Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 49/2024-35
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno., Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 26 176,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 296 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, aby žalované byla uložena povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 880,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 716,14 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 24 276,15 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 30. 11. 2023 do 19. 2. 2024 ve výši 882,10 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 276,15 Kč od 20. 2. 2024Anonymizovánodo zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 296 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se žaloba, aby žalované byla uložena povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 880,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 716,14 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 24 276,15 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 30. 11. 2023 do 19. 2. 2024 ve výši 882,10 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 276,15 Kč od 20. 2. 2024, Anonymizováno, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota prostřednictvím webového rozhraní Správce financí, které je obdobou internetového bankovnictví, přístupného jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci k tomu určené. Totožnost žalované byla ověřena poskytnutím rodného čísla, čísla mobilního telefonu, po odeslání SMS kódu. Žalovaná verifikovala smlouvu SMS kódem zaslaným na její telefonní číslo. Žalovaná byla v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením Smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 25 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem čerpala částku ve výši 25 000 Kč, celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 10 704 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaná neplnila sjednaný splátkový kalendář, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 11. 2023. Požadovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 24 276,15 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1000 Kč za opakované prodlení se splácením. Příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 4716,14 Kč, dále úrok ve výši 15 % p. a. od 20. 2. 2024 do zaplacení z částky 24 276,15 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 882,10 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ode dne podání žaloby.
2. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně obecně tvrdila, že žalobkyně zkoumá, zda žadatel o úvěr má jiné úvěry prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále provádí lustraci závazků v registru SOLUS. Klienty podrobuje důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává několik podstatných ukazatelů, jimiž jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že tvrzení o způsobu posuzování úvěruschopnosti žalovaného jsou obsaženy v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a v Kartě klienta. V rámci posouzení úvěruschopnosti se započítávají částky životní minima, spolu se splátkovou zátěží včetně splátky daného úvěru. Žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované 20 000 Kč dle žádosti o úvěr, měsíčních splátek 8 701 Kč a došla k závěru, že zbývající MLS žalované je 3877 Kč. Ohledně poměrů domácnosti žalované žalobkyně vycházela z příjmu ostatních členů domácnosti 45 000 Kč, výše měsíčních splátek jiným společnostem 8 701 Kč, z výdajů domácnosti dle klienta ve výši 34 285 Kč. Žalobkyně na základě těchto údajů dovodila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu:
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum, kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovanou, (dále jen „Smlouva“), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované, jež smlouvu podepsala PIN kódem, úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč s minimální měsíční splátkou ve výši 613 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena na 15,88 %. Výše prvního čerpání na účet klienta činila 25 000 Kč, které měly být čerpány na účet č. č. účtu. Pro případ nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč a rovněž náklady související s vymáháním. Ze sdělení Anonymizováno je zjištěno, že účet č. č. účtu je běžný účet žalované, přičemž dne 26. 4. 2022 na něj přišla ze strany žalobkyně částka ve výši 25 000 Kč. Z přehledu plateb je zjištěno, že žalovaná zaslala žalobkyni celkem 10 704 Kč.
6. Z karty klienta je zřejmé, že žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované 20 000 Kč dle žádosti o úvěr, měsíčních splátek 8 701 Kč a došla k závěru, že zbývající MLS žalované je 3 877 Kč. Ohledně poměrů domácnosti žalované žalobkyně vycházela z příjmu ostatních členů domácnosti 45 000 Kč, výše měsíčních splátek jiným společnostem 8 701 Kč, z výdajů domácnosti dle klienta ve výši 34 285 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc leden 2022 vyplývá, že na účet žalované bylo v tomto měsíci připsáno 45 116 Kč, stejná částka z účtu odešla. Z platebních transakcí vyplývá množství úvěrů, rovněž platba žalobkyni ve výši 1500 Kč, a další splátky spotřebitelských úvěrů. Příjmy jsou 21 120 Kč od Anonymizováno Anonymizováno, což je uváděný zaměstnavatel žalované. Dále byla příjmem účtu částka 10 929 Kč od společnosti Anonymizováno Anonymizováno s. r. o. označená jako mzda 12/2021. Dalším příjmem pak bylo čerpání úvěru z účtu č. č. účtu v souhrnné výši 11 320 Kč, tento byl rovněž splácen. V měsíci únoru byly příjmy 74 578,33 Kč, výdaje o 10 Kč nižší. Na účet přišly jako v minulém měsíci platby od dvou výše uvedených společností v obdobné (o něco vyšší) výši. Obrat vytvářelo čerpání výše uvedeného úvěru z účtu č. č. účtu a jeho splácení. Oproti minulému měsíci přibyla platba právnická osoba ve výši 6 638 Kč. V měsíci březnu pak činily příjmy 59 572,03 Kč, výdaje byly o 10 Kč nižší. Příjmy i výdaje z obdobných zdrojů jako v minulém měsíci. Ve všech třech měsících z účtu byla provedena platba Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa ve výši 5 272 Kč, označená jako nájem. Z úvěrové zprávy k žalované je zjištěno, že žalovaná v době podání žádosti měla 6 splátkových kontraktů, 1 nesplátkový a 2 kontrakty s kreditní kartou. Celkem činily splátky 18 560 Kč, zbývající částka činila 1 211 752 Kč, nesplacená částka po splatnosti byla 748 Kč. Dále je zjištěno že v roce 2021 docházelo ke vzniku splátek po splatnosti v řádu tisícovek korun, a to u více produktů a opakovaně.
7. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, případně tato zjištění vyplývají z jiných důkazů.
8. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující o. z. Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020 .
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně provedla šetření v insolvenčním rejstříku a dalších registrech. Aktuální výši příjmů a výdajů domácnosti žalované ověřovala pomocí bankovního účtu. Avšak žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoli způsobem ověřovala výši žalovanou tvrzených příjmů dalších členů domácnosti. Je především nutné upozornit, že žalovaná uváděla výši dalších příjmů domácností 45 000 Kč, avšak ze samotného bankovního účtu u žalované vyplývá, že na její účet chodila mzda od jiné společnosti v násobně nižší částce. V takovém případě bylo o to více na žalobkyni, aby si tvrzení o dalších příjmech ověřila. Avšak ta takto neučinila, rovněž nezkoumala pravdivost tvrzení (např. prostřednictvím výpisu z katastru nemovitostí) o bydlení ve vlastním domě/bytě, proti čemuž hovoří platba označená jako nájem. Tyto skutečnosti by samozřejmě mohly mít vysvětlení a mohlo by se prokázat, že tvrzení uvedená žalovanou jsou pravdivá, avšak žalobkyně nijak hlouběji toto nezkoumala. Tak měla učinit obzvlášť v situaci, kdy z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaná v roce předcházejícím poskytnutí úvěru měla problémy se splácením, má velké množství aktivních úvěrů. Především pak žalobkyni mělo již být z úvěrové zprávy zřejmé, že uváděné výdaje na splátky nesedí, když úvěrová zpráva uvádí výši splátek 18 560 Kč, která se výrazně neshoduje s tím, co je uváděno žalovanou v žádosti. Rovněž z výpisů z bankovního účtu je zřejmé, že výše výdajů převyšovala příjmy žalované (tyto byly vykryty úvěrem), další ověření údajů uváděných žalovanou však neprováděla. Žalobkyně proto zcela zřejmě nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Skutečnost, že žalobkyně použila pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet statistický model, nemá na závěr soudu o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované vliv, neboť za situaci, kdy model počítá s neověřenými vstupními údaji, nemá potřebnou vypovídací hodnotu pro daný konkrétní případ. Na tomto nic nemění to, že úvěr byl (nepravidelně) splácen po určitou dobu, kdy i na toto splácení si mohla žalovaná brát úvěry, případně může být úvěr po určitou dobu splácen právě z prostředků z tohoto úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
14. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 ). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalované byla poskytnuta žalobkyní částka 25 000 Kč, sama žalobkyně tvrdí, že zaplatila 10 704 Kč (což je i prokázáno), žalovaná je proto povinna zbylou tvrzenou částku 14 296 Kč žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do této částky. Ohledně zbylých nároků, tedy zbylé jistiny, smluvní pokuty, nákladů s uplatněním pohledávky a úroků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.
15. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila, proto ji soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalované dospěl soud k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků odpovídá obecná doba splatnosti 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a současně nebylo zjištěno ničeho, co by svědčilo pro dobu splatnosti delší, než je obecná třídenní.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně byla sice mírně úspěšnější stranou ohledně jistiny, avšak žalovaná byla zcela úspěšná stran požadovaného příslušenství, při vztažení tohoto (v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ) je poměr úspěchu a neúspěchu v celém řízení u obou stran stejný, každá si tedy nese své náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.