Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 185/2023-33

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Anonymizováno Benky 4194/29c, 695 01 Hodonín

o zaplacení 91 366,55 Kč s příslušenstvím

takto:

I. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 444,26 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 623,55 Kč od 16. 9. 2022 do 17. 1. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 701,26 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 72 922,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 922,29 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 373,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. jméno FO.

Odůvodnění:

I. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 444,26 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 623,55 Kč od 16. 9. 2022 do 17. 1. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 701,26 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 72 922,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 922,29 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 373,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. , jméno FO, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 80 623,55 Kč s úrokem z prodlení, a poplatků z prodlení ve výši 10 743 Kč z titulu smluv ke službě Anonymizováno ze dne 13. 12. 2021, ze dne 29. 3. 2022 a ze dne 22. 4. 2022. Na základě těchto smluv byla žalované zřízena služba Anonymizováno, který jí umožňoval odložit platby až o 45 dní. Žalované tak bylo umožněno hradit nákupy ve vybraných e-shopech, které podporují platební metodu Anonymizováno. Vyúčtování bylo žalované zasíláno prvního dne následujícího měsíce po měsíci, ve kterém využila služby a bylo splatné k 15. dni v měsíci. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr spočívající v žalobkyní zaplacené kupní ceně zboží, včetně případného poplatku za odložení splatnosti a poplatku za správu a vedení účtu. Žalobkyně dále žalované poskytla službu Anonymizováno Slice, a to na základě smluv o splátkovém limitu ze dne 19. 12. 2021, ze dne 30. 3. 2022 a ze dne 2. 5. 2022. V rámci této služby bylo žalované umožněno platby rozložit v rozmezí 3 až 12 měsíců. Předmětné smlouvy byly uzavřeny za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaná požádala elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobkyni o její uzavření s tím, že elektronický podpis návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalované zaslán prostřednictvím SMS, kdy žalovaná na základě registrace obdržela unikátní přihlašovací údaje a následně vyslovila se smlouvou souhlas kliknutím na virtuální tlačítko a žalobkyně návrh akceptovala opatřením smlouvy svým elektronickým podpisem. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z formuláře vyplněného žalovanou, dále provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Co se týče výše příjmů a výdajů vycházela žalobkyně z žalovanou uvedeného měsíčního příjmu 19 000 Kč a výdajů 4 000 Kč, a ze skutečnosti, že žalovaná byla bezdětná. Žalovaná v období od května 2022 do srpna 2022 využila služeb žalobkyně za celkovou částku 86 761,27 Kč. Žalované byl dále účtován poplatek za vedení Anonymizováno účtu v režimu Premium ve výši 99 Kč měsíčně (poplatek za službu) za měsíce květen a červen 2022. Žalovaná provedené platby za zboží nezaplatila a ocitla se dnem následujícím po datu splatnosti dle měsíčních vyúčtování v prodlení, rovněž se ocitla v prodlení s úhradou jednotlivých měsíčních splátek, proto žalobkyně celé zbývající splátky žalobkyně v souladu se smlouvami o splátkovém limitu zesplatnila. Žalovaná uhradila celkem pouze částku 6 298,69 Kč, která byla žalobkyní započítána co do částky 160,97 Kč na poplatek za službu a co do částky 6 137,72 Kč na jistinu. Žalovaná pohledávka tak představuje jistinu ve výši 80 623,55 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za období po splatnosti pohledávky z dlužné jistiny a konečně poplatky z prodlení v celkové výši 10 743 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 13. 12. 2021 uzavřena smlouva k službě Anonymizováno, na základě které byla žalovaná oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby ve vybraných internetových obchodech prostřednictvím zřízeného Anonymizováno účtu. Z dokumentu označeného „Anonymizováno“ vyplývá, že služba Anonymizováno je poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb, úhrad na splátky a přečerpání. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, žalovaná mohla tedy čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Žalované byl takto poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 3 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím Anonymizováno účtu, a to vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. Dle Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba., které jsou nedílnou součástí smlouvy, pokud by žalovaná každý měsíc uhradila minimálně 10 % z ceny vyúčtování, došlo by automaticky k prodloužení splatnosti plateb o jeden měsíc, za což byl stanoven poplatek (za každou stokorunu bylo účtováno 4,5-0,5 Kč, podrobněji je to rozepsáno v Ceníku, který je rovněž nedílnou součástí smlouvy). Dle těchto podmínek ve spojení s Ceníkem správa a vedení účtu v režimu Premium je první tři měsíce zdarma, pak stojí 99 Kč měsíčně. Z Ceníku dále vyplývá, že v případě prodlení s úhradou, je žalovaná povinna uhradit poplatky z prodlení, a to v případě prodlení delším než 30 dnů po splatnosti vyúčtování celkem ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny pohledávky, poplatek představuje náklady na vymáhání. Dle bodu 2.6 smlouvy, pokud toto vyúčtování nebylo ani částečně uhrazeno, stal se dluh splatným v celém rozsahu.

4. Dále bylo zjištěno, že dne 29. 3. 2022 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva k službě Anonymizováno, na základě které byla žalovaná oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby ve vybraných internetových obchodech prostřednictvím zřízeného Anonymizováno účtu. Z dokumentu označeného „Anonymizováno“ vyplývá, že služba Anonymizováno je poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb, úhrad na splátky a přečerpání. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, žalovaná mohla tedy čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Žalované byl takto poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 7 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím Anonymizováno účtu, a to vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. Dle právnická osoba podmínek právnická osoba., které jsou nedílnou součástí smlouvy, pokud by žalovaná každý měsíc uhradila minimálně 10 % z ceny vyúčtování, došlo by automaticky k prodloužení splatnosti plateb o jeden měsíc, za což byl stanoven poplatek (za každou stokorunu bylo účtováno 4,5-0,5 Kč, podrobněji je to rozepsáno v Ceníku, který je rovněž nedílnou součástí smlouvy). Dle těchto podmínek ve spojení s Ceníkem správa a vedení účtu v režimu Premium je první tři měsíce zdarma, pak stojí 99 Kč měsíčně. Z Ceníku dále vyplývá, že v případě prodlení s úhradou je žalovaná povinna uhradit poplatky z prodlení, a to v případě prodlení delším než 30 dnů po splatnosti vyúčtování celkem ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny pohledávky, poplatek představuje náklady na vymáhání. Dle bodu 2.6 smlouvy, pokud toto vyúčtování nebylo ani částečně uhrazeno, stal se dluh splatným v celém rozsahu.

5. Dne 23. 4. 2022 pak byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva k službě Anonymizováno, na základě které byla žalovaná oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby ve vybraných internetových obchodech prostřednictvím zřízeného Anonymizováno účtu. Z dokumentu označeného „Anonymizováno“ vyplývá, že služba Anonymizováno je poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb, úhrad na splátky a přečerpání. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, žalovaná mohla tedy čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Žalované byl takto poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 12 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím Anonymizováno účtu, a to vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. Dle právnická osoba podmínek právnická osoba., které jsou nedílnou součástí smlouvy, pokud by žalovaná každý měsíc uhradila minimálně 10 % z ceny vyúčtování, došlo by automaticky k prodloužení splatnosti plateb o jeden měsíc, za což byl stanoven poplatek (za každou stokorunu bylo účtováno 4,5-0,5 Kč, podrobněji je to rozepsáno v Ceníku, který je rovněž nedílnou součástí smlouvy). Dle těchto podmínek ve spojení s Ceníkem správa a vedení účtu v režimu Premium je první tři měsíce zdarma, pak stojí 99 Kč měsíčně. Z Ceníku dále vyplývá, že v případě prodlení s úhradou je žalovaná povinna uhradit poplatky z prodlení, a to v případě prodlení delším než 30 dnů po splatnosti vyúčtování celkem ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny pohledávky, poplatek představuje náklady na vymáhání. Dle bodu 2.6 smlouvy, pokud toto vyúčtování nebylo ani částečně uhrazeno, stal se dluh splatným v celém rozsahu.

6. Dne 19. 12. 2021 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o splátkovém limitu, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský bezúčelový úvěr s úvěrovým (splátkovým) limitem ve výši 3 000 Kč ve formě možnosti odkládání plateb a žalovaná se zavázala jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami včetně dohodnutých úroků. Předpoklady a podmínky splácení (tj. zejména datum splatnosti jednotlivých splátek, výše jednotlivých splátek a výše úroků) jsou uvedeny v jednotlivých přílohách k této smlouvě, rovněž je zde uvedeno, že v případě prodlení se splátkou a jejího neuhrazení ani v dodatečné lhůtě určené ve výzvě, stane se celý úvěr splatným.

7. Dne 30. 3. 2022 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o splátkovém limitu, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský bezúčelový úvěr s úvěrovým (splátkovým) limitem ve výši 45 000 Kč ve formě možnosti odkládání plateb a žalovaná se zavázala jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami včetně dohodnutých úroků. Předpoklady a podmínky splácení (tj. zejména datum splatnosti jednotlivých splátek, výše jednotlivých splátek a výše úroků) jsou uvedeny v jednotlivých přílohách k této smlouvě, rovněž je zde uvedeno, že v případě prodlení se splátkou a jejího neuhrazení ani v dodatečné lhůtě určené ve výzvě, stane se celý úvěr splatným.

8. Dne 2. 5. 2022 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o splátkovém limitu, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský bezúčelový úvěr s úvěrovým (splátkovým) limitem ve výši 72 000 Kč ve formě možnosti odkládání plateb a žalovaná se zavázala jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami včetně dohodnutých úroků. Předpoklady a podmínky splácení (tj. zejména datum splatnosti jednotlivých splátek, výše jednotlivých splátek a výše úroků) jsou uvedeny v jednotlivých přílohách k této smlouvě, rovněž je zde uvedeno, že v případě prodlení se splátkou a jejího neuhrazení ani v dodatečné lhůtě určené ve výzvě, stane se celý úvěr splatným.

9. Z vyúčtování za květen 2022 soud zjistil, že toto bylo vystaveno na částku 16 028,35 Kč, z toho 5 284,10 Kč bylo za zakoupené zboží prostřednictvím Anonymizováno karty, 5 988,26 Kč bylo rovněž na zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 1 726,74 Kč pak připadlo na úroky dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách, 1 549,61 Kč na smluvní pokutu, 63,64 Kč na poplatek za službu a 1 416 Kč na poplatky z prodlení. Žalovaná zaplatila 6 298,69 Kč a zůstal jí nedoplatek 9 729,66 Kč.

10. Z vyúčtování z červen 2022 soud zjistil, že toto bylo vystaveno na částku 16 562,03 Kč, z toho 2 924,49 Kč bylo za zakoupené zboží prostřednictvím Anonymizováno karty, 7 223,19 Kč bylo rovněž na zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 2 212,11 Kč pak připadlo na úroky dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách, 2 218,91 Kč na smluvní pokutu, 97,33 Kč na poplatek za službu a 1 8866 Kč na poplatky z prodlení. Žalovaná nezaplatila nic.

11. Z vyúčtování za červenec 2022 bylo zjištěno, že toto bylo vystaveno na částku 12 370,98 Kč, z toho 7 500,32 Kč bylo za zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 1 934,98 Kč pak připadlo na úroky dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách, 1 341,68 Kč na smluvní pokutu, a 1 594 Kč na poplatky z prodlení. Žalovaná nezaplatila nic.

12. A z vyúčtování za srpen 2022 bylo zjištěno, že toto bylo vystaveno na částku 63 213,11 Kč, z toho 6 922,65 Kč bylo za zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 1 666,46 Kč pak připadlo na úroky dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách, 43 377,97 Kč představovaly zesplatněné zbytky jistin úvěrů dle smluv o splátkovém limitu, 5 399,03 Kč připadlo na smluvní pokutu, a 5 847 Kč na poplatky z prodlení. Žalovaná nezaplatila nic.

13. Celkem tedy na shora uvedená vyúčtování měla žalovaná zaplatit částku 108 174,47 Kč, z toho částku 79 220,98 Kč za zakoupené zboží (tj. včetně jistin jednotlivých splátek bez úroků), 28 953,49 Kč za poplatky, smluvní pokuty a za úroky dle příloh ke smlouvám o splátkovém limitu, přičemž zaplatila pouze částku 6 298,69 Kč, kterou žalobkyně započetla v částce 160,97 Kč na poplatky za službu a v částce 6 137,72 Kč na jistinu.

14. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 1. 2023, která byla téhož dne odeslána, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 17. 1. 2023.

15. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smluv o úvěru tak, jak je upravuje , : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

16. Předmětné smlouvy o úvěru měly být mezi žalobkyní a žalovanou uzavřeny za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu s : „(1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“. A dále v souladu s : „(1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“

17. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení (ve znění účinném do 23. 7. 2021): „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v nebo .“

18. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smluv způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním unikátního SMS kódu do příslušného pole v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měla po provedené registraci na základě přiděleného hesla přístup pouze žalovaná. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. ). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

19. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

20. Všechny úvěry byly poskytnuty úplatně, a to i úvěry na základě smluv k službě Anonymizováno, neboť na základě těchto smluv byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované poplatky za odložení splatnosti, fakticky představující úrok za odloženou platbu, přičemž ze samotné podstaty poskytované služby plyne, že možnost odložit úhradu vyúčtované ceny za zboží a služby, na které si žalovaná od žalobkyně zapůjčila potřebné finanční prostředky, bude ze strany zákazníků pravidelně využívána v naprosté většině případů. To vše navíc v situaci, kdy nebyla řádně posouzena jejich úvěruschopnost a prostřednictvím úvěru bylo zákazníkům poskytováno přímo zboží a služby a nikoliv peníze, které mohou být snadno vráceny zpět.

21. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

22. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

23. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

24. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

25. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

26. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

27. Žalobkyně nedoložila, že by si od žalované za účelem zjištění jejích příjmových a výdajových poměrů vyžádala jakékoli dokumenty. Pokud jde o příjmy žalované ve výši 19 000 Kč měsíčně, žalobkyně nepředložila soudu žádný doklad potvrzující výši tvrzeného příjmu. Totéž platí stran výdajové stránky žalované, ani zde nebyly soudu doloženy žádné y osvědčující, že by žalobkyně výši výdajů 4 000 Kč měsíčně jakkoli ověřovala. Přitom poskytovatel úvěru je vždy povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smluv dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

28. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a y, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C-6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek, a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud České republiky, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. ze dne 9. 2. 2011).

29. S ohledem na výše uvedené si soud musel dále položit otázku, zda ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) není v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, konkrétně se shora citovanou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Článek 8 směrnice nadepsaný jako „Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně: „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Jestliže je v citovaném článku výslovně uvedeno slovní spojení „členské státy zajistí“, pak nelze dle názoru soudu ponechat na spotřebiteli, aby se sám dovolal své ochrany a namítal neplatnost uzavřené smlouvy, nýbrž jde o úkol a povinnost státu, respektive jeho dotčených orgánů. Článek 23 nadepsaný jako „Sankce“ stanoví následující: „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Pakliže jsou tedy státy povinny přijmout sankce, které budou „účinné, přiměřené a odrazující“, tyto charakteristiky nemůže dle názoru soudu splňovat sankce relativní neplatnosti smlouvy. Velká část žalovaných spotřebitelů se totiž v první řadě k podané žalobě vůbec nevyjádří, což je podloženo praktickou zkušeností soudů. Nelze navíc počítat s tím, že průměrní spotřebitelé uzavírající smlouvy o úvěru budou natolik vzdělaní v právu a seznámeni s úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, aby si byli vědomi své možnosti namítat neplatnost smlouvy. Na tento problém upozornil rovněž Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová (C377/14). Těmito skutečnostmi je výrazně oslabena účinnost stanovené sankce a rovněž její odrazující účinek, když poskytovatelé úvěru jsou si vědomi toho, že většina spotřebitelů se bránit nebude, což logicky snižuje jejich motivaci k tomu řádně prověřovat úvěruschopnost. Bod 26 odůvodnění předmětné směrnice pak nadto proklamuje, že „Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C240/98 až C244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.

30. Konečně pak rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C-679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

31. Na základě výše uvedeného tedy již není pochyb o tom, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud se proto rozhodl příslušné ustanovení v této části neaplikovat. Předmětné smlouvy je tedy nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 79 220,98 Kč, tedy součet částek, které žalobkyně uhradila za žalovanou za zakoupené zboží tj. včetně jistin poskytnutých úvěrů dle jednotlivých smluv o splátkovém limitu, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

32. Žalovaná na své závazky uhradila celkem částku 6 298,69 Kč a zbývá jí tak uhradit na jistinu částku 72 922,29 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví, že „po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ K vrácení jistiny byla žalovaná vyzvána v předžalobní výzvě ze dne 10. 1. 2023, ve které žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 17. 1. 2023. Žalobkyni tak vzniklo právo na úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 72 922,29 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení, a to v souladu s Tuto dobu splatnosti soud považuje za přiměřenou vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní.

33. Co do zbývající částky 18 444,26 Kč představující součet části již uhrazené jistiny ve výši 160,97 Kč (částka, kterou žalobkyně započetla na poplatek za službu, na nějž žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy však nemá nárok), úroků ve výši 7 540,29 Kč a poplatků z prodlení ve výši 10 743 Kč a dále co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 623,55 Kč od 16. 9. 2022 do 17. 1. 2023 a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 701,26 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatných smluv.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 106 607,71 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 82 991,55 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla ze 78 % úspěšná a ze 22 % neúspěšná (z 22 % tak byla úspěšná žalovaná) a má tak vůči žalované právo na zaplacení 56 % náhrady nákladů řízení.

35. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 655 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Při tarifní hodnotě 91 366,55 Kč činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon dle advokátního tarifu 4 780 Kč a dále právní zástupkyni žalobkyně podle advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 22 095,40 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 373,40 Kč (56 % z 22 095,40 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce..