Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 208/2023-131
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, tituly za jménem. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 465 899,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 319 254,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 319 254,80 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 120 216,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 439 471,79 Kč od 25. 10. 2022 do 3. 11. 2022, z částky 120 216,99 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, částky 20 247,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 870 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, zaplacení částek ve výši 20 339,71 Kč, ve výši 1 310,54 Kč, ve výši 3 370 Kč, ve výši 1 500 Kč, úroku z úvěru ve výši 10,70 % ročně z částky 439 471,79 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 44 490,53 Kč k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno právního zástupce, tituly za jménem, advokáta se sídlem adresa
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 319 254,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 319 254,80 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 120 216,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 439 471,79 Kč od 25. 10. 2022 do 3. 11. 2022, z částky 120 216,99 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, částky 20 247,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 870 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, zaplacení částek ve výši 20 339,71 Kč, ve výši 1 310,54 Kč, ve výši 3 370 Kč, ve výši 1 500 Kč, úroku z úvěru ve výši 10,70 % ročně z částky 439 471,79 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 44 490,53 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno právního zástupce, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , adresa
1. Okresní soud Plzeň-město vyslovil usnesením ze dne 10. února 2023 č. j. EPR 318046/2022-16 svou místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení věc postoupil Okresnímu soudu v Lounech jako soudu místně příslušnému.
2. Usnesením Okresního soudu v Lounech č. j EPR 318046/2022-26 ze dne 4. května 2023 soud vyhověl návrhu původní žalobkyně právnická osoba. IČ: IČO, aby na místo dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0, sídlem adresa s odůvodněním, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, uzavřené mezi původní žalobkyní jako postupitelem a společností Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0, sídlem adresa jako postupníkem, došlo k postoupení pohledávky žalobkyně za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohou č. hodnota - seznam postoupených pohledávek.
3. Usnesením Okresního soudu v Lounech č.j. 7 C 208/2023 –94 ze dne 9. 10. 2023 bylo řízení co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 20 247,59 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení zastaveno. Byla připuštěna změna žaloby spočívající v rozšíření žaloby o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 4 870 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení a o úrok z úvěru ve výši 10,70 % ročně z částky 439 471,79 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení. Nadále je předmětem řízení nárok na zaplacení částky ve výši 439 471,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 439 471,79 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, dále zaplacení částky ve výši 20 247,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 870 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, dále zaplacení částky ve výši 20 339,71 Kč, částky ve výši 1 310,54 Kč, částky ve výši 3 370 Kč, částky ve výši 1 500 Kč, úroku z úvěru ve výši 10,70 % ročně z částky 439 471,79 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení a zaplacení a náhrady nákladů řízení.
4. Žalobkyně žalobu a její doplnění odůvodnila, že mezi společností právnická osoba. IČ: IČO a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z informací získaných od spotřebitele, pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Získané informace byly ověřeny nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitel (BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné), zohledněny státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Při vyhodnocování rizik u úvěrovaného zároveň byly porovnány získané informace o příjmové a výdajové stránce úvěrovaného s historickými daty Českého statistického úřadu. Dne datum byla uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – typ půjčky č. číslo, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 500 000Kč, který byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v celkem 120 pravidelných anuitních měsíčních splátkách ve výši 6 802,87 Kč. Kromě splátky jistiny a úroku se zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 674 Kč měsíčně. Řádná měsíční splátka byla splatná vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 20. 11. 2019. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, bylo žalovanému zasláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 25. 3. 2022 a současně byl vyzván k úhradě již splatné částky. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 180 745,20 Kč. Dlužná jistina ve výši 439 471,79 Kč představuje poskytnutý úvěr ponížený o veškeré platby na jistinu (tj. 500 000,00 Kč – 60 528,21 Kč). Žalobkyně požaduje zaplacení částky 20 247,59 Kč, tj. obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky, rovněž požaduje přiznat úrok z prodlení i z částky kapitalizovaného obchodního úroku. Žalovaná pohledávka je dále tvořena částkou ve výši 20 339,71 Kč úrokem z prodlení zákonné sazbě počítaným z částky jistiny, a to za období následující po prodlení dlužníka s úhradou splatné jistiny dluhu do 24. 10. 2022. Částka 1 310,54 Kč je úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky obchodního úroku, a to za období následující po prodlení dlužníka s úhradou splatného obchodního úroku do 24. 10. 2022. Pohledávka ve výši 3 370 Kč je tvořena dílčími poplatky předepsanými žalovanému, uvedené v sazebníku. Pohledávka 1 500 Kč je tvořena dílčími poplatky předepsanými žalovanému, jedná se o poplatky uvedené v sazebníku.
5. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet typ půjčky ze dne datum č. číslo, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků soud zjistil, že společnost právnická osoba. se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit v měsíčních splátkách, a to ve výši měsíční anuitní splátky 6 802,87 Kč a úhradě pojistného ve výši 674Kč, celkem 7 476,87 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 10,70 % ročně a RPSN ve výši 11,3 % ročně. Celková částka, kterou měl spotřebitel uhradit byla 822 339,99 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne datum podepsané žalovaným, výpisu z běžného účtu č. číslo, potvrzení o výši příjmu, vyjádření k procesu prověření úvěruschopnosti z datum, výsledku lustrace v centrální evidenci exekucí soud zjistil, že byly prověřovány majetkové poměry žalovaného, žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, dobu pracovního poměru na dobu určitou od datum do datum, bydlení v pronájmu, průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce ve výši částka, celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši částka, předložil potvrzení o příjmu, kde byl uveden průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce ve výši částka. Z měsíčního výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od datum do datum bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. číslo byla připsaná částka ve výši 500 000 Kč dne datum - čerpání úvěru, jiný příjem na účet nebyl připsán, další pohyby na účtu v tomto období se vztahují pouze k výdajům. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši částka, příjmu domácnosti ve výši částka, pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, bydlení v pronájmu a osobního stavu žalovaného – ženatý.
7. Z tabulky umoření, tabulky předpisu úroků z prodlení, výpisu z běžného účtu č. číslo, přehledu splátek, platební historie, dokladu amortizace č. číslo, výpisů z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný čerpal dne datum úvěr ve výši 500 000 Kč, zaplatil celkem částku 180 745,20 Kč, poslední přijatá splátka byla dne datum ve výši částka. Žalovanému byl zaslán dopis – oznámení o prohlášení o úvěru za splatný ze dne 27. 3. 2022 ke dni 25. 3. 2022 předaný k poštovní přepravě dle poštovní podacího archu dne 29. 3. 2022. Žalovanému byla zaslaná předžalobní výzva ze dne 31. 10. 2022 předaná k poštovní přepravě dle podací archu dne 31. 10. 2022.
8. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že nebyly zkoumány faktické výdaje žalovaného. Není zřejmé, zda a s jakým výsledkem byly prověřovány celkové měsíční příjmy domácnosti ve výši částka. Z provedeného dokazování vyplývá, že poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila sice výši příjmů žalovaného, ale zcela rezignovala na zjištění, že žalovaný měl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do datum. Poskytnutí úvěru dne datum měl žalovaný sjednaný pracovní poměr na dobu určitou, který měl skončit za šest měsíců, tato skutečnost vzbuzuje pochybnosti o schopnosti žalovaného sjednané splátky řádně splácet zejména v době po případném skončení pracovního poměru. Poskytovatelka úvěru neprověřila jeho skutečné výdaje, náklady a závazky, odhadla výdaje žalovaného na základě historických dat z ČSÚ, nijak však neprověřovala, jaké jsou skutečné náklady na bydlení včetně nákladů na služby spojené s bydlením, jaký je skutečný příjem partnerky žalovaného.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 .
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Banka jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoník). Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedená finanční částka byla poskytnuta. Finanční prostředky poskytnuté na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně byla poučena ve smyslu ustanovení paragrafu 118a o. s. ř. o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o řádném prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žádné další důkazy k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, než ve věci provedené neoznačila.
11. Soud tak uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřovala poměry žalovaného, nemohla dojít k závěru, že bude schopen úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 500 000 Kč a zaplatil celkem částku 180 745,20 Kč, činí bezdůvodného obohacení 319 254,80 Kč. Při zkoumání výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne 31. 10. 2022 podané téhož dne k poštovní přepravě. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal od 4. 11. 2022. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
12. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni byly přiznány náklady řízení v rozsahu 37,05 % z celkových nákladů řízení ve výši 120 082,40 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 18 636 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za osm úkonů právní služby po 10 180Kč z tarifní hodnoty 465 899,92 Kč (439 471,79+20 247,59+1 310,54+3 370+1 500 - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, podání ve věci z 15. 9. 2023, 25. 1. 2024, 22. 5. 2024, účast u jednání soudu dne datum, datum), osm režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 17 606,40 Kč Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 44 490,53 Kč k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
13. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.