Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 276/2023-94

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 87 150 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 230 Kč a úrok z prodlení z částky 26 690 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 230 Kč a úrok z prodlení z částky 26 690 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 62 649 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 24 501 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 14. 10. 2019. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 15. 10. 2019 finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 95,9 % ročně, a to v celkem hodnota měsíčních splátkách po 4 508 Kč, splatných vždy k 17. dni měsíce. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 22. 11. 2020. Žalobkyni v důsledku neplacení splátek řádně a včas vzniklo právo na zaplacení tzv. nové jistiny v celkové výši 60 320,79 Kč (sestávající z dlužné původní jistiny úvěru 49 399,93 Kč a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 10 920,86 Kč), smluvních pokut ve výši 499 Kč (za 12. splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), náhradu nákladů ve výši 600 Kč, úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 230 Kč a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 60 320,79 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, kterou žalobce požaduje datu vyhotovení žaloby v celkové výši 24 501 Kč. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 49 399,93 Kč od 24. 11. 2020 do 16. 12. 2020 ve výši 2 875,46 Kč a od 17. 12. 2020 až do zaplacení úrok ve výši 8,25 % ročně, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 11. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč.

2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů. Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů a matematických modelů byl proveden tzv. skóring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru.

3. Podáním ze dne 2. 1. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět nadále požadovala pouze zaplacení částky 26 690 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 24. 11. 2020 do zaplacení. Řízení bylo částečně zastaveno usnesením ze dne 22. 1. 2024 č. j. spisová značka.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Obě strany souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle ve spojení s

5. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

6. Účastníci podepsali dne 14. 10. 2019 návrh smlouvy o úvěru č. hodnota, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit při sjednaném úroku ve výši 95,9 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 508 Kč. Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit 196 704 Kč. Strany se dohodly na pojištění schopnosti žalované splácet úvěr s měsíční úhradou za pojištění ve výši 10 % ze splátky (smlouva o úvěru). Zásilka obsahující oznámení o schválení úvěru ze dne 16. 10. 2019 byla zaslána žalované a dle dodejky žalované doručena dne 18. 10. 2019. V bodě 6 smlouvy byly ujednány sankce pro případ prodlení žalované, a to smluvní pokuty, náhrada účelně vynaložených nákladů a možnost zesplatnění dlužné částky žalobkyní (smlouva o úvěru). Žalované byl poskytnut splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru. Dále účastníci sjednali pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíční úhradou za pojištění ve výši 410 Kč (příloha číslo 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 14. 10. 2019, přihláška dob pojištění ze dne 14. 10. 2019, informační dokument o pojistném produktu).

7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 50 000 Kč vyplacen dne 15. 10. 2019 na účet č. Anonymizováno. Dle karty klienta žalovaná na úvěr uhradila 24 540 Kč. Žalovaná požádala o bezúplatný odklad splátek č. 5 a 6 a po dobu odkladu neběžel smluvený úrok. Žalovaná také využila ochrannou dobou podle zákona o opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií covid-19 (oznámení žalované o využití ochranné doby, oznámení žalobce ze dne 19. 5. 2020, 13. 3. 2020 1. 4. 2020, žádost o úpravu splátkového kalendáře ze dne 12. 3. 2020, 31. 3. 2020, upravený splátkový kalendář)

8. Dopisem ze dne 19. 10. 2020 a 18. 11. 2020 žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru v důsledku nesplácení splátek. Dopisem ze dne 22. 11. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a oznámila jí zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku nesplácení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 11. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato výzva byla dle podacího archu odeslána téhož dne (přípisy a předžalobní výzva).

9. Z karty označené jako hodnocení klienta ze dne 14. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy sdělila, že je zaměstnána na dobu určitou s čistým příjmem 16 100 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 410 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) byly ohodnoceny částkou 2 000 Kč měsíčně a na 2 děti v domácnosti ve výši 3 500 Kč. Forma bydlení – pronájem. Jiné výdaje žalovaná netvrdila. Z výpisu z účtu žalované č. Anonymizováno vedeného u Anonymizováno s.a., ze dne 14. 10. 2019, soud zjistil, že žalované byla dne 11. 9. 2019 poukázána na účet žalované mzda ve výši 15 918 Kč, dne 12. 8. 2019 je evidována příchozí platba ve výši 16 564 Kč a zůstatek na stejném účtu ke dni 14. 10. 2019 činil 10 625,40 Kč (výpis z účtu žalované, historie na účtu).

10. Dále byl doložen výpis žalované z NRKI v kategorii vyššího rizika, záznam z registru SOLUS, kterým žalovaná neprocházela a občanský průkaz žalované, pracovní smlouva ze dne 25. 6. 2019 na dobu určitou, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2019, v níž byla sjednána doba určitá pracovního poměru do 31. 12. 2019 a platový výměr.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 14. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 95,9 % ročně.

16. Žalovaná sjednala předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatelku. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.

17. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v níž není u žalované žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Žalobkyni bylo známo, že žalovaná dosahuje velmi nízkých příjmů cca 16 000 Kč měsíčně, stará se o 2 děti a pracovní poměr má sjednán pouze na dobu určitou, a to do prosince 2019; tedy pouze na 2 měsíce ode dne uzavření smlouvy o úvěru. Soud dále nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovanou ohledně jejich nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat poctivostí spotřebitele odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovanou, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

19. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 2 000 Kč měsíčně. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka abnormálně nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalované žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 3 410 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o výdajích na oblékání, záliby, dopravu atd. Považovat částku 2 000 Kč měsíčně jako náklad na bydlení státní či obecní, včetně nákladů s bydlením spojených je zcela nereálné a nepředstavitelné, zejména v situaci, kdy žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že nežije s žádným partnerem v domácnosti a naopak se stará o 2 děti.

20. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky ve výši 4 508 Kč. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradila 24 540 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 25 460 Kč.

21. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Z gramatického výkladu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení dle systematického výkladu speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn ). Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.

22. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky označit: „…za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

23. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru a na ni navazující smlouvy o pojištění schopnosti splácet úvěr má tedy žalobkyně v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která byla žalované poskytnuta a kterou vrátila ve výši 25 460 Kč a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků z prodlení a poplatku za pojištění jí uplatněné nároky platně nevznikly. Soud nevyhověl žalobkyni co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Dobu splatnosti stanovil žalované rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení. Neboť žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná a nebylo tak možné zjistit její aktuální poměry a možnosti splácení, stanovil žalované soud povinnost zaplatit zbývající dlužnou jistinu úvěru v obecné lhůtě k plnění dle ustanovení Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšná ve věci byla žalovaná. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšné žalované jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byla nečinná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.