Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 43/2024-27

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 12 998,97 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 393,61 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 605,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 393,61 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 734 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 393,61 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 605,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 393,61 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 734 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 998,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jí tuto částku dluží na základě mezi nimi uzavřené smlouvy. Žalovaná uzavřela dne datum se žalobkyní Smlouvu ke službě Twisto účet, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro Zákazníky a Ceník, na základě které žalované zřízena služba Twisto nákupní účet, s limitem odložených plateb žalované až 6 000 Kč, který žalovaná mohl čerpat opakovaně. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaná požádala elektronickým podepsáním návrhu žalobkyni o uzavření smlouvy, s tím, že elektronický podpis byl připojen na základě zadaného kódu, který́ byl žalované zaslán prostřednictvím SMS, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením Smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Žalovaná zároveň využila i služby Twisto Karta, kterou si objednala prostřednictvím Twisto Účtu. Částka, kterou zákazník prostřednictvím Karty zaplatí, je připsána do jejího měsíčního vyúčtování. Toto vyúčtování má zákazník povinnost uhradit v souladu s obchodními podmínkami Twisto Karta. Žalovaná dále se žalobkyní uzavřela dne datum Smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalobkyně žalované poskytla prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž nedílnou součástí je Příloha ke Smlouvě o splátkovém limitu, která určuje maximální částku, kterou lze rozložit do jednotlivých splátek. Na základě Smlouvy o splátkovém limitu ve znění Přílohy ze dne datum se tedy žalovaná zavázal uhradit úvěr v 6 splátkách ve výši 401,19 Kč a na základě Smlouvy o splátkovém limitu ve znění Přílohy ze dne datum se žalovaná zavázal uhradit úvěr v 12 splátkách ve výši 261,53 Kč. Žalovaná využila v období od datum do datum služeb v celkové výši 10 393,61 Kč, jak vyplývá z přiložených vyúčtování, přičemž částku ve výši 5 332,68 Kč prostřednictvím karty a částku ve výši 5 060,93 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Na poplatcích bylo naúčtováno celkem 2 605,36 Kč sestávajících z poplatků za prodlení. Přestože byl žalovaná ze strany žalobkyně opakovaně upomínána a vyzývána k úhradě, své závazky neplnila řádně a včas. Z toho důvodu žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením čl. 1.12 Smlouvy o splátkovém limitu své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaná informován. Jelikož žalovaná v dodatečné lhůtě dlužné splátky neuhradil, byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované zkoumala tak, že vyšla zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, v neposlední řadě vychází také z historických informací o spotřebiteli (např. předchozích uzavřených smluv). V interní databázi neměla žalovaná negativní informaci, žalovaná uvedla, že má příjem 18 000Kč, výdaje 8 000 Kč, splácí 2 000 Kč, je zaměstnaná, bezdětná a svobodná. Žalovaná dále nebyla v insolvenci, nebyla proti ní vedena exekuce a neměla negativní záznam v SOLUS. Žalobkyně dále využívá scoringové modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z y nazvané Smlouva ke službě Twisto účet ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně byla označena jako společnost a žalovaná jako zákazník. V této ě je uvedeno, že žalobkyně zřídí zdarma a bez poplatků žalované Twisto účet, v rámci kterého jí zpřístupní v rámci služby Twisto limitní rámec 6 000 Kč, jehož podmínkou je zřízení Twisto účtu a závazek žalované řádně splácet poskytnuté prostředky v souladu s touto u a všeobecnými obchodními podmínkami. Dle y by žalovaná byla oprávněn realizovat platby za zboží prostřednictvím zřízeného Twisto účtu. Žalovaná měl podpisem této y současně potvrdit, že Obchodní podmínky převzal, seznámil se s nimi, bez výhrad s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Podle .8 měla nabýt platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami. Na smlouvě se nachází podpis žalobkyně, nikoliv žalované.

6. Z y nazvané Smlouva o splátkovém limitu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně byla označena jako společnost a žalovaná jako zákazník. V této ě je uvedeno, že žalobkyně poskytne žalované spotřebitelský úvěr do limitu 6 000 Kč, který žalovaná uhradí ve splátkách s tím, že podrobnosti jsou uvedeny v příloze této smlouvy. Podle .14 měla nabýt platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami. Na smlouvě se nachází podpis žalobkyně, nikoliv žalované, pod textem smlouvy jsou pak informace o tom, kdy byl žalované zaslán potvrzovací kód, již zde ale chybí informace, zda žalovaná potvrzovací kód vložil. Z přílohy ze dne datum k posledně citované smlouvě o splátkovém limitu soud zjistil, že z úvěrového rámce byla čerpána částka 2 109 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 6 splátkách po 401,19 Kč. Z přílohy ze dne datum k posledně citované smlouvě o splátkovém limitu soud zjistil, že z úvěrového rámce byla čerpána částka 2 503,05 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 12 splátkách po 261,53 Kč.

7. Z Vyúčtování za měsíce prosinec 2021 až únor 2022 soud zjistil, že žalovaná provedla platby v celkovém objemu 10 393,61 Kč.

8. Z předžalobní upomínky ze dne datum, jakož i z potvrzení o odeslání z téhož dne, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu se shora uvedené smlouvy a poskytl jí k tomu lhůtu 7 dnů od datace této výzvy. Zároveň žalovanou upozornil, že pokud nezaplatí, bude se svého práva domáhat u soudu. Výzva byla odeslána dne datum

9. Z výstupu z interního systému žalobkyně (č. l. 13-14) soud zjistil, že žalovaná k žádosti z roku 2021 uvedla, že je svobodná, bezdětná, má střední vzdělání, je zaměstnaná s příjmem 18 000 Kč, měsíčně má náklady 8 000 Kč a na dluhy hradí 2 000 Kč měsíčně.

10. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedený právní závěr již ničeho nezjišťoval. Z těchto předložených důkazu soud učinil závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná se ve dnech datum, datum a datum dohodly, že žalobkyně poskytne žalované jednak služby Twisto účet, ze kterého bude moci hradit služby až do určeného úvěrového limitu, oproti závazku žalované poskytnuté prostředky splácet. Zároveň se žalobkyně a žalovaná dohodly, že žalobkyně poskytne žalované úvěr s tím, že čerpanou částku bude moci splatit ve splátkách. Soud zjistil, že žalovaná v období od prosince rok do února rok čerpala prostřednictvím Twisto služby (provedla úhrady) v celkové výši 10 393,61 Kč a nevrátila žalobkyni žádnou částku. K tomu soud dodává, že na dohodách absentuje podpis žalované, ačkoliv je v dohodách uvedeno, že nabývají účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Pokud se týká úvěruschopnosti, žalobkyně vyšla z údajů poskytnutých žalovanou, které zadala před sjednáním dohody v roce rok, a to, že je svobodná, bezdětná, má střední vzdělání, je zaměstnaná s příjmem 18 000 Kč, měsíčně má náklady 8 000 Kč a na dluhy hradí 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně k tomu navíc nahlédla do insolvenčního rejstříku, CEE, do databáze SOLUS a využila scoringové modely. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne datum a žalované odeslána dne datum s výzvou k uhrazení dlužné částky do 7 dnů od data upomínky.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě kterých byly žalované poskytnuty finanční prostředky nejprve postupně celkem 10 393,61 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “), jelikož i úvěr je spotřebitelským úvěrem ( ).

17. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

18. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z předložených tvrzení a listin jednoznačně vyplývá, že žalobkyně si příjmy ani výdaje žalované ničím objektivním neověřila a vyšla pouze z jejích prohlášení, případně ze statistických dat, které však nikdy nemohou být podkladem pro individuální posouzení schopnosti splácet. Soud má za to, že v dnešní digitální době není obtížné si od osoby žádající o úvěr vyžádat např. výpisy z účtu za přiměřeně dlouhé období, na kterém budou patrné jak příjmy, tak pravidelné výdaje, nebo nájemní smlouvu, výplatní pásky, doklady SIPO apod. není tudíž pravdou, že by takové zjišťování příjmů a výdajů bylo jakkoliv obtížné. Pochybení žalobkyně pak nemohly napravit ani výstupy z nejrůznějších databází, neboť ty neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že spotřebitel disponuje aktuálně prostředky k tomu, aby dohodnuté splátky splácel. Nelze se tedy v žádném případě bez dalšího domnívat, že by žalovaná byla v okamžiku poskytování úvěrů solventní. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvy v souladu s za absolutně neplatné, protože soud je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětné úvěry jsou v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

19. Jelikož byly smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztahy mezi nimi posoudit ve smyslu . Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla celkem částku 10 393,61 Kč a žalovaná jí neuhradila nic, pročež jí stále dluží 10 393,61 Kč. Proto soud zavázal žalovanou k úhradě této částky.

20. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně dosud nic neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 393,61 Kč (66,3 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 5 280,75 Kč (33,7 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32,6 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle (dále jen „ “) a na věc aplikoval citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle bodu 1. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, činí 2 252 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 32,6 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 734 Kč.

22. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.