Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 83/2024-84

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 15 409,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 761,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 648,55 Kč spolu s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 15 409,63 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 409,63 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 490 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 761,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 648,55 Kč spolu s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 15 409,63 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 409,63 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 490 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 5. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 409,63 Kč spolu 8,3 % úrokem z této částky od 1. 4. 2024 do zaplacení a s 8,25 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 4. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které se žalovanému zavázala na jeho běžný účet č. č. účtu, který byl zřízen na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 6. 5. 2015, poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dne 17. 3. 2022 přičemž smlouva byla ukončena ke dni 30. 4. 2022. Žalovaný úvěr vyčerpal a žalobkyni jej nesplatil, celková dlužná částka činí 15 409,63 Kč Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že primárně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru. Prohlášení žalovaného o výši mzdy bylo ověřeno na základě pohybů na účtu žalovaného. Ohledně výdajové stránky rozpočtu žalovaného vycházela žalobkyně z prohlášení žalovaného, pracovala rovněž s historií transakcí na účtu žalovaného za období od 27. 10. 2017 do 26. 4. 2018. Údaj o neexistenci stávajících závazků byl potvrzen nahlížením do databáze BRKI.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 6. 5. 2015, protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů ze dne 31. 3. 2017, dohod o změně hesla pro elektronickou správu účtů ze dne 14. 7. 2017 a ze dne 19. 3. 2018, obchodních podmínek k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb, obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 30. 4. 2018, ceníku finančních operací a služeb, sazebníku pro kontokorentní úvěry pro fyzické osoby, karty klienta, výpisů z účtu č. č. účtu za období od 1. 11. 2017 do 30. 4. 2018 a od 1. 5. 2018 do 31. 3. 2024, FIO CCB Report, tabulky posouzení ze dne 27. 4. 2018, žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 27. 4. 2018, výpovědi úvěrové smlouvy a výzva k úhradě dluhu ze dne 17. 3. 2022 včetně doručenek, výzvy k plnění ze dne 10. 1. 2023 včetně doručenek, přehledu úroků z úvěru, přehled úroků z prodlení, přehled poplatků, přehled debetních transakcí a přehled splácení a přehledu transakcí se zůstatky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkových stav: z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 5. 2015 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému platební služby na bankovním účtu č. č. účtu, současně byla zřízena žalovanému služba internetbanking a byly mu předány přístupové údaje k této službě. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky dne 30. 4. 2018, a to prostřednictvím služby internetbanking. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na jeho běžném účtu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit a dále zaplatit úrok dle sazebníku, přičemž ke dni uzavření smlouvy tento činil 13,32 % ročně. Dopisem ze dne 17. 3. 2022 vypověděla žalobkyně žalovanému smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 30. 4. 2018 ke dni 30. 4. 2022 a požádala ho o vyrovnání debetního zůstatku na jeho běžném účtu, který ke dni 16. 3. 2022 činil -11 066,29 Kč. Tento dopis byl dle doručenky odeslán žalovanému jako doporučená zásilka a k jeho uložení došlo dne 21. 3. 2022. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 10. 11. 2023, která byla dle doručenky odeslána žalovanému jako doporučená zásilka a k jejímu uložení došlo dne 17. 1. 2023.

6. Z přehledu transakcí se zůstatky na účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 5. 2018 do 31. 3. 2024 bylo zjištěno, že naposledy od doby uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru byl na tomto účtu vykazován kreditní zůstatek dne 12. 3. 2021, a to ve výši 4 638,83 Kč. Po tomto datu byly provedeny výběry hotovosti z bankomatu, platby kartou a úhrady poplatků za výběry z bankomatu a za zaslání SMS v celkové výši 19 308,91 Kč a na účet bylo vloženo 5 216 Kč. Z přehledu pohybů na účtu č. č. účtu za období od 27. 10. 2017 do 26. 4. 2018 bylo zjištěno, že na účet byla poukazována mzda ve výši 7 005 Kč v únoru, 18 614,50 Kč v březnu a 21 001 Kč v dubnu a dále sociální dávky ve výši 10 924 Kč v listopadu, 10 258 Kč v prosinci, 10 399 Kč v lednu a 9 381 Kč v únoru. V hotovosti bylo z účtu vybráno 11 100 Kč v listopadu, 10 400 Kč v prosinci, 10 100 Kč v lednu, 16 100 Kč v únoru, 18 500 Kč v březnu a 20 800 Kč v dubnu. Platby kartou v obchodech v těchto měsících dosahovaly výše: 44 Kč, 84 Kč, 176 Kč, 83 Kč, 33 Kč a 82 Kč. Ze žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že tuto podal žalovaný žalobkyní v elektronické formě dne 27. 4. 2018. Žalovaný v této žádosti prohlásil, že jeho čistá mzda činí 18 800 Kč měsíčně od zaměstnavatele Třinecké železárny a.s., splácí úvěr u ČSOB po 5 000 Kč měsíčně, jeho nezbytné výdaje (bydlení, obživa, zdravotní péče, vzdělání, doprava apod.) činí 5 000 Kč měsíčně. Z y označené jako FIO CCB Report bylo zjištěno, že žalobkyně ohledně žalovaného činila dotaz do registru BRKI dne 27. 4. 2018, kdy bylo zjištěno, že žalovaný v té době splácel pouze kontokorentní úvěr. Z tabulky posouzení ze dne 27. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně při vyhodnocování úvěruschopnosti žalovaného, a to pokud se jedná o jeho pravidelné výdaje, rozdělila výdaje na nezbytné a zbytné, přičemž mezi nezbytné zařadila platby za bydlení ve výši 10 Kč, za dopravu 21 Kč, za péči o zdraví 0 Kč a za jídlo 90 Kč. Nezbytné výdaje tak činily 121 Kč, zbytné výdaje 53 Kč, neurčené platby činily 17 Kč a hotovostní výdaje 16 729 Kč.

7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o kontokorentním úvěru jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se o tom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních závazků. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda nedošlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Žalobkyně, pokud se jedná o zkoumání příjmů žalovaného, vycházela z jeho prohlášení v žádosti o poskytnutí úvěru a z výpisu z jeho běžného účtu, což soud považuje za dostatečné. Naopak soud má za to, že pravidelné výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem. Primárně žalobkyně vycházela z údajů získaných z výpisů z běžného účtu a tyto dále zpracovala v tzv. tabulce posouzení. Tento postup se soudu jeví jako zcela nedostatečný za situace, kdy prakticky celé měsíční příjmy byly z účtu vybrány v hotovosti a nelze si tedy z výpisu z účtu učinit závěr o výši a struktuře obvyklých a nezbytných výdajů žalovaného.

9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o kontokorentním úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. , věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením o bezdůvodném obohacení ( a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku.

10. Jelikož kontokorentní úvěr je ze své povahy opakovaně čerpán a splácen, vycházel soud až z posledního žalovaným prováděného čerpání tohoto úvěru. Naposledy běžný účet žalovaného vykazoval kreditní zůstatek dne 12. 3. 2021 ve výši 4 638,83 Kč. Po tomto datu byly provedeny výběry hotovosti z bankomatu, platby kartou a úhrady poplatků za výběry z bankomatu a za zaslání SMS v celkové výši 19 308,91 Kč a na účet bylo vloženo 5 216 Kč, a tedy celkový rozdíl činí 9 761,08 Kč (4 638,83 – 19 308,91 + 5 216) a tato částka dle soudu představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně v souvislosti s uzavřením neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 9 761,08 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. a soud řízení náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků, přičemž zohlednil i výši uplatněného úrokového příslušenství za dobu do vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 761,08 Kč, tj. 60 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 6 487 Kč (včetně úroku a úroku z prodlení za dobu od 1. 4. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 838,45 Kč), tj. 40 % předmětu řízení a má tedy nárok na náhradu 20 % nákladů řízení (60-40). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 452 Kč a tyto představují soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu a režijní paušály za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), přičemž odměna za jeden úkon činí 300 Kč dle advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč dle advokátního tarifu a částku odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů ve výši 252 Kč dle (přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH). Dle obsahu spisu procesně úspěšnější žalobkyni další náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení dle Na nákladech řízení byla žalobkyní přiznána částka 490 Kč, tj. 20 % z částky 2 452 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.