Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 148/2024-20

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci

žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o 31 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 31 000 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 31 000 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 31 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 1. 6. 2017 se společností právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr posoudila právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou a na základě lustrací v dostupných rejstřících. Předmětná pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupena na společnost právnická osoba, IČO IČO, která následně postoupila předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná svůj dluh nesplácela, přestože byla před podáním žaloby písemně vyzvána k jeho úhradě. Po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně uplatňuje jen část předmětného nároku, a to nesplacenou jistinu ve výši 31 000 Kč a úrok z prodlení z této částky za období od 15. 11. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle , , (dále jen „ “) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 31 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem kapitalizovaný úrok ve výši 2 984 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 400 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 230 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 750 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 4 026 Kč. Ve smlouvě žalovaná svým podpisem potvrdila, že zapůjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Z části smlouvy nazvané „Splatnost, úrok a RPSN úvěru“ soud zjistil, že zápůjční úroková sazba je v případě splatnosti úvěru za 14 měsíců stanovena ve výši 15 % ročně. Smluvní strany si ve smlouvě rovněž ujednaly, že pokud žalovaná nezaplatí jakoukoli splátku dle této smlouvy řádně a včas, je povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to za každý den prodlení. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry poskytovaného úvěru. Z y nazvané Informace pro spotřebitele soud zjistil rozsah informací poskytovaných právní předchůdkyní žalobkyně žalované při uzavírání smlouvy o úvěru. Z kopií občanského a řidičského průkazu žalované soud zjistil její osobní údaje. Z žádosti o úvěr ze dne 1. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, její měsíční příjem činí 15 745 Kč a její měsíční výdaje činí 8 150 Kč. Podle zaškrtnutých políček měly být tyto údaje ověřeny výplatními páskami.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. hodnota na společnost právnická osoba, IČO IČO. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 a z její přílohy soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila tutéž pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že zástupkyně společnosti právnická osoba vyzvala žalovanou k okamžité úhradě jejího dluhu ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 1. 6. 2017; podle podacího lístku byla tato výzva odeslána žalované dne 27. 2. 2020.

5. Z předložených listin soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě jí poskytla v hotovosti částku 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se sjednanými poplatky a úrokem. Při uzavírání smlouvy zjistila právní předchůdkyně žalobkyně na základě prohlášení žalované, jaké jsou její příjmy a výdaje. Následně byla pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy postoupena přes společnost právnická osoba na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle , , ve znění účinném od 28. 2. 2017 do 31. 12. 2017 (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

8. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný na stránkách www.nsoud.cz, aplikovatelné i ve vztahu k , o spotřebitelském úvěru). Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to výpisy z účtu žalované, soudu nijak nedoložila, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. (V podrobnostech soud odkazuje i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. -68, dostupný v databázi ASPI.)

9. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované.

10. Žalobkyně soudu nicméně doložila, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 31 000 Kč, z nichž žalovaná nevrátila ničeho, tudíž žalovaná stále dluží tuto částku. Žalovaná v řízení netvrdila a nedoložila, že poskytnutou jistinu bez souvisejících poplatků žalobkyni či jejím právním předchůdkyním vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z předložených listin má soud dále za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou přes společnost právnická osoba na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna žalobkyni uhradit dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 31 000 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 s okamžitou lhůtou plnění; žalovaná na tuto výzvu došlou do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ).

11. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jejím možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaná nevyvolala spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byla povinna uhradit dlužnou jistinu na základě předžalobní výzvy, podané k poštovní přepravě dne 27. 2. 2020 s lhůtou plnění ihned. Podle právní domněnky uvedené v o. z. byla předžalobní výzva doručena žalované dne 3. 3. 2020 a následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu; zákonná výše úroku z prodlení ke dni 4. 3. 2020 činila podle 10 % ročně, avšak žalobkyně požaduje sazbu nižší než zákonnou, a to 9 % ročně. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31 000 Kč od požadovaného dne 15. 11. 2023 do zaplacení. Podle soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve spojení s větou první Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 80 937,17 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 32 926,24 Kč, tj. ze 41 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do částky 48 010,93 Kč, ohledně níž bylo řízení zastaveno zaviněním žalobkyně, tj. z 59 %. Žalované proto náleží částečná náhrada nákladů v rozsahu 18 %. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.