Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 342/2023-22
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 1 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený datum Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 32 904 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 899 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 005 Kč, smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 063 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 383 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 899 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 005 Kč, smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 063 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 383 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 32 904 Kč (jako součtu částek 28 063 Kč, 1 877 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 167 Kč), úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 28 063 Kč, obojí od 25. 9. 2023 do zaplacení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 8142177 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 17. 2. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč z toho 27 500 Kč převedla žalobkyně dne 22. 2. 2023 v souladu se smlouvou na tzv. účet zákazníka určený žalovaným a zbývající část ve výši 2 500 Kč žalobkyně převedla v souladu se smluvními ujednáními na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby ve výši celkem 46 000 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 3. 2023. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel i přes upomínky ze strany žalobkyně ze dne 24. 7. 2023, 24. 8. 2023 a 24. 9. 2023. Protože byl žalovaný v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části po dobu delší než dva měsíce, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 9. 2023, přičemž písemné oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému odesláno téhož dne. Žalovaná částka se pak sestává v souladu s ujednáními v úvěrové smlouvě z neuhrazené jistiny ve výši 26 491 Kč; neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 449 Kč; kapitalizovaných dlužných úroků ve výši 1 877 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 063 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení; smluvního úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč ode dne 25. 9. 2023 do zaplacení; náhrady účelně vynaložených nákladů za každou žalovanému písemně odeslanou upomínku v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč); smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč (za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, přičemž do okamžiku zesplatnění se žalovaný dostal do prodlení se třemi splátkami, tj. 3 x 499 Kč); a smluvní pokuty ve výši 1 167 Kč, tj. 0,1 % denně z neuhrazené částky 29 940 Kč (neuhrazený zůstatek úvěru + neuhrazené splátky) od 25. 9. 2023 do 2. 11. 2023. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen řádně splácet. Žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku odeslanou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 1. 2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 29. 1. 2024 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to listino u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 8142177 ze dne 17. 2. 2023 vč. úvěrových podmínek (příloha č. 1) a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (příloha č. 2) a emailu o schválení žádosti o úvěr, potvrzeními ČSOB o provedení transakce ze dne 22. 2. 2023, přehledovou tabulkou splátek úvěru, listino u označenou jako závazky spotřebitele (čestné prohlášení) ze dne 17. 2. 2023 a výdaje a příjmy spotřebitele (čestné prohlášení) ze dne 17. 2. 2023, listino u označenou jako bonita smlouvy, listino u označenou jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 17. 2. 2023, výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, printscreenem oznámení o změně výše záloh, printscreenem evidenčního listu nájemníka, printscreenem výplatních lístků za období 11-12/2022, printscreenem výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 16. 2. 2023, printscreenem výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 16. 2. 2023, printscreenem registru REPI ze dne 17. 2. 2023, upomínkami ze dne 24. 7. 2023 a 24. 8. 2023 vč. čestných prohlášení zaměstnance žalobkyně o jejich zaslání a seznamů odeslaných upomínek a předžalobní výzvou a oznámením o zesplatnění ze dne 24. 9. 2023 vč. podacího lístku ze dne 24. 9. 2023. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 2. 2023 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout, a také dne 22. 2. 2023 poskytla, žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostně formou bankovních převodů provedených dne 22. 2. 2023, kdy na účet žalovaného převedla částku 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele úvěru částku 2 500 Kč jako provizi. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby 27,28 % ve výši celkem 46 000 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 3. 2023. Úvěruschopnost žalovaného měla být posouzena žalobkyní dne 17. 2. 2023, údaji uvedenými žalovaným v čestných prohlášeních o jeho závazcích, výdajích a příjmech a dále údaji z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, běžného účtu žalovaného a výplatních pásek žalovaného za období 11/2022 a 12/2022. Z čestného prohlášení o výdajích se podává, že žalovaný byl při uzavření smlouvy svobodný, bezdětný a hradil měsíčně náklady na bydlení ve výši 8 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 8 000 Kč a další běžné pravidelné výdaje neměl; dle čestného prohlášení o příjmech byl měsíční příjem žalovaného 40 000 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za období 11/2022 bylo zjištěno, že jeho čistá mzda činí 34 624,85 Kč po odečtení srážek a že žalovanému bylo ze mzdy sraženo běžné výživné ve výši 5 000 Kč a další položky v souhrnné hodnotě 13 191,15 Kč; dle výplatní pásky žalovaného za období 12/2022 činila čistá mzda žalovaného 50 351,04 Kč po odečtení srážek, kdy mu bylo ze mzdy sraženo běžné výživné ve výši 5 000 Kč a ostatní položky v souhrnné hodnotě 19 800,96 Kč. Žalovaný však své povinnosti řádně neplnil, když se dostal do prodlení s úhradou dohodnutých splátek úvěru, přičemž byl vyzván k jejich úhradě ve 30 denní lhůtě a současně byl poučen, že neprovede-li úhradu v této lhůtě a dojdeli k naplnění smluvních podmínek, bude úvěr zesplatněn. Toto sdělení bylo obsaženo v upomínkách žalobkyně ze dne 24. 7. 2023 a ze dne 24. 8. 2023. Žalovaný úhradu neprovedl, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno v dopise žalobkyně datovaného a odeslaného téhož dne, přičemž součástí byla i předžalobní výzva. Za každé z těchto tří písemných podání měla mít žalobkyně v souladu s čl. IV. odst. 4 písm. a), b) úvěrové smlouvy nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. Podle čl. IV. odst. 2 písm. c) úvěrové smlouvy v případě, že dojde k prodlení se zaplacením měsíční splátky úvěru, je zákazník povinen zaplatit za každý jednotlivý případ smluvní pokutu ve výši 499 Kč, tedy podle tohoto ustanovení žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného se zaplacením tří splátek do okamžiku zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně podle čl. IV. odst. 2 písm. b) úvěrové smlouvy nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení, jelikož se úvěr stal splatným v důsledku prodlení žalovaného, a podle čl. IV. odst. 2 písm. a) úvěrové smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek úvěru za každý den prodlení, kdy tak žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 167 Kč, což je smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky 29 940 Kč od 25. 9. 2023 (den následující po zesplatnění úvěru) do 2. 11. 2023 (den předcházející podání žaloby). Žalovaný dlužnou částku neuhradil v plné výši i přes výše uvedené upomínky učiněné před podáním žaloby. Z důkazu vyplynulo, že žalovaný uhradil žalobkyni toliko 4 601 Kč.
5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí; dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (z toho 27 500 Kč přímo žalovanému a 2 500 Kč zprostředkovateli úvěru) ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 uvedeného zákona tak měl poskytovatel úvěru před uzavřením samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž poskytovatel má navíc poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele výše uvedeným způsobem vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tuto neplatnost je přitom přes možný gramatický výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nutno podle jeho smyslu a účelu chápat jako neplatnost absolutní, k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. Jak totiž vyslovil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho [§ 75 ]) stanoví, že [poskytovatel a zprostředkovatel] je povinen [provozovat svou činnost] s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem [§ 86 odst. 1 ] zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že [nezbytnými, spolehlivými, přiměřenými a] dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98 109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je přitom tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V těchto souvislostech je pak nutno poukázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , ve kterém Ústavní soud uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, a dospěl k závěru, že obecné soudy by měly vést poskytovatele úvěrů k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
10. Následkem nesplnění povinnosti poskytovatele před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na výše uvedené neplatnost absolutní, když porušení řešené povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně – zejména pro výše zmíněné možné širší dopady nesplnění předmětné povinnosti – zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento závěr je v souladu se smyslem právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaným na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, a rovněž má oporu v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.
11. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen řádně splácet. Soud však dospěl k opačnému názoru. Žalobkyně vycházela z u příjmů z výplatních pásek, ze kterých vyplývá, odhlédne-li soud od prémií na konci roku a přihlédne k exekuci na výživné a dalším srážkám prováděným zaměstnavatelem, tak dospěje k závěru, že žalovaný dosahuje měsíčně příjmu ve výši cca 34 000 Kč a že žalobkyní zjištěné údaje neodpovídají skutečné finanční situaci žalovaného. K položce příjmy domácnosti ve výši 65 000 Kč nebylo nic tvrzeno ani prokázáno. Soudu není známo, z jakého důvodu byl formulář o posouzení úvěruschopnosti zákazníka vyplněn nesprávnými údaji. Taktéž výdaje žalovaného nebyly téměř žádným způsobem ověřovány vyjma oznámení pronajímatele o změně výše záloh na částku 8 168 Kč od února 2023. Další výdaje v podobě 8 000 Kč (resp. 8 200 Kč) za úvěr. Z předložených důkazů by tak vyplývalo, že žalovaný nemá žádné jiné měsíční výdaje vyjma záloh na energie v nájemním bytě a splátek úvěru ve výši 8 000 Kč (které měly být ve prospěch úvěrových společností právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba.). Ostatně náklady na bydlení u žalovaného byly zkoumány jen co do výše záloh na energie. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které by měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána a dána byla. Důsledkem tohoto postupu žalobkyně a nesplnění její zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.
12. Z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit vše, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že výlučně žalovanému poskytla bezhotovostním převodem celkem částku 27 500 Kč. Žalovaný dosud uhradil 4 601 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 22 899 Kč. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160Anonymizovánove spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na již delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
14. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 40 855,04 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 22 899 Kč (jistina), jež představuje 56 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 17 956,04 Kč (10 005 Kč + 5 130,19 Kč + 2 820,85 Kč), což představuje 44 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 12 %.
15. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „advokátní tarif “) částku 500 Kč (za dva úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně – za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) a částku 250 Kč (za jeden půl úkon učiněný právním zástupcem žalobkyně – za sepis jednoduché výzvy k plnění). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 1 250 Kč. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 x 100 Kč) a 21 % DPH z částky 1 550 Kč ve výši 325,50 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 317 Kč by činily 3 192,50 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 12 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 383 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.