Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 57/2024-26
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 10 640 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení a částku ve výši částka.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku ve výši , částka, .III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % a částku částka. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně dne datum žalovanému částku částka pod VS tel. číslo, jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného, na účet číslo č. účtu, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne datum byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni datum a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši částka, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši částka a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši částka, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí částka. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným), byla dne datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu částka. Úroková sazba byla dohodnuta jako 40 % měsíčně a žalovaný se zavázal svůj úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci v měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti (ze Smlouvy o úvěru). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu pod VS tel. číslo dne datum a žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho; žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně, resp. než která vyplývá z předložených listin (z přehledu čerpání). Žalovaný porušil podmínky smlouvy tím, že úvěr nijak nesplácel a žalobkyně následně dne datum úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka do 3 dnů (z dopisu ze dne datum). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu výzvou ze dne datum (z výzvy, z dodejky).
právnická osoba rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly soudu předloženy tyto listin y: výpis pohybů na běžném účtu žalovaného, výplatní pásky a žádost o spotřebitelský úvěr, a z těchto listin vyplývá, že žalovaný při sjednávání úvěru prohlásil, že výše jeho příjmu u právnická osoba. činí částka a jeho měsíční výdaje činí částka. Žalovanému pak za měsíc leden, únor a březen 2023 byla vyplacena mzda ve výši částka, resp. částka, resp. částka. V měsíci dubnu 2023 přitom měl žalovaný na svém účtu trvalé příkazy na částku v celkové výši částka a za nákupy potravin zaplatil částku ve výši cca částka; zároveň si v dubnu 2023 vzal půjčky v celkové výši částka u nebankovních subjektů (3x Zaplo cz., Provident Finacial, Laeder právnická osoba.).
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. právnická osoba s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum spisové značky spisová značka).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – Anonymizováno/18 (Anonymizováno-Anonymizováno), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , a že žalobkyně tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o spotřebitelský úvěr, dle kterého měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem činí částka měsíčně a výdaje částka měsíčně. Dále byly také předloženy výpisy z účtu žalovaného za měsíce 12/2022 – 4/2023 a výplatní páska za měsíc 2/2023, ze kterých vyplývá (jak již bylo uvedeno výše), že žalovanému za měsíc leden, únor a březen 2023 byla vyplacena mzda ve výši částka, resp. částka, resp. částka. V měsíci dubnu 2023 přitom měl žalovaný na svém účtu trvalé příkazy na částku v celkové výši částka a za nákupy potravin zaplatil částku ve výši cca částka; zároveň si v dubnu 2023 vzal půjčky v celkové výši částka u nebankovních subjektů. Za situace, kdy průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce u téhož zaměstnavatele byl cca částka a jeho výdaje činily cca částka, když zároveň bylo zřejmé, že žalovaný si jen za poslední měsíc před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru vzal další úvěry a zápůjčky ve výši cca částka, je zřejmé, že příjmy žalovaného nemohly být dostačující k uhrazení předmětného úvěru (jeho splátky), a proto nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spisová značka dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, když na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.
15. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v částce částka, což představuje 60 % uplatněného nároku a neúspěšná v částce částka (kapitalizované příslušenství ke dni vydání rozhodnutí), což představuje 40 % uplatněného nároku. Poměr úspěchu a neúspěchu pak činí 20 % ve prospěch žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech, např. pod spisovými značkami spisová značka, spisová značka, spisová značka a další.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.