Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
15 C 435/2023-83
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci
žalobkyně: Československá obchodní banka, a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení Anonymizováno,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne datum zaplacení částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. 013073448R dne datum, dle které poskytla žalované úvěr ve výši částka, což mělo být žalovanou spláceno měsíčními anuitními splátkami. Žalobkyně provedla s odbornou péčí individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vycházela nejenom z tvrzení žalované, ale také z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vycházela také ze statistických dat. Úvěr částka byl žalovanou načerpán převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě, č. č. účtu, avšak žalovaná opakovaně porušovala smluvní ujednání, ocitla se v prodlení s úhradou měsíčních splátek. Žalobkyně zaslala žalované oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kterým žalovanou informovala o prohlášení úvěru za splatný ke dni datum, a vyzvala jí k úhradě splatných částek. Žalovaná neuhradila jistinu úvěru ve výši částka, dále žalobkyně požadovala obchodní úrok ve výši částka, řádný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Dále je požadována částka částka představující dílčí poplatky předepsané žalované podle sazebníku pro spotřebitelské kontokorentní úvěry, poplatek za prohlášení úvěru za splatný, za odeslání upomínek a dlužné pojistné za pojištění.
2. Žalovaná se žádným způsobem nevyjádřila.
3. K jednání, které soud ve věci nařídil, se žalovaná nedostavila, žalobkyně se omluvila, soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu provedených důkazů.
4. Z důkazu, které byly předloženy žalobkyní, soud zjistil, jednak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet půjčku bylo prokázáno, že došlo k řádnému uzavření smlouvy mezi účastníky, dle které byla žalované poskytnuta úvěrová částka částka, a to převodem na specifikovaný účet na základě žádosti žalované.
5. Zesplatnění úvěru má soud prokázané z dopisu adresovaného žalobkyní žalované nazvaného oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni datum.
6. Dále byla zjištěna výše dlužné částky nesplacené jistiny částka, stejně tak úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, byl žalobkyní řádně doložen a vypočten v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, dále žalobkyně doložila také pohledávku tvořenou dílčími poplatky ve výši částka.
7. Z platební historie bylo zjištěno, že úvěr nebyl ze strany žalované řádně a včas splácen, byla prokázána i výše dlužných částek. O správnosti výpočtu nemá soud důvody pochybovat, byl učiněn prostřednictvím bankovního softwaru, který bývá pravidelně auditován a podléhá i kontrole ze strany ČNB.
8. Soud rovněž zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované posuzovala řádně její úvěruschopnost, vycházela z dostupných registrů a postupovala v souladu s právními předpisy. Dále z dokladů předložených žalovaným ověřila výši jejich příjmů a výdajů.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen o. z.) smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
12. Na základě tohoto zjištěného skutkového závěru s odkazem na citované zákonné ustanovení soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou jako spotřebitelem dle § 1810 o. z. byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr do výše částka. Žalovaná jej zcela vyčerpala, avšak zcela řádně neuhradila.
13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) by byla zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Soud přiznal jako odůvodněný žalobkyní požadovaný obchodní úrok ve výši částka a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši částka z jistiny, úrok 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum. do zaplacení. Soud také rozhodl kladně o částce částka představující dílčí poplatky, neboť byly vyúčtovány žalované podle sazebníku pro spotřebitelské kontokorentní a splátkové úvěry (poplatek za prohlášení úvěru za splatný, za odeslání upomínek a dlužné pojistné za pojištění) v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru.
14. Úroky z prodlení byly stanoveny v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, zaokrouhleno na celé koruny.
16. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
18. Přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit na platební místo dle § 149 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.