Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 67/2024-85
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 101 588,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za období od 8. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení:
jistiny ve výši 21 588,25 Kč;
nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč;
smluvních pokut ve výši 1 500 Kč;
kapitalizovaného úroku ve výši 14 529,64 Kč;
úroku ve výši 15 % ročně z částky 99 188,25 Kč za období od 28. 11. 2023 do zaplacení;
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 23 988,25 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 414 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za období od 8. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení: jistiny ve výši 21 588,25 Kč; nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč; smluvních pokut ve výši 1 500 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 14 529,64 Kč; úroku ve výši 15 % ročně z částky 99 188,25 Kč za období od 28. 11. 2023 do zaplacení; zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 23 988,25 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 414 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 99 188,25 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení, náklady na vymáhání, úroky z prodlení z nákladů na vymáhání), která má představovat dosud nevrácenou část jistiny, která měla být žalovanému poskytnuta na základě smlouvy uzavřené s žalovaným o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 6. 4. 2022. Dále se domáhá částky 1 500 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat 3 smluvní pokuty ve výši 500 Kč, které měly být žalovanému účtovány za prodlení s úhradou splátky úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř. “), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.
4. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalovanému na adresu jméno FO Anonymizováno, adresa, k úhradě částky ve výši 112 110,27 Kč v souvislosti s předmětnou smlouvou o revolvingovém úvěru. Z podacího archu bylo zjištěno že výzvy byla žalovanému zaslána dne 15. 9. 2023.
5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno že dne 6. 4. 2022 vyjádřila žalobkyně a žalovaný vůli uzavřít smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s opakovaným čerpáním na dobu neurčitou s úvěrovým rámcem do 100 000 Kč; žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 2,33 % úvěrového rámce (2 325 Kč) vždy k 20. dni v měsíci, žalovaný požádal o vyplacení úvěru na účet. Smlouva obsahuje ujednání o částce 100 Kč účtované za měsíc vymáhání a o smluvní pokutě ve výši 500 Kč v případě opoždění s úhradou splátky. Z přílohy č. hodnota bylo zjištěno, že ode dne 2. 5. 2022 došlo ke zvýšení částky účtované za měsíc vymáhání na 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný uvedl jako kontaktní adresu jméno FO Anonymizováno, adresa.
6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad (čl. 26 a násl.) bylo zjištěno, jaké částky žalovaný čerpal, v jaký okamžik; jaké poplatky mu byly účtovány a kdy; jaké realizoval splátky a kdy a jak byly započteny; první čerpání celé částky žalovaný provedl dne 6. 4. 2022; následně provedl řádně dvě splátky, od třetí splátky hradil po datu splatnosti, 20. 1. 2023 mu byly poprvé účtovány náklady za vymáhání, dne 20. 6. 2023 mu byla účtovaná první smluvní pokuta ve výši 500 Kč, dne 24. 8. 2023 došlo k zesplatnění úvěru; ze závěrečné rekapitulace bylo zjištěno, že žalovaný průběžně čerpal celkem 105 500 Kč, přičemž žalobkyně vyčíslila celkovou částku, která byla žalovanému v souvislosti se smlouvou účtována ve výši 147 399,52 Kč, žalovaný uhradil celkem částky v souhrnné výši 27 900 Kč, přičemž na jistinu žalobkyně započetla částku 6 311,75 Kč; žalobkyně tedy eviduje dlužnou jistinu ve výši 99 188,25 Kč, celkem po započtení úhrad žalovaného eviduje v souvislosti s předmětnou smlouvou dluh žalovaného ve výši 119 499,52 Kč.
7. Z výzvy ke splacení celého úvěru bylo zjištěno, že byla vyhotovena dne 24. 8. 2023, z poštovního archu bylo zjištěno, že byla odeslána dne 25. 8. 2023 na sdělenou adresu žalovaného, kam byla dle sledování zásilek dodána dne 29. 8. 2023, výzva obsahuje lhůtu k zaplacení dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.
8. K příjmům žalovaného bylo ze smlouvy o úvěru zjištěno, že žalovaný uvedl jako zdroj hlavního příjmu podnikatelský příjem ve výši 30 000 Kč, IČO: IČO, s datem počátku podnikání od října Anonymizováno. Z potvrzení o provedení bonity bylo zjištěno, že uvedl příjem 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč. Z přehledu transakcí na bankovním účtu žalovaného (číslo účtu č. účtu na jméno žalovaného a pojmenováním „Anonymizováno“) bylo zjištěno, že jsou na něm evidovány příchozí transakce v tisícových částkách, přičemž některé evidentně souvisí s podnikáním žalovaného (dle poznámky „Anonymizováno“), jedna z příchozích transakcí ve výši 18 000 Kč je platbou od pojišťovny.
9. K výdajům žalovaného bylo ze smlouvy o úvěru zjištěno, že uvedl, že je svobodný, nemá děti, bydlí v podnájmu. Z potvrzení o provedení bonity bylo zjištěno, že uvedl stejné údaje, nadto uvedl výdaje domácnosti ve výši 14 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala žalovaného v registrech (Solus, NRKI, ISIR, CEE, MVCR) s výsledkem OK, či ověřeno, či klient nenalezen v externím systému. Z přehledu transakcí na bankovních účtech žalovaného (číslo účtu č. účtu na jméno žalovaného s pojmenováním „Anonymizováno“ a číslo účtu č. účtu na jméno žalované s pojmenováním „Anonymizováno“) bylo zjištěno, že v lednu 2022 je na účtu č. č. účtu evidována úhrada exekučního příkazu ve výši 6 467,67 Kč, některé odchozí transakce mají v popisu uvedeno, že se jedná o splátku dluhu (např. ze dne 18. 1. 2022, 19. 1. 2022), dne 16. 2. 2022 je uvedena úhrada téměř 20 tis. Kč s popisem „Anonymizováno – nájem a služby adresa“, dne 10. 3. 2022 totožná úhrada ale s popisem za březen 2022, dne 18. 3. 2022 úhrada 5 600 Kč se zprávou „Anonymizováno“. Za březen 2022 jsou na účtu č. č. účtu příchozí částky v souhrnu ve výši cca 109 000 Kč, odchozí ve výši cca 112 600 Kč. Výpisy z účtu monitorují období od 7. 1. 2022 do 4. 4. 2022, saldo za toto období (zohledněny jsou oba účty a transakce v zahraničních měnách jsou přepočteny dle devizového kurzu v době transakce) je částka cca 2 tis. Kč.
10. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době jejího vyhotovení dva aktivní splátkové úvěrové produkty, měsíční splátky celkem činily 6 625 Kč, zbývající částka k zaplacení činila 343 873 Kč, v minulosti se dostal do krátkodobého (max. několik dní) prodlení se splácením kontokorentního úvěru. Dne 5. 4. 2022 požádal o úvěr ve výši 70 000 Kč, dne 6. 4. 2022 požádal o úvěry ve výši 5 000 Kč, 16 000 Kč a ve výši 70 000 Kč, přičemž posledně zmíněná žádost žalovaného byla odmítnuta.
11. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, jakou má žalobkyně metodiku k prověřování úvěruschopnosti osob, kterým zamýšlí poskytnout úvěr.
12. Z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že se jedná o obchodní korporaci, konkrétně akciovou společnost, bylo zjištěno, kdo je jejím statutárním orgánem.
13. Soud pro nadbytečnost neprováděl důkaz telefonickým hovorem s žalovaným, jelikož by mohl vést pouze ke zjištění informací sdělených žalovaným, nikoliv k tomu, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny.
14. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.
15. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 6. 4. 2022 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně umožní žalovanému opakované čerpání úvěru do maximálního limitu 100 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, současně nahlížela do registrů, opatřila si úvěrovou zprávu, opatřila si přehled pohybů na účtu žalovaného za leden až počátek dubna 2022. Z výpisů z účtů byla žalobkyni zřejmá úhrada exekučního příkazu v lednu 2022, dále byl žalobkyni zřejmé úhrady nájemného (zřejmě za dvě osoby) ve výši cca 20 tis. Kč, dále bylo zřejmé, že žalovaný za období cca 3 měsíců dosahoval přibližně stejných příjmů a výdajů. Z úvěrové zprávy zjistila úvěrové zatížení žalovaného měsíčními splátkami ve výši dohromady cca 6 500 Kč a existenci dvou úvěrů v souhrnné aktuální výši 343 873 Kč, dále bylo žalobkyni zřejmé, že žádost žalovaného o úvěr ve výši 70 000 Kč ze dne 6. 4. 2022 byla odmítnuta. Výzvu ke splacení celého úvěru do 14 dnů od vyhotovení výzvy zaslala žalobkyně na adresu sdělenou žalovaným, přičemž tato výzva byla žalovanému dodána dne 29. 8. 2023. Žalovaný od žalobkyně postupně načerpal částky v souhrnné výši 105 500 Kč, přičemž prostřednictvím splátek uhradil celkem částky v souhrnné výši 27 900 Kč. Žalovaný krátkodobě po načerpání úvěru neplatil splátky ve stanovené lhůtě splatnosti. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě evidovaných dluhů vyzván.
16. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.
17. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.
18. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník , v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ).
19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku , vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku ), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.
20. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.
22. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.
23. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).
24. Žalovaný uvedl příjem z podnikatelské činnosti ve výši 30 tis. Kč měsíčně, žalobkyně ověřila příjmy žalovaného na základě doložených pohybů na účtech žalovaného za období ledna až počátku dubna 2022. Z těchto přehledů je zřejmé, že žalovanému na účet přicházely měsíčně v souhrnu vyšší částky (např. v březnu 2022 přes sto tisíc Kč), u některých transakcí je zřejmá souvislost s podnikáním z poznámky. Vzhledem k tomu, že příjem z podnikání je příjmem nepravidelným, soud by za dané situace považoval za adekvátní, pokud by si žalobkyně v rámci ověření příjmů současně opatřila i daňová přiznání žalovaného za předcházející daňová období (podnikání se žalovaný dle sdělených informací věnoval již cca rok a půl), ze kterých by vyplynul relevantní údaj o zdanitelném základu daně, resp. o tom, zda podnikání žalovaného generuje zisk. Soud dále shledal odborné pochybení žalobkyně v tom, že nepřikládala dostatečný význam indiciím zpochybňujícím úvěruschopnost žalovaného (úhrada exekučního příkazu v lednu 2022, což vzbuzuje podezření, že žalovaný neplnil svou peněžitou povinnost uloženou exekučním titulem dobrovolně; další indicie spočívá v dosavadním úvěrovém zatížení žalovaného ve spojení s množstvím žádostí o úvěr, které podal v nedávné době a odmítnutí předcházející žádosti o úvěr ve výši 70 000 Kč). V neposlední řadě má soud za to, že žalobkyně neověřila řádně výdaje žalovaného, když zahrnula pouze orientační výdaje a výše splátek jiným společnostem mimo žalobkyni, ačkoliv z výpisů z účtu jsou zřejmé skutečné pravidelné měsíční výdaje žalovaného, které dosahují každý měsíc téměř stejné výše jako platby, které přijal (cca 270 tis. Kč za cca 3 měsíce; přičemž v měsíci březnu 2022 bylo saldo na účtu žalovaného záporné – mínus více než 3 tisíce Kč). Ačkoliv tyto výdaje na účtu žalovaného zřejmě zahrnují i náklady spojené s jeho podnikatelskou činností, bylo je nutno dle soudu při hodnocení úvěruschopnosti rovnocenně zohlednit, jelikož mají vliv na hlavní zdroj příjmu žalovaného (náklady spojené s podnikáním jsou předpokladem vzniku výnosů). Na základě všeho uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s náležitou odbornou péčí, pokud na základě zjištěných informací žalovanému předmětný úvěrový produkt poskytla, resp. nedostatečná odborná péče vedla k jejímu nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného.
25. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný měl s řádným splácením problémy již krátce po poskytnutí úvěru (splátky hrazeny po datu splatnosti), nicméně ani případná skutečnost, že by žalovaný úvěr delší dobu splácel, nemůže zhojit shledané deficity v procesu prověření úvěruschopnosti (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, věc C-755/22, body 31 a násl., 46 a násl.).
26. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto ostatní nároky žalobkyně založené na předmětné (neplatné) smlouvě jako nedůvodné zamítl (smluvní úrok, náklady na vymáhání, smluvní pokuty), jelikož nebyly platně sjednány.
27. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly postupně poskytnuty finanční prostředky ve výši 105 500 Kč, přičemž dosud uhradil částku výši 27 900 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nevznikl nárok na položky, na které úhrady žalovaného částečně započítávala, tak žalovaný prostřednictvím úhrad fakticky vrátil část jistiny. Soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nárok žalobkyně jako důvodný v rozsahu dosud nevrácené jistiny (105 500 – 27 900 = 77 600), ve zbývající části nárok jako nedůvodný zamítl, jelikož tato část jistiny již byla žalovaným vrácena.
28. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem. Jelikož tuto dobu nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní, tudíž se podle zdejšího soudu neuplatní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ), určil soud jako okamžik rozhodný pro vrácení jistiny den 8. 9. 2023, jelikož předchozího dne uplynula žalovanému čtrnáctidenní lhůta stanovená ve výzvě k zaplacení zesplatněného úvěru (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Zmíněná výzva byla žalovanému dle soudu doručena dnem 29. 8. 2023, když tento den mu byla zásilka dodána na sdělenou adresu. Žalovaný se proto ode dne 8. 9. 2023 nacházel v prodlení s vrácením zbývající části jistiny a žalobkyně má od této doby ve vztahu k této částce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb. ). Ve zbytku soud nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl. Žalobkyně část nároku na zákonný úrok z prodlení požadovala v kapitalizované podobě, soud tento nárok ve výroku identifikoval pouze obdobím, za které byl požadován.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 87 819 Kč (z toho 10 219 Kč představuje běžící úrok z prodlení) a úspěch žalovaného je v rozsahu 51 436,89 Kč (z toho cca 9 760 Kč představuje běžící úrok; částka cca 3 159 Kč představuje běžící úrok z prodlení). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného (cca 37 %) od poměru úspěchu žalobkyně (cca 63 %) vychází náhrada nákladů řízení ve prospěch žalobkyně ve výši 26 %.
30. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 4 064 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení; žaloba) ve výši 2 x 5 180 Kč a za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 1 x 2 590 Kč a jako paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč, dále plus DPH (21 %) ve výši 2 908,50 Kč. Celkem náklady žalobkyně představuje částka 20 822,50 Kč, soud přiznal poměrnou část.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.