Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Co 115/2024-265

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň Mgr. Marie Jelínkové a JUDr. Ireny Sekavové ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0,

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,

zastoupená advokátem Anonymizováno,

sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozen Datum narození zainteresované osoby 0/0,

bytem Adresa zainteresované osoby 0/0,

zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0

sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 689 700 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 610 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 22. 2. 2024, č. j. -225,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 41 236,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 41 236,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 689 700 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení, které mělo představovat rozdíl mezi částkou 5 570 000 Kč zaplacenou žalobkyní na základě nájemních smluv ze dne datum a datum (dále jen „nájemní smlouvy“), které byly neplatné z důvodu rozporu s ustanovením , o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ “), a částkou 4 880 300 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalobkyně užíváním pronajímaných nemovitostí ve vlastnictví žalovaného bez platné nájemní smlouvy. Předmětem řízení byl dále vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 610 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nájemného za období od datum do datum s tím, že nájemní smlouvy považoval za platné.

2. Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) rozhodl že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 689 700 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 689 700 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), dále rozhodl, žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku ve výši 610 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 000 Kč od 6. 7. 2022 do 5. 8. 2022, ve výši 15 % ročně z částky 244 000 Kč od 6. 8. 2022 do 5. 9. 2022, ve výši 15 % ročně z částky 366 000 Kč od 6. 9. 2022 do 5. 10. 2022, ve výši 15 % ročně z částky 488 000 Kč od 6. 10. 2022 do 5. 11. 2022 a ve výši 15 % ročně z částky 610 000 Kč od 6. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 168 924 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.)

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nájemní smlouvy jsou platné, neboť má za cíl chránit veřejný pořádek, zabraňuje tomu, aby fakticky jediná právně jednající osoba následně své jednání jakkoliv měnila a upravovala, čímž by mohlo dojít k ohrožení práv či oprávněných zájmů třetích osob. V projednávané věci, kde byl v době uzavření nájemních smluv jediným akcionářem, statutárním ředitelem a předsedou správní rady žalobkyně žalovaný, však nebylo ničeho takového ze strany žalobkyně tvrzeno ani prokázáno. Tedy, že by uvedené nájemní smlouvy byly později nějakým způsobem změněny. Sankce jejich neplatnosti tak z důvodu absence úředně ověřených podpisů nepřicházela v úvahu. Nájemní smlouvy považoval za sjednané v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých. Podle nebylo třeba řešit ani otázku splnění informační povinnosti, neboť nájemní smlouvy byly uzavřeny v rámci běžného obchodního styku a splnění informační povinnosti se v tomto případě neprokazuje. Žalovaný nejednal v rozporu se zájmy žalobkyně, neboť v rozhodné době byl jediným akcionářem a další 3 roky po změně majoritního vlastníka v listopadu 2019 bylo nájemné podle nájemních smluv řádně a včas hrazeno. Nabyvatelka akcií žalobkyně neměla výhrady vůči účetnímu, právnímu, faktickému a jinému stavu žalobkyně při převodu akcií žalobkyně a zároveň si sjednala se žalovaným, že nový většinový vlastník nebude oprávněn přímo či nepřímo vůči žalovanému uplatňovat jakékoliv nároky z titulu odpovědnosti převodce jako člena správní rady a statutárního ředitele žalobkyně. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouvy byly posouzené jako platné, nemohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, a to i s odkazem na ustanovení , (dále jen „ “). Vzhledem k tomuto závěru soud prvního stupně naopak vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného, neboť žalobkyně nehradila na základě platných nájemních smluv přesto, že předmětné budovy byly užívány až do datum, a od datum byla povinna hradit nájemné ve výši 122 000 Kč měsíčně. Dostala se tedy do prodlení s dluhem ve výši 610 000 Kč a žalovanému vznikl také nárok na zákonné úroky z prodlení v souladu s a ve výši podle nařízení vlády číslo

4. Proti rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, kde namítala, že soud prvního stupně neaplikoval v širší souvislosti zejména s povinností péče řádného hospodáře a povinností loajality členů orgánů obchodních korporací. Nájemní smlouvy nebyly sjednány za obvyklých obchodních podmínek vzhledem k délce nájemních smluv a výši nájemného a byly uzavřeny v rozporu s oprávněnými zájmy žalobkyně. V této souvislosti nesouhlasila s určením obvyklé výše nájemného na základě pouze jedné nájemní smlouvy uzavřené se společností jméno FO s.r.o. Soud prvního stupně nezkoumal, zda nájemní smlouvy naplňují kritéria povinnosti loajality dle a nedošlo k provedení testu objektivizovatelného srovnání podle . Byly naplněny požadavky a vzhledem k účelu ustanovení vznikla žalovanému informační povinnost, jelikož se nejednalo o smlouvy uzavírané v běžném obchodním styku. Žalovaný měl díky svému postavení jediného akcionáře a statutárního ředitele zájem na uzavření nájemních smluv za nevýhodných podmínek pro žalobkyni a využil také výhody svého postavení v rozporu s povinností loajality vůči žalobkyni. Ohledně vzájemného návrhu žalovaného měl žalovaný nárok toliko na náhradu bezdůvodného obohacení s ohledem na užívání předmětu nájmu, tento nárok však již byl uspokojen vzhledem k zápočtu provedeného žalobkyní dne 2. 11. 2022.

5. Žalovaný navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně, neboť neměl informační povinnost ve smyslu ustanovení , neboť ji nemohl plnit sám vůči sobě. Praxe soudů ani odborná literatura nepodporují závěr žalobkyně, že soudy mají při aplikaci ustanovení , jakkoliv hodnotit, zda statutární orgán při uzavírání smlouvy za obchodní společnost dodržoval povinnost péče řádného hospodáře a loajality člena statutárního orgánu. Tato otázka nemohla být předmětem předmětného řízení. Nárok žalobkyně na náhradu škody z domnělého porušení péče řádného hospodáře byl vyloučen do samostatného řízení. Ze stejného důvodu není přiléhavá námitka žalobkyně, že soud nepodrobil jednání žalovaného, jakožto člena statutárního orgánu, testu dle ustanovení .

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které mu předcházelo podle ustanovení a následujících , (dále jen „ “) i z hlediska dalších odvolacích námitek a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v napadeném rozsudku. S námitkami žalobkyně týkajícími se nesprávného právního posouzení věci se odvolací soud neztotožnil. Odvolací soud souhlasí se zásadním argumentem pro platnost nájemních smluv, kterým je skutečnost, že rozpor s ustanovením tím, že podpisy žalovaného ne nájemních smlouvách nebyly úředně ověřeny, v daném případě nezpůsobil zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu ustanovení věty první . S ohledem na okolnosti konkrétního případu, kdy obsah nájemních smluv, ani datum jejich podpisu nebyly žádnými okolnostmi vyvraceny a zejména nebyly tvrzenými skutečnostmi ze strany žalobkyně rozporovány, soud prvního stupně správně posoudil, že smysl a účel právní normy obsažené v ustanovení byl naplněn dodržením alespoň písemné formy předmětných nájemních smluv. V daném případě nešlo o to, že by se následně objevovaly smlouvy, které by mohly negativně zasáhnout do práv či oprávněných zájmů třetích osob a právní jistota tak nebyla žádným způsobem ohrožena. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že přestože forma úředního ověření podpisů požadovaná nebyla dodržena, smysl a účel požadavku byl naplněn a k narušení veřejného pořádku nedošlo. V tomto ohledu pak nájemní smlouvy byly správně posouzeny jako platná právní jednání, (viz soudem prvního stupně již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu - velkého senátu ze dne 10. 6. 2020, senátní značka spisová značka). K takovému závěru dospěl odvolací soud bez ohledu na to, zda uzavření nájemních smluv probíhalo v rámci běžného obchodního styku. Stejný závěr, tedy, že smysl a účel požadavku byl naplněn a že k narušení veřejného pořádku neověřením podpisu na uvedených smlouvách nedošlo, by v daném případě musel platit i za předpokladu, že by bylo prokázáno v rámci posouzení předběžné právní otázky, že smlouvy nebyly uzavřeny v rámci běžného obchodního styku, neboť argumentace žalobkyně nesměřovala, jak již bylo uvedeno, do zpochybnění obsahu nájemních smluv či data jejich uzavření. Veškeré argumenty žalobkyně se soustředily do výše sjednaného nájemného. Na otázku, zda by zájem žalobkyně byl lépe chráněn v případě, že by podpis pod nájemními smlouvami byl úředně ověřen, musel odvolací soud odpovědět, že nebyl, neboť na výši sjednaného nájemného by ověření podpisu nic nezměnilo.

8. K tvrzenému porušení povinnosti řádné péče a loajality žalovaného jakožto statutárního orgánu žalobkyně v době uzavření nájemních smluv v souvislosti s tvrzeným nadhodnoceným nájemným, k jehož hrazení měl žalovaný žalobkyni zavázat, odvolací soud konstatuje, že se jedná o skutečnosti, jejichž důsledkem není neplatnost právních jednání. Důsledkem porušení těchto povinností může být vznik nároku z titulu odpovědnosti za újmu, v projednávaném případě je však předmětem posouzení případný nárok z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na základě neplatně sjednané smlouvy. K požadovanému přezkumu, zda člen voleného orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře ( ), nebyl soud prvního stupně ani věcně příslušný, (jak ostatně konstatoval Vrchní soud v Praze v průběhu tohoto řízení).

9. K námitce, že byly naplněny požadavky a vzhledem k účelu ustanovení vznikla žalovanému informační povinnost, odvolací soud v souladu s teorií (srov Zákon o obchodních korporacích, 3. vydání, 2020, s. 188 - 191: I. Štenglová) uzavřel, že zákon neřeší, jak postupovat, má-li společnost s ručením omezeným, která nemá dozorčí radu, jediného společníka, informační povinnost vůči správní dozorčí radě, který je současně jediným jednatelem, (v tomto případě byl žalovaný statutární ředitel a zároveň předseda správní rady a jediný akcionář). V takovém případě tento jednatel (zde statutární ředitel) informační povinnost nemá.

10. Nadto odvolací soud uvádí, že ani v případě, by žalovaný informační povinnost měl, by důsledkem případného porušení informační povinnosti dle a nebyla neplatnost nájemních smluv, neboť obecná úprava v ustanovení by se uplatnila toliko v případě prokázání porušení informační povinnosti ze strany žalovaného, ale dle rozsudku Nejvyššího soudu - velkého senátu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. spisová značka důsledkem jednání bez zástupčího oprávnění, resp. překročení zástupčího oprávnění, přitom není neplatnost právního jednání učiněného (neoprávněným) zástupcem; takové jednání toliko zastoupeného nezavazuje, přičemž zastoupenému zůstává právo je dodatečně schválit (ratihabovat) a tím je učinit závazným i pro sebe (srov. a o. z. a dále výklad podaný Nejvyšším soudem v R 37/2020). V daném případě lze dovozovat dodatečné schválení obou nájemních smluv žalobkyní vyplývající z plnění závazků vyplývajících z těchto smluv, (dlouhodobé placení nájemného). Argumentaci odvolatelky ohledně důvodu neplatnosti nájemních smluv dle ustanovení tak nelze přisvědčit.

11. Pokud se jednalo o námitku žalobkyně ke způsobu zjištění obvyklého nájemného v řízení před soudem prvního stupně, má odvolací soud za to, že otázka, zda nájemní smlouvy byly uzavřeny za podmínek obvyklých v rámci běžného obchodního styku, by byla na místě za předpokladu, že by soud dospěl k závěru, že nedodržení písemné formy s úředně ověřenými podpisy by u konkrétní smlouvy představovalo narušení právní jistoty a veřejného pořádku. V takovém případě by bylo nutné zkoumat, zda smlouva byla uzavírána v rámci běžného obchodního styku z hlediska posouzení druhu předmětné transakce, tedy zda dispozice nevybočovala ze zapsaného předmětu podnikání společnosti, z hlediska jeho finančního rozměru, tedy ve srovnání s jinými transakcemi, smlouvami, které společnost obvykle v rozhodné době uzavírala a z hlediska jedinečnosti předmětné transakce, tedy zda se nejednalo o výjimečnou a neopakovatelnou transakci a k těmto parametrům by bylo nutné provést dokazování, (srov. Anonymizováno, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO aj. Zákon o obchodních korporacích: Komentář k § 13.) Zároveň by se pak soud zabýval tím, zda k uzavření smlouvy došlo za podmínek v obchodním styku obvyklých, kde by v daném případě musela být zodpovězena otázka, jaké nájemné bylo obvyklé v případě předmětné nemovitosti v rozhodném období. K posouzení takové otázky by nepochybně bylo třeba odborných znalostí. V daném případě se odvolací soud však zjišťování a posuzování těchto parametrů nevěnoval, neboť v tomto konkrétním případě je nerozhodné, zda nájemní smlouvy byly uzavřeny v rámci běžného obchodního styku, či nikoliv, z výše uvedených důvodů.

12. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nájemní smlouvy byly uzavřeny platně a bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení nevzniklo. Pokud jde o vzájemnou žalobu, je správný i závěr, že v případě dluhu na nájemném vzniklém na základě platné smlouvy, je nárok žalovaného včetně požadovaného příslušenství po právu.

13. Na základě uvedeného odvolací soud podle ustanovení napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně správného akcesorického výroku III. o nákladech řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení a a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení o hlavní žalobě a také o vzájemném nároku v celkové výši 41 236,80 Kč. Ty sestávají z odměny advokáta podle , , , vyhlášky ministerstva spravedlnosti číslo , o odměnách advokátů (dále jen „ “) za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, vyjádření na výzvu soudu a účast na jednání před odvolacím soudem dne 9. 7. 2024) po 11 060 Kč z tarifní hodnoty 689 700 Kč, paušální náhrady podle a 4 ve výši 300 Kč, to je celkem 900 Kč a DPH ve výši 21 % z částky 34 080 Kč (7 156,80 Kč). Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil dle ustanovení v délce tří dnů s povinností platit k rukám zástupce žalovaného ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky za podmínek ustanovení do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu, prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku.