Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 73/2024-43
Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti zastoupený advokátem tituly před jménem. Jméno zástupce zainteresované osoby sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale hlášen Adresa zainteresované osoby
pro zaplacení 260 659,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 198 242,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh se v části, co do zaplacení částky 62 416,45 Kč s úrokem ve výši 6,90 % ročně z částky 260 659,14 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 62 416,45 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 461,94 Kč, vzniklým sazbou 6,90 % ročně z částky 260 659,14 Kč od 24. 2. 2021 do 15. 2. 2023, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 624 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám tituly před jménem Jméno zástupce zainteresované osoby, advokáta sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 198 242,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Návrh se v části, co do zaplacení částky 62 416,45 Kč s úrokem ve výši 6,90 % ročně z částky 260 659,14 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 62 416,45 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 461,94 Kč, vzniklým sazbou 6,90 % ročně z částky 260 659,14 Kč od 24. 2. 2021 do 15. 2. 2023, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 624 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , Jméno zástupce zainteresované osoby, , advokáta sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti, .
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 260 659,14 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě Smlouvy o hotovostním úvěru „Anonymizováno č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne datum na částku 297 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, svoji neúčast neomluvil.
3. Soud na základě listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil, že dne datum požádal žalovaný žalobkyni o zřízení účtu číslo hodnota s tím, že předmětem žádosti je Anonymizováno a vydání mKarty MasterCard Debit. Pro potřeby zřízení účtu byla provedena kopie jeho občanského průkazu číslotel. číslo. Na základě této žádosti uzavřeli účastníci Smlouvu o vedení účtu u Jméno zainteresované společnosti dne datum s tím, že se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného – klienta účet specifikovaný v potvrzení o zřízení účtu, a to v měně a ke dni, v které je potvrzení uvedeno. Strany se rovněž dohodly na vydání platební karty. Následně žalovaný požádal o poskytnutí hotovostního úvěru Anonymizováno s tím, že je klientem žalobkyně s účtem č. účtu, k osobním uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, jeho čistý měsíční příjem činí 43 000 Kč. Požadoval výši úvěru 274 300 Kč s tím, že splatnost úvěru bude rozložena do 96 splátek ve výši 3 726 Kč, splatných vždy 23. dne s roční úrokovou sazbou 6,9 %, RPSN 7,12 %. Na příslušném formuláři prohlásil, že poskytnuté údaje jsou pravdivé, poskytuje je dobrovolně, je svéprávný a plně způsobilý právně jednat. Na základě žádosti žalovaného přes mobilní aplikaci pracovník žalobkyně zkontroloval tyto uvedené údaje na základě příchozích transakcí na účet žalovaného číslo č. účtu, vedeného u žalobkyně a zjistil, že podle výpisu z účtu činí průměrný příjem žalovaného v měsících předcházejících úvěrové žádosti částku 15 198,66 Kč (poslední tři měsíce, za posledních šest měsíců 25 052,44 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný k žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 0 Kč, stanovila žalobkyně životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 3 860 Kč. Současně žalobkyně stanovila hranici v poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 67,55 % pro poskytnutí. Vlastním šetřením ze svých systémů zjistila žalobkyně, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením 6 232,12 Kč a po zohlednění všech výše uvedených okolností žalobkyně stanovila maximální zatížení pro novou splátku na částku 4 539,61 Kč, splátka nového úvěru činila 4 034,45 Kč, celkové splátkové zatížení činilo 10 246,57 Kč s tím, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Dne datum uzavřeli účastníci Smlouvu o hotovostním úvěru „Anonymizováno číslo hodnota/2021 na základě které se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 297 000 Kč s tím, že tato částka bude poskytnuta jednorázově formou bezhotovostního převodu na účet žalovaného u žalobkyně s číslem č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do 23. 3. 2029, a to v 96 měsíčních splátkách splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce s tím, že výše měsíční splátky činí 4 034,45 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 7,13 % a byly do ní zahrnuty úroky z úvěru (jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru). Úvěr byl poskytnut s roční výpůjční úrokovou sazbou 6,9 % s tím, že celková částka včetně úroků a jednorázového poplatku, kterou se žalovaný zavázal zaplatit je 388 855,87 Kč. Podle historie úvěru byl tento otevřen dne datum vyplacením jistiny ve výši 297 000 Kč s tím, že splatnost následujících splátek počala dnem 23. 4. 2021 s tím, že celý úvěr má být uhrazen nejpozději do 23. 3. 2029. Soud zjistil, že žalovaný splácel úhradu splátek (úroky a jistina) řádně do 12. 10. 2022, takto zaplatil celkem 62 416,45 Kč. Následně přestal splátky hradit, a to i přes opakované výzvy k úhradě dlužné částky s tím, že dne 29. 12. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému poslední výzvu k uhrazení dlužné částky v celkové výši 12 431,18 Kč s tím, že pokud nebude částka uhrazena nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy, je tato výzva současně i odstoupením od smlouvy o Anonymizováno v souladu s odstavcem 7.1.1 písm. a) Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů v Jméno zainteresované společnosti a žalobkyně je oprávněna požadovat vrácení dlužné částky společně s příslušenstvím. Dne 15. 2. 2023 se celý zůstatek dluhu ve výši 272 121,08 Kč stal splatným. Dne 25. 9. 2023 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkem dlužné částky 305 699,12 Kč s úrokem z prodlení do 10 dnů od doručení tohoto dopisu s tím, že v případě neuhrazení přistoupí žalobkyně k soudnímu vymáhání. Podle podacího archu byla předžalobní upomínka předána k poštovní přepravě dne 25. 9. 2023 pod podacím číslem hodnota. Lustrem žalovaného v systému ISAS soud zjistil, že ve skutkově a právně totožné věci týchž účastníků bylo vedeno řízení u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. spisová značka v rámci kterého byl dne datum vydán rozsudek pro zmeškání, kterým soud uložil k návrhu totožné žalobkyně proti totožnému žalovanému povinnost zaplatit žalovanému částku 257 961,48 Kč, a to ze Smlouvy o úvěru uzavřeného dne datum číslo hodnota na částku 300 000 Kč. Z listinných důkazů zaslaných žalobkyní v této věci soud zjistil, že žalovaný podal žádost o poskytnutí hotovostního úvěru Anonymizováno, v rámci které uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích osob, pracující s čistým měsíčním příjmem 48 000 Kč, s osobními měsíčními náklady na bydlení 7 200 Kč. Požádal o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč, který byl splatný formou 96 splátek v částce 4 075 Kč, vždy 23. dne s roční úrokovou sazbou 6,9 %, RPSN 7,12 %. V rámci vlastního šetření žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí 25 070 Kč, podle údajů uvedených žalovaným ohledně výdajů ve výši 7 200 Kč žalobkyně stanovila podle svého interního ekonomického modelu náklady částkou 7 200 Kč s tím, že stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu ve výši 22,24 % po poskytnutí úvěru. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je zatížen splátkovým zatížením ve výši 1 500 Kč a takto stanovila maximální zatížení žalovaného pro novou splátku na částku 15 476,50 Kč s tím, že splátka nového úvěru činí 4 075,20 Kč, celkem nově splátkové zatížení činilo 5 575,20 Kč.
4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne datum sp. zn. spisová značka, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).
28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.
29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.“
V daném případě z doložených listinných důkazů nelze dovodit závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, tj. smlouvu o úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne datum nelze považovat za platnou, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila žádost žalovaného o poskytnutí hotovostního úvěru, v rámci kterého žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 43 000 Kč s tím, že nemá žádné vyživovací povinnosti, a nemá žádné osobní měsíční náklady na bydlení. Žalobkyně ale na základě vlastního šetření zjistila z účtu žalovaného číslo č. účtu vedeného u právnická osoba., že průměrný příjem žalovaného v předcházejících třech měsících úvěrové žádosti činí 15 198,66 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuvedl žádné životní náklady, stanovila žalobkyně životní výdaje žalovaného svým interním ekonomickým modelem, který pracuje se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 3 860 Kč. Žalovaný rovněž uvedl, že nemá jiné splátky mimo banku, u které žádá úvěr. Žalobkyně z vlastních systémů zjistila, že v době úvěrové žádosti má poskytnuté úvěry s celkovým splátkovým zatížením ve výši 6 232,12 Kč. Za této situace stanovila maximální zatížení klienta na částku 4 539,61 Kč s tím, že konkrétní splátka nového úvěru bude činit 4 034,45 Kč a nové celkové splátkové zatížení celkem částku 10 246,57 Kč a dovodila závěr, že příjem žalovaného ve výši 15 198,66 Kč lze považovat za dostatečný k pokrytí splátek životních výdajů. Současně stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu ve výši 67,55 % po poskytnutí. Soud v rámci přípravy na jednání provedl lustrum žalovaného v systému ISAS a zjistil, že dne datum byl vyhlášen rozsudek v rámci řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka totožných účastníků s tím, že žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 257 961,48 Kč z důvodu, že účastníci uzavřeli dne datum Smlouvu o hotovostním úvěru číslo hodnota na částku 300 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku nesplácel, důsledně tomu došlo k zesplatnění úvěru. Poté, co žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu k úhradě, podala žalobkyně u zdejšího soudu návrh a dne datum bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání č.j. spisová značka, kterým bylo žalovanému uloženo zaplacení částky 257 961,48 Kč s příslušenstvím. Soud z listinných důkazů doložených v tomto řízení zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru na částku 300 000 Kč čistý měsíční příjem 48 000 Kč a osobní měsíční náklady na bydlení 7 200 Kč. V rámci vlastního šetření žalobkyně bylo zjištěno, že jeho průměrný příjem ve třech měsících předcházejících úvěrové žádosti odpovídá částce 25 070 Kč. Žalobkyně vzala v potaz údaj žalovaného ohledně výše jeho výdajů na bydlení a na základě svého interního ekonomického modelu akceptovala výdaje žalovaného ve výši 7 200 Kč. Vzhledem k tomu, že v té době byl zatížen splátkou ve výši 1 500 Kč z předchozího poskytnutého úvěru, stanovila nové splátkové zatížení částkou 5 575,20 Kč a stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu ve výši 22,24 % po poskytnutí úvěru. Totožná žalobkyně poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 300 000 Kč za situace, kdy žalovaný pracoval s průměrným měsíčním výdělkem 25 070 Kč, akceptovala jím uvedenou výši výdajů na bydlení ve výši 7 200 Kč a stanovila jeho splátkové zatížení částkou 5 575,20 Kč, následně dne datum k opětovné žádosti žalovaného poskytla žalovanému další úvěr ve výši 297 000 Kč při zjištěném průměrném příjmu žalovaného ve výši 15 198,66 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl opakovaně nepravdivý údaj o jím dosahované průměrné mzdě a na rozdíl od žádosti o úvěr ze dne datum neuvedl ani výši nákladů na bydlení, přičemž původně uvedl částku 7 500 Kč. Byl si tedy zřejmě dobře vědom, že při splátkovém zatížení 10 246,57 Kč a vynaložení svých životních výdajů na bydlení ve výši 7 500 Kč je zřejmé převýšení těchto nákladů nad, v té době, jeho dosaženou průměrnou mzdou. Sama banka si vyjma výpisu účtu žalovaného, od žalovaného žádné podklady a informace potřebné k posouzení výše jeho skutečných životních nákladů a výdajů, za situace, kdy žalovaný uvedl v žádosti nesprávný údaj o výši mzdy nevyžádala, toliko si sama zpracovala interní ekonomický model, v rámci kterého stanovila životní výdaje a náklady na bydlení částkou 3 860K č. Soud z těchto skutkových zjištění dovodil jednoznačný závěr, že žalobkyně v pozici věřitelky porušila své povinnosti řádně posoudit schopnost žalovaného další úvěr splácet, neboť s ohledem na krátký časový odstup mezi oběma úvěry lze vycházet z toho, že pokud žalovaný pracoval s příjmem 15 198,66 Kč, nově byl zatížen splátkami v celkové výši 10 246,57 Kč a jeho skutečné náklady na bydlení činily 7 500 Kč měsíčně, je nepochybné, že nebylo v možnostech žalovaného dostát platební kázni a sjednané splátky úvěru (96 anuitních splátek) pravidelně splácet tak, aby celý úvěr byl splatný ve sjednané lhůtě, nejpozději do 23. 3. 2029. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný předepsané splátky úvěru pravidelně hradil od 23. 4. 2021 do 31. 12. 2021, následně od 23. 3. 2022 do 12. 10. 2022, poté dne 15. 2. 2023 byl úvěr zesplatněn, neboť důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet v době uzavření úvěru s ohledem na jeho příjmy a výdaje a splátkové zatížení fakticky existovaly a následně se projevily neschopností úvěr splácet až do úplného zaplacení, tj. do 23. 3. 2029. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalobkyně v rámci poskytnutí tohoto úvěru porušila své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1, 2 zákona o ochraně spotřebitele, úvěr poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou a porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Za této situace je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ke zjištění výše neuhrazené jistiny soud provedl důkaz Historií úvěru: hodnota, ze kterého vyplývá, že žalovaný celkem z poskytnuté jistiny ve výši 297 000 Kč zaplatil žalobkyni celkem částku 62 416,45 Kč. Takto zjištěná výše částky dosavadně uhrazeného dluhu nebyla žalobkyni zpochybněna. Nadále soud postupoval při posouzení nároku žalobkyně v režimu bezdůvodného obohacení, žalobkyně byla o změně právní kvalifikace v průběhu řízení postupem podle § 118a odst. 2 o.s.ř. poučena. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 260 659,14 Kč, žalovaný získal úvěr ve výši 297 000 Kč, na jistině celkem částku 62 416,65 Kč, k zaplacení zbývá na jistině částka 198 242,69 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil o částku 198 242 69 Kč a tuto částku uložil žalovanému k zaplacení.
1. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku , podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.
2. Vzhledem ke změně právního posouzení nároku žalobkyně, soud uzavřenou smlouvu o úvěru považuje za neplatnou a nárok žalobkyně lze posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, nezbylo soudu než zůstatek nároku, a to v části 62 416,45 Kč s úrokem ve výši 6,90 % ročně z částky 260 659,14 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 62 416,45 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 461,94 Kč, vzniklým sazbou 6,90 % ročně z částky 260 659,14 Kč od 24. 2. 2021 do 15. 2. 2023 jako nedůvodný zamítnout.
3. Při stanovení lhůty k plnění soud přihlédl k výši žalovanému nároku, době prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné 3denní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
4. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, důsledně tomu soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 10 427 Kč, na náhradě nákladů za právní zastoupení jí podle § 6 , 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. přísluší odměna za tři úkony po 9 380 Kč, jeden úkon v jedné polovině ve výši 4 690 Kč (§ 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu), tři režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 7 083,30 Kč, celkem 51 240,30 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení částky celkem 260 659,14 Kč, soudem jí byla přiznána částka 198 242,69 Kč, tedy žalobkyni při 76% úspěchu a 24% neúspěchu přináleží výše zjištěné odměny v rozsahu 52 %, tj. 26 624 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám tituly před jménem Jméno zástupce zainteresované osoby, advokáta sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).