Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 91/2023-122

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená advokátem Anonymizováno.

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

sp. zn. ASMMBR10-01849

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno

Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 24 794,92 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 994,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 24. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh se co do úroku 29 % ročně z částky 22 994,92 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení a co do částky 1 800 Kč s úroky z prodlení od 25. 10. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 994,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 24. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Návrh se co do úroku 29 % ročně z částky 22 994,92 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení a co do částky 1 800 Kč s úroky z prodlení od 25. 10. 2022 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. („banka“) se žalobou podanou dne 21. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky shora s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva o bankovních službách č. tel. číslo, v jejímž rámci bylo sjednání vedení běžného účtu pro žalovanou spojeného se službou Flexikredit, na jejímž základě tato mohla běžný účet přečerpat a mohla z něj tedy čerpat úvěr tzv. kontokorentní úvěr. Žalovaná se zavázala, že bude mít na účtu minimální měsíční příjem ve výši alespoň 50 % povoleného úvěrového limitu. Ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu Flexikredit a proto banka přistoupila k zesplatnění pohledávky a prohlásila dlužnou částku 24 794,92 Kč za splatnou ke dni 21. 3. 2022. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru 22 994,92 Kč a z poplatků 1 800 Kč za prohlášení úvěru za splatný, odeslání upomínky k úhradě aj. Dále byla po žalované požadována úhrada úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 080,70 Kč za období do 24. 10. 2022 a dále až do zaplacení z neuhrazené jistiny 22 994,92 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě nahlédnutí do příslušných databází (BRKI, NRKI), insolvenčního rejstříku, aj., banka vycházela také z údajů poskytnutých jí žalovanou, když zaměstnanecký poměr žalované byl doložen potvrzením o výši příjmu, výpisem z běžného účtu.

2. Usnesením soudu ze dne 28. 4. 2023 č. j. spisová značka pak do řízení vstoupila místo banka žalobkyně.

3. Usnesením soudu ze dne 10. 10. 2023 č. j. spisová značka byla žaloba rozšířena o požadavek žalobkyně na zaplacení úroku 29 % ročně z částky 22 994,92 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 1 800 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení.

4. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že žádost o úvěr posoudila banka individuálně dle platných schvalovacích strategií banky a v souladu s principy obezřetného úvěrování. Banka vycházela z deklarovaného příjmu žalované 20 063 Kč a dalších skutečností v žádosti uvedených. Příjmy porovnávala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Banka dále zjistila, že v době podání žádosti o úvěr splácela žalovaná bance měsíčně na jiné své závazky 6 456,19 Kč.

5. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přestože jí byla spolu s výzvou níže doručena na adresu jejího trvalého pobytu dle evidence obyvatel dne 11. 12. 2023 postupem dle , 4 (dále také „ “).

6. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalované byla výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena znovu na adresu jejího trvalého bydliště dne 2. 4. 2024, a to postupem dle , 4 . Žalovaná se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, proto soud jednal dle a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků., když ani žalobkyně se k výzvě nevyjádřila.

7. Žalovaná k věci ničeho neuvedla, nesporovala tvrzení banky ani žalobkyně, po celé řízení byla pasivní.

8. Smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 26. 3. 2019, žádostí o povolení debetního zůstatku Flexikredit z 21. 11. 2019 zvláštními ujednáními ke kontokorentnímu účtu Flexikredit z 21. 11. 2019, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vč. vysvětlení některých pojmů, podmínkami Flexikreditu, Vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti a dispozicemi ze dne 22. 11. 2019 k této smlouvě, Všeobecnými produktovými podmínkami bylo prokázáno, že banka zřídila žalované běžný účet a později umožnila kontokorentní úvěr „Flexikredit“ s povoleným limitem dle dispozic – 20 000 Kč, který měla žalovaná čerpat tak, aby nepřekročila povolený limit. Úroková sazba měla činit 21,99 % p.a. z čerpaného Flexikreditu, úroková sazba z nepovoleného debetu činila 24 % ročně. Poplatek za výzvu ke splatnosti úvěru byl sjednán ve výši 300 Kč, za zaslání upomínky 600 Kč. Bylo ujednáno pojištění osobních věci, platebních karetk a internetových rizik za 99 Kč měsíčně. V žádosti o Flexikredit požadovala úvěrový rámce 20 000 Kč a uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním bytě/domě, její průměrný měsíční příjem za posl. tři měsíce činil 20 063 Kč čistého, srážky ze mzdy jí nejsou prováděny, ničeho nesplácí a nemá vyživovací povinnost. Příjem žalované měl být ověřen z běžného účtu vedeného bankou, dosavadní interní splátky byly zjištěny ve výši 6 456,19 Kč a externí splátky ve výši 1 075 Kč. Korespondenční adresu uvedla žalovaná adresa.

9. Z výsledku lustrace Centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že exekuce na žalovanou byly nařízení až 4. 11. 2021 a 16. 8. 2022.

10. Z výpisů z běžného účtu žalované vedeného bankou ta období 30. 5. 2019 – 29. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná měsíčně obdržela mzdu od zaměstnavatele uvedeného v žádosti o Flexikredit, tj. od právnická osoba – v průměru 19 507,70 Kč, měsíčně hradila trvalým příkazem 606 Kč, pojištění 99 Kč, od 7/2019 splácela úvěr po 7 031,19 Kč měsíčně, platila u obchodníků (Billa, Tesco), kde se běžně prodávají potraviny, drogistické a hygienické potřeby a i zákl. oblečení apod.), vybírala tisícikorunové částky. Z počátečního zůstatku 108 425,28 Kč se dostala na zůstatek 289,56 Kč (31. 10. 2019).

11. u nazvanou Amortizace, Platební historií, Umořovací tabulkou, Tabulkou předpisů úroků z prodlení a výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že smlouva č. Anonymizováno se žalovanou byla ukončena k 21. 3. 2022, žalované byl poskytnut úvěr 22 994,92 Kč, resp. v této výši jej čerpala 15. 11. 2021, nesplatila ničeho a dlužná částka činí 25 859,57 Kč, úroky z prodlení za dobu 5. 4. 2022 – 20. 10. 2022 činí 1 064,65 Kč celkem.

12. Z dopisu z 23. 3. 2022 soud zjistil, že banka oznámila žalované zesplatnění úvěru č. č. účtu na 22 994,92 Kč ke dni 21. 3. 2022 a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 24 794,92 Kč do 6. 4. 2022 a upozornila ji na navyšování částky o úroky z prodlení. Dle podacího archu byla tato výzva odeslána žalované na korespondenční adresu dne 24. 3. 2022.

13. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2022 banka vyzvala žalovanou k uhrazení jistiny 22 994,92 Kč, smluvní pokutě 1 800 Kč a úroku z prodlení 1 132,52 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy jinak bude podána žaloba na zaplacení dluhu. Dne 31. 10. 2022 byla upomínka dle podacího archu odeslána žalované.

14. Smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 3. 2023 vč. seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že banka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky za žalovanou.

15. Podle , (dále také „ “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 588 věta prvá Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalované u banky zřízen a veden běžný účet, dále mělo dojít k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru (Flexikredit), který žalovaná využila, když vyčerpala 22 994,92 Kč, které se zavázala splácet, ničeho však na konto úvěru neuhradila. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením.

25. Uzavřenou smlouvu soud posoudil jako spotřebitelskou, v nichž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému sjednání úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

26. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

28. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

29. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční zejména výdaje žalované, když vycházela pouze z příjmů, které byly doloženy výpisem z účtu žalované a dosahovaly v době žádosti o úvěr cca 19 507 Kč, splácela měsíčně své jiné závazky po 7 031,19 Kč, ač v žádosti uvedla nulové splátky, což se nezakládalo na pravdě, jak bylo později zjištěno. Při zjišťování jejích výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a s ohledem na nesrovnalosti v tvrzeném a zjištěném, pak banka měla být obezřetnější. Tvrzené výdaje žalované bez jejich doložení je nedostatečné. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze výši pravidelného příjmu a povědomost o snižování zůstatku na účtu vedeného bankou, když ke dni žádosti o úvěr byl tento necelých 300 Kč. Banka nijak neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů, apod. Dle soudu tak právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala dostatečně obezřetně.

30. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žádným způsobem nebyly neověřovány výdaje žalované. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.

31. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 22 994,92 Kč, na kterou nebylo ničeho uhrazeno. Žalobkyně tak má právo na vrácení této částky v plné výši. Žalované byly dány k úhradě i zákonné úroky z prodlení z této částky ode dne 24. 10. 2022 (s ohledem na požadavek žalobkyně), až do zaplacení této dlužné částky ve výši vyplývající z (výrok I.).

32. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 1 800 Kč s úroky z prodlení z této částky a co do úroku 29 % ročně z částky 22 994,92 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

33. O nákladech řízení rozhodl soud dle V této věci byly obě účastnice zhruba stejně procesně úspěšně (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků a úroků z prodlení), proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z nich.

34. V souladu s věta za středníkem byla žalované stanovena patnáctidenní lhůta k plnění s ohledem na žádání žalobkyně.

Poučení:

Proti rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.