Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 100/2024-50
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 12 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.763 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 10.137 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.000 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.763 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 10.137 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.000 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to jako nezaplacené jistiny ve výši 8.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.500 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.400 Kč a zákonných úroků prodlení z dlužné částky, přičemž tyto nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o úvěru ze dne datum.
2. Žalovaný potvrdil, že se prostřednictvím internetu dohodl se žalobkyní o poskytnutí úvěru ve výši 8.000 Kč a že tyto peněžní prostředky od žalobkyně převzal. Namítal, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě nezkoumala jeho úvěruschopnost a že výše RPSN je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný tvrdil, že žalobkyni již vrátil peněžní prostředky v částce 5.237 Kč. Dále uváděl, že není schopen zbývající částku 2.763 Kč žalobkyni uhradit najednou, žádal o stanovení plnění ve splátkách po 1.000 Kč a 1.763 Kč.
3. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo nesporné, že dne datum bylo mezi nimi prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky v částce 8.000 Kč a žalovaný žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátí s úroky v dohodnutém termínu ve splátkách. Dále bylo nesporné, že žalobkyně žalovanému částku 8.000 Kč skutečně poskytla.
4. Z potvrzení ČSOB soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 5.237 Kč.
5. Z posouzení úvěruschopnosti a žádosti o úvěr soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru měla ke dni datum informace o dalších 3 nesplacených úvěrových závazcích žalovaného ve výši 25.203, 9.240 Kč a úvěrový rámec ve výši 16.800 Kč. Dále žalobkyně disponovala údaji, ze kterých vyplývalo, že žalovaný je zaměstnán s měsíčním příjmem 30.000 – 34.557 Kč, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho náklady na bydlení činí 4.000 Kč měsíčně a jeho měsíční splátky úvěrů činí 4.500 Kč měsíčně.
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Ustanovení § 2993 o. z. uvádí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (1) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. a § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá ust. § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustálené soudní praxe platí, že se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
11. V projednávaném případě soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, tedy aniž by spolehlivě zjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Z údajů, které žalobkyně zjistila o úvěrovém zatížení žalovaného, vyplývaly jednoznačné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet další úvěr. Žalobkyně v řízení neprokázala, že zjistila úplné a pravdivé údaje o příjmech a výdajích žalovaného a že tyto náležitě ověřila. Žalobkyně v tomto směru důkazní břemeno neunesla, k jednání soudu se nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být při nařízeném jednání soudem poučena o potřebě označení důkazů k prokázání těchto tvrzení a o následcích nesplnění povinnosti důkazní v podobě neúspěchu ve sporu (§ 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žalovaného jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, kterou účastníci uzavřeli, a to ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 8.000 Kč, vzniklo jí ve smyslu § 2993 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již 5.237 Kč, zbývá k úhradě částka 2.763 Kč. Žalovaným již uskutečněné úhrady lze na dluh z bezdůvodného obohacení započíst, aniž by bylo zapotřebí projevu směřujícího k započtení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3008/2007 ze dne 30. 4. 2009). Soud uložil žalovanému dobu plnění v délce, která odpovídá možnostem žalovaného (§ 87 odst. 2 z. s. ú.) Právo na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. žalobkyni dosud nevzniklo, neboť splatnost dluhu nastane teprve 60. dnem po právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Ohledně zbytku uplatněného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že oba účastníci měli úspěch jen částečný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.