Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 257/2023-19
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci
žalobkyně: B2 Kapital Czech Republic s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 13 591,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ve výši 13 591,12 Kč se zákonným úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 081,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 4 081,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ve výši 13 591,12 Kč se zákonným úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 081,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 4 081,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ve výši 13 591,12 Kč se zákonným úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 081,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 4 081,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 542507434 ze dne 31. 5. 2018, dle které právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa, poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 27 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil vůči právní předchůdkyni žalobkyně a následně ani vůči žalobkyni řádně a včas, a proto se domáhá uhrazení neuhrazené jistiny a příslušenství.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu žalovaného v bankovním i nebankovním registru klientských informací, v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů, v evidenci adres obecních úřadů, dále že posuzovala jeho příjmy a výdaje.
3. Na jednání konaném dne datum nebyli účastníci přítomní, proto se jednalo v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “).
4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že: Žalovaný dne datum sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že žádá o poskytnutí finančních prostředků ve výši 27 000 Kč, je ženatý, má dvě vyživované osoby, má učňovské vzdělání, je osobou samostatně činnou s příjem ve výši celkem 28 119 Kč měsíčně, má i jinou zápůjčku, a jeho celkové výdaje jsou ve výši 14 300 Kč (z toho 2 500 Kč na splátky u právní předchůdkyně žalobkyně, 6 800 Kč na jiné splátky, a 5 000 Kč na ostatní výdaje). Ke své žádosti žalovaný doložil živnostenský list a daňové přiznání z roku 2017 (důkaz: zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Právní předchůdkyně žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr (lustrace žalovaného v registrech), posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti č. tel. číslo, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit. Finanční prostředky ve výši 27 000 Kč získal žalovaný při podpisu dohody (důkaz: Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti č. tel. číslo). Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 42 775 Kč (důkaz: tabulka výpočtu smluvní pokuty). Právní předchůdkyně žalobkyně úplatně převedla dne datum s účinností ke dni datum pohledávku z titulu řádně neuhrazené Smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. tel. číslo na žalobkyni (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum).
5. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum písemnou dohodu nazvanou Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti č. tel. číslo, kdy dle této dohody se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem a poplatky vrátit. Tato dohoda byla uzavřena poté, co právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z žalovaným tvrzených a dokládaných příjmů, z tvrzených výdajů, a z lustrace v registrech. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě dohody poskytla dne datum finanční prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil 42 775 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úplatně převedla s účinností ke dni datum pohledávku z titulu řádně neuhrazené Smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. tel. číslo na žalobkyni.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
12. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o zápůjčce, která ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelským úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
14. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 , kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015–39. Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C-377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.
15. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 , Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
16. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019 -103 ze dne 5. 11. 2019 se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
17. Aktivní legitimace žalobkyně je naplněna, neboť na ni právní předchůdkyně žalobkyně postoupila v souladu § 1879 o. z. pohledávku za žalovaným.
18. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně. Dle názoru soudu je správné, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala registry, insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí atd., avšak základní prověření je vždy prověření příjmů a výdajů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně správně vyšla z prokázaného tvrzení o příjmech ze zaměstnání, avšak nesprávně vyšla z pouhého tvrzení o výdajích. Právní předchůdkyně žalobkyně se ani nepokoušela ověřit tvrzené výdaje žalovaného, když vyšla z tvrzených celkových výdajů ve výši 14 300 Kč (z toho 2 500 Kč na splátky u právní předchůdkyně žalobkyně, 6 800 Kč na jiné splátky, a 5 000 Kč na ostatní výdaje). Soud nemá za to, že by výdaje žalovaného na „ostatní výdaje“ ve výši 5 000 Kč byly reálné, když je notorietou, že životní náklady jednotlivce jsou daleko vyšší. Částka ve výši 5 000 Kč nemůže v sobě obsahovat veškeré náklady na jídlo, nájem, a další potřeby žalovaného či osob, které vyživuje. Již z tohoto je zjevné, že žalovaný vyplňoval návrh na poskytnutí úvěru zcela formálním způsobem (lidově řečeno „jen aby něco bylo v návrhu uvedeno“), když zcela zjevně neuvedl všechny své výdaje (na jídlo, bydlení, dopravu, záliby, telefon atd.). Uvedené výdaje žalovaného tedy vyvolávají důvodné pochybnosti o jejich správnosti a bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby toto výdaje prověřila, avšak ona tak neučinila. Soud tedy nemá za to, že by řádně byla prozkoumaná úvěruschopnost žalovaného, když úvěruschopnost byla zkoumána pouze formálně a žalovaný nebyl právní předchůdkyní žalobkyně ani ponoukán k prokazování reálných výdajů.
19. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že písemná dohoda, jež měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru (respektive smlouvou o zápůjčce), je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku ), v důsledku toho jsou neplatné i veškeré smluvní ujednání na úroky a poplatky. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 27 000 Kč, byl žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a následně pak žalobkyni poskytnutou částku. Pokud však žalovaný převzal v hotovosti částku 27 000 Kč a vrátil 42 775 Kč, nelze žalobkyni přiznat jakoukoliv částku, proto soud její žalobu výrokem I. zamítl.
20. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kdy zohlednil, že žalovaný byl úspěšný v soudním řízením. Žalovanému by náležela náhrada nákladů řízení, avšak s ohledem na to, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalovanému vůbec nějaké náklady vznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.