Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 125/2024-28
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Glombicovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 19 447,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 459,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbylé části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 987,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 319,02 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 084,14 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 667,24 Kč za dobu od 7. 11. 2023 do 29. 1. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 447,34 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 459,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbylé části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 987,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 319,02 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 084,14 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 667,24 Kč za dobu od 7. 11. 2023 do 29. 1. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 447,34 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, jež byla soudu doručena dne 30. 1. 2024, včetně jejího doplnění ze dne 9. 5. 2024, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 19 447, 34 Kč s příslušenstvím. Nárok byl odůvodněn tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 9. 12. 2019 smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota. Sjednaný úvěrový rámec činil 19 000 Kč a žalovaný se ho zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci. Dále žalobkyně uvedla, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 56 259 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 47 799,43 Kč, s tím, že jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil řádně závazky vyplývající ze smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 23. 10. 2023. Žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval. Žalobkyně vůči žalovanému ke dni sepsání žaloby evidovala pohledávku ve výši 19 447,34 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 16 084,14 Kč, poplatků ve výši 363,20 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 2 400 Kč. Příslušenství je představováno kapitalizovaným úrokem ke dni sepsání žaloby ve výši 2 319,02 Kč, úrok ve výši 26,28% ročně od 24. 10. 2023 do zaplacení z částky 21 841,37 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaným ke dni sepsání žaloby ve výši 16 084,14 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 667,24 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla přípisem ze dne 23. 4. 2024 vyzvána, aby soudu ve lhůtě 10 dnů písemně sdělila, jakým konkrétním způsobem (nad rámec v žalobě uvedených tvrzení) žalobkyně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, zejména jeho příjmovou a výdajovou stránku. K takto doplněným tvrzením označila a případně předložila listinné důkazy.
3. Ze smlouvy o kreditní kartě právnická osoba č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 9. 12. 2019, na základě, které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 19 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 % a roční procentní sazbou nákladů 38,26 %. Dále bylo zjištěno, že obsahuje údaje o žalovaném, s tím, že je svobodný, bydlí u rodičů, dosáhl základního vzdělání, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč od března roku 2018 v Pekárně na růžku, s tím, že příjem ostatních členů domácnosti je 26 000 Kč. Žalovaný neměl vyživovací povinnost a dosáhl středoškolského vzdělání.
4. Dopisem ze dne 23. 10. 2023 odeslaným dne 24. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že dlužná částka činila k tomuto dni 20 937,26 Kč. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla odeslána dne 10. 11. 2023.
5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný celkem načerpal částku 56 259 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 47 799,43 Kč.
6. Soud má za to, že smlouva o úvěru uzavřena mezi účastníky je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za zásadní považuje soud vydání rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na shora uvedené tedy soud má za to, že neplatnost smlouvy na základě porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní a soud je k ní povinen přihlížet i přes absenci námitky žalovaného a jeho celkovou pasivitu v řízení. Soud se tedy zabýval i tím, že žalobkyně v dostatečné míře zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a zda z učiněných zjištění, učinila správné závěry.
7. V daném případě soud shledal, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, když žalobkyně vycházela tolika s ničím nedoloženého tvrzení žalovaného a spokojila se s tvrzením, že jeho příjem je ze zaměstnání, a to ve výši 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný žádným způsobem nedoložil výši svých nákladů na bydlení a na energie. Dle soudu tak příjmy a výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem.
8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
9. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2 991 a násl. o. z.). Z žalobkyní předložených důkazů je soudu zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 9. 12. 2019 k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že žalovaný v průběhu úvěrového vztahu načerpal částku ve výši 56 259 Kč, a na poskytnutý úvěr uhradil částku 47 799,43 Kč, k čemuž doložila výpis čerpání splátek a úhrad. Soud tedy žalovaného zavázal k úhradě částky ve výši 8 459,57 Kč.
10. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbylé části, tj. jistině a zbylém příslušenství zamítnuta s ohledem na shora uvedené.
11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. měl-li účastník ve věci poměr jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V nyní projednávané věci soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.