Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 37/2024-100

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 14 750,91 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 299,43 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 451,48 Kč spolu s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 14 750,91 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 750,91 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 881 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 299,43 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 451,48 Kč spolu s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 14 750,91 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 750,91 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 881 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 2. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 750,91 Kč spolu 8,5 % úrokem z této částky od 1. 2. 2024 do zaplacení a s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 7. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které se žalovanému zavázala na jeho běžný účet č. č. účtu, který byl zřízen na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 8. 1. 2018, poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dne 30. 7. 2021 přičemž smlouva byla ukončena ke dni 10. 10. 2021. Žalovaný úvěr vyčerpal a žalobkyni jej nesplatil, celková dlužná částka činí 10 310,29 Kč na jistině, ke které byly následně připsány úroky ve výši 1 931,57 Kč, úroky z prodlení ve výši 196,76 Kč a poplatky ve výši 950 Kč (ke dni 31. 12. 2021). Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že primárně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru. Prohlášení žalovaného o výši mzdy bylo ověřeno na základě pohybů na účtu žalovaného. Ohledně výdajové stránky rozpočtu žalovaného vycházela žalobkyně z prohlášení žalovaného, pracovala rovněž s historií transakcí na účtu žalovaného za období od 16. 1. 2020 do 15. 7. 2020. Údaj o neexistenci stávajících závazků byl potvrzen nahlížením do databáze BRKI.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: dohody o ukončení smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 8. 10. 2019, ze dne 17. 7. 2020, žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 22. 6. 2020, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 17. 7. 2020, ceníku finančních operací a služeb, sazebníku pro kontokorentní úvěry pro fyzické osoby, obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 8. 1. 2018, protokolu o nastavení autorizace elektronických podmínek ze dne 2. 8. 2017, dohody o změně hesla pro elektronickou správu účtů ze dne 11. 9. 2019, karty klienta, FIO CCB Report, tabulek posouzení ze dne 16. 7. 2020 a ze dne 2. 8. 2019, výpisů z účtu č. č. účtu za období od 15. 1. 2020 do 30. 6. 2020, přehledu úroků z úvěru, přehledu úroků z prodlení, přehledu poplatků, přehledu debetních transakcí a přehledu splácení, přehledu transakcí se zůstatky, výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 7. 2021 včetně doručenky, výzvy k plnění ze dne 14. 10. 2022 včetně doručenky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkových stav: z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 1. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému platební služby na bankovním účtu č. č. účtu, současně byla zřízena žalovanému služba internetbanking a byly mu předány přístupové údaje k této službě. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky dne 17. 7. 2020, a to prostřednictvím služby internetbanking. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na jeho běžném účtu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit a dále zaplatit úrok dle sazebníku, přičemž ke dni uzavření smlouvy tento činil 14,3 % ročně. Téhož dne účastníci uzavřeli dohodu o ukončení smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 8. 10. 2019. Dopisem ze dne 30. 7. 2021 vypověděla žalobkyně žalovanému smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 17. 7. 2020 ke dni 10. 10. 2021 a požádala ho o vyrovnání debetního zůstatku na jeho běžném účtu, který ke dni 26. 7. 2021 činil -9 999,43 Kč. Tento dopis byl dle doručenky odeslán žalovanému jako doporučená zásilka a k jeho uložení došlo dne 4. 8. 2021. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 14. 10. 2022, která byla dle doručenky odeslána žalovanému jako doporučená zásilka a k jejímu uložení došlo dne 17. 10. 2022. Z přehledu transakcí se zůstatky na účtu žalovaného č. č. účtu za období od 17. 7. 2020 do 31. 12. 2021 bylo zjištěno, že naposledy od doby uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru byl na tomto účtu vykazován kreditní zůstatek dne 12. 7. 2021, a to ve výši 783 Kč. Po tomto datu byly provedeny výběry hotovosti z bankomatu, platby kartou a úhrady poplatků za výběry z bankomatu v celkové výši 13 682,43 Kč a na účet bylo vloženo 3 600 Kč.

5. Z přehledu pohybů na účtu č. č. účtu za období od 16. 1. 2020 do 30. 6. 2020 bylo zjištěno, že na účet byla poukazována mzda ve výši 16 492,50 Kč v únoru, 16 439,50 Kč v březnu, 16 459 Kč v dubnu, 5 440 Kč v květnu (a nemocenská ve výši 11 024 Kč) a 16 596,50 Kč v červnu 2020. Součet všech debetních položek v jednotlivých měsících od února do června 2020 činil: 16 533 Kč, 18 416 Kč, 16 778 Kč, 24 497 Kč a 19 176 Kč. V hotovosti bylo z účtu vybráno v těchto měsících: 3200 Kč, 2 400 Kč, 3 500 Kč, 8 700 Kč a 5 300 Kč. Platby kartou v obchodech v těchto měsících dosahovaly výše: 2 387 Kč, 2 292 Kč, 1 434 Kč, 3 757 Kč a 1 475 Kč. Součet odchozích plateb v těchto měsících činil: 9 461 Kč, 12 392 Kč, 10 688 Kč, 9 710 Kč a 9 968 Kč. Ze žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že tuto podal žalovaný žalobkyní v elektronické formě dne 22. 6. 2020. Žalovaný v této žádosti prohlásil, že jeho čistá mzda činí 18 000 Kč měsíčně od zaměstnavatele právnická osoba, nemá žádné závazky, jeho nezbytné výdaje (bydlení, obživa, zdravotní péče, vzdělání, doprava apod.) činí 10 000 Kč měsíčně. Z y označené jako FIO CCB Report bylo zjištěno, že žalobkyně ohledně žalovaného činila dotaz do registru BRKI dne 16. 7. 2020, kdy bylo zjištěno, že žalovaný v té době splácel úvěr poskytnutý dne 2. 1. 2020, přičemž v květnu a červnu 2020 se dostal do prodlení se splátkami, dále čerpal kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč. Z tabulek posouzení ze dne 16. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně při vyhodnocování úvěruschopnosti žalovaného, a to pokud se jedná o jeho pravidelné výdaje, rozdělila výdaje na nezbytné a zbytné, přičemž mezi nezbytné zařadila platby za bydlení ve výši 8 500 Kč, za dopravu 331 Kč, za péči o zdraví 67 Kč a za jídlo 2 428 Kč, jak rovněž částku odpovídající 2 % neurčených karetních plateb a 20 % hotovostních výdajů. Nezbytné výdaje tak činily 11 325 Kč, zbytné výdaje 2 471 Kč, neurčené platby činily 7 225 Kč a hotovostní výdaje 5 044 Kč.

6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o kontokorentním úvěru jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se o tom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních závazků. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda nedošlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

7. Žalobkyně, pokud se jedná o zkoumání příjmů žalovaného, vycházela z jeho prohlášení v žádosti o poskytnutí úvěru a z výpisu z jeho běžného účtu, což soud považuje za dostatečné. Naopak soud má za to, že pravidelné výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem. Primárně žalobkyně vycházela z údajů získaných z výpisů z běžného účtu a tyto dále zpracovala v tzv. tabulce posouzení. Žalobkyně však nebyla schopna v rámci řízení soudu vysvětlit způsob zařazování jednotlivých plateb mezi zbytné či nezbytné výdaje, zejména za situace, kdy velká část plateb nebyla identifikována ani nijak neoznačena, ani poměr zařazování hotovostních výběrů mezi nezbytné výdaje (u žalovaného pouze 20 %) a zařazování neurčených karetních plateb mezi nezbytné výdaje (u žalovaného 2 %). Za situace, kdy každý měsíc sledovaného období součet debetních položek na účtu žalovaného převyšoval výši došlé mzdy, kdy byl vysoký poměr neurčených plateb a hotovostních výdajů ve výpisech z běžného účtu a kdy z registru BRKI se dostalo žalobkyni informace o prodlení žalovaného se splácením úvěru v době bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru, měla žalobkyně dbát zvýšeného úsilí při řádném zjišťování pravidelných výdajů žalovaného a případně vyzvat žalovaného k doplnění údajů, které nebyly seznatelné z výpisu z běžného účtu, např. důvod jednotlivých odchozích plateb či plateb kartou.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o kontokorentním úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. , věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením o bezdůvodném obohacení ( a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož kontokorentní úvěr je ze své povahy opakovaně čerpán a splácen, vycházel soud až z posledního žalovaným prováděného čerpání tohoto úvěru. Naposledy běžný účet žalovaného vykazoval kreditní zůstatek dne 12. 7. 2021 ve výši 783 Kč. Po tomto datu byly provedeny výběry hotovosti z bankomatu, platby kartou a úhrady poplatků za výběry z bankomatu v celkové výši 13 682,43 Kč a na účet bylo vloženo 3 600 Kč, a tedy celkový rozdíl činí 9 299,43 Kč (783 – 13 682,43 + 3 600) a tato částka dle soudu představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně v souvislosti s uzavřením neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 9 299,43 Kč Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. a soud řízení náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků, přičemž zohlednil i výši uplatněného úrokového příslušenství za dobu do vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 299,43 Kč, tj. 59 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 6 427,06 Kč (včetně úroku z prodlení za dobu od 1. 2. 2024 do 21. 6. 2024 ve výši 975,58 Kč, tj. 41 % předmětu řízení a má tedy nárok na náhradu 18 % nákladů řízení (59-41). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 10 448 Kč a tyto představují soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu a režijní paušály za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), přičemž odměna za jeden úkon činí 1 700 Kč dle advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč dle advokátního tarifu, částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů ve výši 1 260 Kč dle (přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH), paušální náhradu dle vyhlášky ve výši 300 Kč za účast zaměstnance žalobkyně u jednání a cestovné tohoto zaměstnance z adresa a zpět ve výši jízdného vlaky Leo Expres dle předložených jízdních dokladů ve výši 1 888 Kč. Dle obsahu spisu procesně úspěšnější žalobkyni další náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení dle Na nákladech řízení byla žalobkyní přiznána částka 1 881 Kč, tj. 18 % z částky 10 448 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.