Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 44/2023-36

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 248 999,47 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

 částku 85 493 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 85 493 Kč od datum do zaplacení,

 částku 13 006 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 006 Kč od datum do zaplacení

a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni

 částku 127 361,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 503,5 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 212 854,97 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 127 361,97 Kč od datum do zaplacení, úrok 8,7 % ročně z částky 204 810,67 Kč od datum do zaplacení, úrok 8,7 % ročně z částky 4 652,3 Kč od datum do zaplacení,

 částku 23 138,5 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 062,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 144,5 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 185,5 Kč od datum do zaplacení, úrok 14,9 % ročně z částky 33 012,4 Kč od datum do zaplacení, úrok 14,9 % ročně z částky 1 032,1 Kč od datum do zaplacení,

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 493 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 85 493 Kč od , datum, do zaplacení, částku 13 006 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 006 Kč od , datum, do zaplacenía to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 127 361,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 503,5 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 212 854,97 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 127 361,97 Kč od , datum, do zaplacení, úrok 8,7 % ročně z částky 204 810,67 Kč od , datum, do zaplacení, úrok 8,7 % ročně z částky 4 652,3 Kč od , datum, do zaplacení, částku 23 138,5 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 062,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 144,5 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 185,5 Kč od , datum, do zaplacení, úrok 14,9 % ročně z částky 33 012,4 Kč od , datum, do zaplacení, úrok 14,9 % ročně z částky 1 032,1 Kč od , datum, do zaplacení,zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 248 999,47 Kč z titulu dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba. (dále také „ČS“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly právnická osoba podmínky, na základě které ČS poskytla žalovanému částku 300 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit za to úrok 8,70 % ročně a dále poplatky dle smlouvy, a to v měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil svůj závazek a dostal se s úhradou splátek do prodlení a ČS tudíž vzniklo právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, což ČS udělala a prohlásila úvěr dne datum za okamžitě splatný, což žalovanému oznámila dopisem ze stejného data a vyzvala jej k uhrazení závazku. Žalovaný tak dluží částku ve výši 209 462,97 Kč, tvořenou neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 204 810,67 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 4 652,30 Kč, úroků z prodlení ve výši 6 503,50 Kč (kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky) a poplatky (cenami) ve výši 3 392,00 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru ve výši 8,70 % ročně. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 4 652,30 Kč od datum do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 8,70 % ročně z dlužné jistiny úvěru 204 810,67 Kč od datum do zaplacení, zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 212 854,97 Kč od datum do zaplacení.

2. Dne datum ČS uzavřela se žalovaným, další smlouvu o úvěru na základě které mu poskytla částku 40 000 Kč oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit a zaplatit za to úrok 14,90 % ročně a dále poplatky dle smlouvy. Žalovaný opět nehradil ujednané splátky včas a ČS opět využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni datum zesplatnila a vyrozuměla o tom žalovaného dopisem ze stejného data. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 34 044,50 Kč tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 33 012,40 Kč, připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 1 032,10 Kč, úroky z prodlení ve výši 1 062,01 Kč, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, poplatky (cenami) ve výši 2 100,00 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru ve výši 14,90 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 1 032,10 Kč od datum do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 14,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 33 012,40 Kč od datum do zaplacení, zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 36 144,50 Kč, od datum do zaplacení.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ČS postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.

4. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením obou smluv její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet zhodnocení informací získaných od žalovaného, které z jeho žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména ty, že žalovaný je rozvedený, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, dále s ohledem na výši jeho příjmu, a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se kromě žalobkyně, jejíž nepřítomnost omluvil její zástupce, nedostavil žalovaný, ačkoliv předvolání k jednání mu bylo řádně a včas doručeno. Vzhledem k tomu soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. ČS jako banka se dne datum písemně dohodla se žalovaným, že mu poskytuje úvěr ve výši 300 000 Kč, který má žalovaný splatit nejpozději do datum v měsíčních splátkách p 4 056 Kč, při úrokové sazbě 8,70 % ročně. V dohodě byl ujednán účel užití úvěru, a to konsolidace předchozích závazků žalovaného u ČS, a ro dvou splátkových úvěrů a jednoho kontokorentu, a úvěru u společnosti BNP Paribas Personal Finance SA jednalo se o úvěr ke kreditní kartě. Na tyto závazky měla být z úvěru uhrazena částka 237 175 Kč, zbytek mohl žalovaný užít dle libosti (Smlouva o úvěru ze dne datum). Žalovaný však neplatit splátky řádně a včas a dostal se do prodlení. ČS proto rozhodla o okamžité splatnosti zbytku dluhu ke dne datum, což oznámila žalovanému dopisem ze dne datum (rozhodnutí o okamžité splatnosti z datum). Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 214 507 Kč (podklady pre súdne konanie).

8. Dále ČS jako banka uzavřela se žalovaným, prostředky komunikace na dálku, a to prostřednictvím bankomatu umístěného na adrese adresa, adresa (dopis ze dne datum). Na základě této smlouvy ČS poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit nejpozději do datum s úrokem 14,90 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 718 Kč (Smlouva o úvěru). ČS rozhodla o okamžité splatnosti zbytku dluhu ke dne datum, což oznámila žalovanému dopisem ze dne datum (rozhodnutí o okamžité splatnosti z datum). Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 26 994 Kč (podklady pre súdne konanie).

9. Před uzavřením obou dohod ČS zkoumala schopnost žalovaného hradit dohodnuté splátky tak, že informace uvedené žalovaným v žádosti dále zkoumala. V žádosti ze dne datum žalovaný zvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním, je vyučen a je zaměstnán s příjmem 24 194 Kč s tím, že měsíčně hradí 3 000 Kč na splátky u jiných bank (Žádost o poskytnutí úvěru). ČS však zjistila, že žalovaný hradí měsíčně celkem 7 461 Kč, má u ní sjednány další tři kontrakty a jeden u jiné společnosti. ČS dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do CBCB a interní historie klientů. Pokud se týká výdajů Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 452 Kč (Posouzení úvěruschopnosti klienta). Žalobkyně dále předložila výpisy z osobního účtu žalovaného, ze kterého však soud zjistil, že podle zůstatků žalovanému běžně zůstávaly na účtu jednotky stovek korun, případně 0 Kč (výpis z osobního účtu). Stejným způsobem ČS zkoumala schopnost žalovaného splácet i u dohody z roku rok, kde naopak měl žalovaný „jen“ 3 existující kontrakty (Posouzení úvěruschopnosti klienta). Dohodou ze dne datum ČS prodala obě předmětné pohledávky žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek), což oznámila ČS žalovanému dopisem ze dne datum, přičemž tento dopis neobsahoval výzvu k plnění (oznámení o postoupení pohledávek). Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum s poučením, že pokud dluh neuhradí do datum, bude se žalobkyně pohledávek domáhat soudní cestou (výzva před podáním žaloby). Tato výzva byla žalovanému odeslána dne datum (podací lístek).

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky nejprve 300 000 Kč, které byly částečně účelově určené na splacení předchozích závazků) a následně 40 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

15. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

16. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech vyšla jednak z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti a dále vyšla ze statistického modelu. Měla sice k dispozici výpisy z osobního účtu žalovaného, ale z těchto dle jejích tvrzení nic nezjišťovala. Z předložených důkazů dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalovaného v té době, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb, na které žalovaný měsíčně vynakládá prostředky. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ze kterých vychází interní ekonomický model předchůdkyně žalobkyně, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Nadto měla být dle názoru soudu ČS o to obezřetnější, když jednak poskytovala žalovanému úvěr za účelem konsolidace předchozích závazků a další úvěr mu poskytla již v době, kdy již měl jiné závazky konsolidovány. Již jen z těchto skutečností je patrné, že žalovaný si opakovaně musel půjčovat na své životní potřeby a lze se jen tedy těžko domnívat, že mohl být úvěruschopným. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce v souladu s za absolutně neplatnou, protože v souladu s o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka a úvěr jsou v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v .

17. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztahy mezi nimi posoudit ve smyslu . Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 300 000 Kč a 40 000 Kč a žalovaný jí vrátil částky 214 507 Kč a 26 994 Kč, pročež jí stále dluží částku 85 493 Kč (z neplatné smlouvy z roku rok) a částku 13 006 Kč (z neplatné smlouvy z roku rok). Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení shora uvedených částek a zavázal žalovaného k jejich zaplacení.

18. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužných částek dopisem ze dne datum, kterým zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé částky na datum. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. ), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný lhůtu do datum na to, aby dlužnou částku zaplatil, kterou soud považoval s ohledem na výši dluhu za přiměřenou v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 85 493 Kč a 13 006 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta jako nedůvodná.

19. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 98 499 Kč, ale jen na jistině žalobkyně požadovala zaplacení částky 248 999,47 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.