Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 60/2024-24
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: Home Credit a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 23 758,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 990 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od 28. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 268,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 497,35 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 458,79 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 729,70 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 258,79 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 990 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od 28. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 268,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 497,35 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 458,79 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 729,70 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 258,79 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 1. 8. 2023 se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 23 758,79 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené dne 18. 3. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným. Sjednaný úvěrový rámec činil 35 000 Kč a jeho výši bylo možné v průběhu trvání úvěrového vztahu změnit. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,29 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 36 914 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 25 424 Kč.
2. Po částečném zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno co do částky 7 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 500 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15% ročně z částky 7 500 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení.
3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 30. 4. 2024, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Žalobkyně vycházela z Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a z karty klienta. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS (žádný závazek po splatnosti), NRKI (pozitivní vyhodnocení), ISIR a CEE (v registrech nenalezen). Verifikace žalovaného proběhla též prostřednictvím telefonního hovoru. Z registru NRKI bylo dále zjištěno, že žalovaný nebyl ani v minulosti v prodlení se žádnými splátkami. Svá tvrzení žalobkyně doložila úvěrovou zprávou.
právnická osoba jednání nařízenému na 24. 6. 2024 se bez omluvy nedostavil žalovaný, žalobkyně, ani její právní zástupce, který se z jednání omluvil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení.
5. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:
6. Ze smlouvy o flexibilní půjčce – revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 18. 3. 2022 soud zjistil, že úvěrový rámec byl sjednán ve výši 35 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 27,88 %. Výše minimální měsíční splátky činila 3,29 % z úvěrového rámce, tj. 1 153 Kč. Ze záhlaví smlouvy vyplývá, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání, nemá žádné dítě, má střední vzdělání, je podnikatel jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 75 000 Kč měsíčně. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil vyčerpání částky 35 000 Kč. Ve smlouvě pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s dlužnou splátkou a dále jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění úvěru ve výši 10 % splatné jistiny, úroků a pojistného, max. však 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím elektronických prostředků na dálku.
7. Z výpisu čerpání úhrad a splátek vyplývá, že žalovaný na jistině vyčerpal celkem částku 36 914 Kč a na svůj dluh uhradil částku 25 424 Kč. Po podání žaloby žalobkyni uhradil dalších 7 500 Kč. Celkem tedy žalobkyni k dnešnímu dni uhradil částku 32 924 Kč.
8. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má pouze jeden splátkový a jeden nesplátkový úvěr (z kreditní karty) a že se neocitl v prodlení se žádnou splátkou.
9. Z potvrzení o provedení bonity klienta ze den 31. 7. 2023 byly k osobě žalovaného zjištěny stejné informace jako z úvěrové smlouvy. Dále bylo zjištěno, datum, čas a výsledek provedených lustrací v registrech JAP půjčka, SOLUS, NRKI, CEE, MVCR a ISIR.
10. Žalobkyně žalovanému odeslala výzvu ke splacení celého úvěru v částce 40 353,82 Kč ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy (tj. od 13. 4. 2023) s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí, může být zahájeno soudní řízení. Předžalobní výzvu přitom právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal již dne 18. 3. 2022. Poštovní podací archy, které žalobkyně soudu předložila jsou však ze dne 5. 5. 2023 a 14. 4. 2023.
11. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012 , občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
15. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
16. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále též jen „ZoSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná.
21. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr (ve smyslu § 1 ZoSÚ) s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.
22. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.
23. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.
24. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupném na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. […] věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. […] Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
25. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupném na http://nalus.usoud.cz). V něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39 (dostupném www.nssoud.cz) či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). Podle nich má poskytovatel úvěru „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ Ústavní soud dále v odst. 21. odůvodnění svého nálezu výslovně uvádí: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
26. V právě souzeném případě žalobkyně zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do záhlaví smlouvy o úvěru, přičemž z žádného ze žalobkyní předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jí žalovaný svá tvrzení jakýmkoliv způsobem doložil, minimálně např. daňovým přiznáním za předchozí rok, výpisy z účtu vystavenými fakturami apod. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v rejstříku SOLUS, avšak tuto skutečnost nedoložila žádným důkazem. Soud přitom již žalobkyni poučil o tom, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 9 odst. 1 ZoSÚ, že tedy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a proto je smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 18. 3. 2022 neplatná.
27. V takovém případě tak má žalobkyně vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.
28. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaný z úvěru vyčerpal celkem částku 36 914 Kč a uhradil celkem částku 25 424 Kč. Po podání žaloby žalovaný uhradil dalších 7 500 Kč. Celkem dosud žalobkyni uhradilo částku 32 924 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka 3 990 Kč, která představuje rozdíl mezi shora uvedenými částkami. Ve vztahu k částce 3 990 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
29. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal poté, co byl k zaplacení vyzván. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve ve výzvě ze dne 13. 4. 2023, a to ve lhůtě do 14 dnů od jejího sepsání, tj. do 27. 4. 2022. Žalovaný se proto v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ocitl dne 28. 4. 2022.
30. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 3 990 Kč a z ní plynoucích zákonných úroků z prodlení ode dne 28. 4. 2023 ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.
31. Ve zbylém rozsahu, tedy co do dále požadované jistiny a příslušenství soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný, který však byl po celou dobu řízení nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.