Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 73/2024-34
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 74 360,77 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 24 360,77 Kč s úrokem ve výši 29,91 % ročně z částky 50 000 Kč od 27. 12. 2022 do 27. 3. 2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 316,99 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 10 062,30 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení.II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 24 360,77 Kč s úrokem ve výši 29,91 % ročně z částky 50 000 Kč od 27. 12. 2022 do 27. 3. 2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 316,99 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 10 062,30 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 74 360,77 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba., IČ IČO, uzavřela s žalovanou dne 26. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, počínaje měsícem po vyplacení úvěru. Před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované – jednak na základě informací poskytnutých žalovanou, dále lustrací osoby žalované v registru SOLUS, NRKI a ISIR. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Podle článku 6. části B) smlouvy zesplatnila úvěr, neboť žalovaná se dostala do prodlení se splátkami delším než 65 dnů. Žalobkyně po žalované žádá zaplacení jistiny ve výši 50 000 Kč, dále dlužný úrok ve výši 8 316,99 Kč, smluvní pokutu ve výši 16 043,78 Kč, úrok ve výši 29,91 % ročně z jistiny ve výši 50 000 Kč od 27. 12. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 58 316,99 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 ve spojení se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni 28. 7. 2023.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení nic netvrdila ani nedoložila. K jednání soudu se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že ke dni 26. 9. 2022 žalovaná nebyla evidována jako dlužník. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že skóre žalované bylo 225, což znamená, že u žalované je vyšší riziko. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 26. 9. 2022 žalobkyně zaslala na účet žalované č. č. účtu částku 50 000 Kč.
4. Z výpisu z účtu žalované za období květen 2022 až srpen 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem v rozmezí 13 500 Kč až 38 000 Kč. Dále soud zjistil, že dne 29. 7. 2022 došla na účet žalované částka 113 631 Kč od společnosti právnická osoba. a dne 23. 8. 2023 částka 69 000 Kč od společnosti Anonymizováno právnická osoba SA (jednalo se o úvěry).
5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že dne 26. 9. 2022 si účastníci dohodli, že právnická osoba. poskytne žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 50 000 Kč spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 3 008 Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem po vyplacení úvěru. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 66,84 % ročně, RPSN 91,64 % ročně.
6. Z oznámení ze dne 26. 12. 2022 soud zjistil, že právnická osoba. žalované oznámila, že v důsledku prodlení se splátkami přesahujícím 65 dnů došlo ke zesplatnění celého úvěru. Zároveň ji vyzvala k úhradě částky 59 714 Kč.
7. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 3. 11. 2023, která byla žalované doručována na adresu adresa.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a ze Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni 28. 7. 2023.
9. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nevyhodnotila úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si získané informace vyložila účelově, aby žalované mohla úvěr poskytnout. Právní předchůdkyně žalobkyně se soustředila pouze na příjmovou stránku žalované, ovšem neprověřila její výdaje (nebyla doložena např. nájemní smlouva, nebyla vyžádána informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své závazky řádně a včas). Žalovaná si v předchozích dvou měsících před poskytnutím úvěru vzala další dva úvěry u jiných společností v celkové výši cca 180 000 Kč, tímto faktem se však právnická osoba. nezabývala a nijak tuto skutečnost blíže nezkoumala.
19. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně, když ve skutečnosti řádně nezhodnotila schopnost žalované splácet úvěr, je důsledkem takového postupu neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
20. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 2991 odst. 1 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 50 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 50 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná (v rozsahu 67 %) a částečně neúspěšná (v rozsahu 33 %). Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 10 062,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 975 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 , § 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v platném znění, odměna sestávající z částky 4 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 28. 5. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 000 Kč ve výši 4 620 Kč, vše v rozsahu 34 %, tj. v částce 10 062,30 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.