Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 27/2024-37

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 22 396 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 866 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 530 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 396 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 866 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 530 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 396 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 396 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na podkladě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému dvě písemné upomínky, v nichž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, žalovaný však tento splatný závazek neuhradil. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě zbytku dluhu. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů a dále si vyžádala kromě dokladů totožnosti i kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 2 kalendářní měsíce a dodatečný doklad o příjmech – tři výplatní pásky. Dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu ze SOLUS, kde neměl žalovaný negativní záznam. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 20 334 Kč a nákladů na bydlení 500 Kč, nákladů na děti 4 000 Kč a nákladů na spotřebitele 3 800 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil 15 134 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému upomínku, avšak ani poté žalovaný nic nezaplatil

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s takovým rozhodnutím ve věci souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání projevila souhlas již v žalobě.

3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listin, které předložila žalobkyně a zjistil z nich následující skutečnosti. Z y s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, a to tak, že částka 7 483 Kč bude vyplacena na účet žalovaného (č. č. účtu), částka 12 517 Kč bude vyplacena na závazek žalovaného u žalobkyně ze smlouvy č. hodnota a částka 5 000 Kč bude započítána na náklady žalobkyně. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců. Úrokovou sazbu si strany ujednaly na 25,55 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 splátkách. Žalovaný pak tuto smlouvu podepsal prostřednictvím sms kódu a rovněž žalobkyni zaslal z označeného účtu verifikační platbu. Z přílohy č. hodnota vyplývá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má 23 vyživovací povinnosti, stejně tak, že je zaměstnán s příjmem 20 334 Kč. Dále je v Příloze č. 5 uvedeno, že výdaje má žalovaná 3 800 Kč, na bydlení dává 500 Kč a na děti hradí 4 000 Kč, avšak z ničeho nevyplývá, zda tuto částku uvedl žalovaný, nebo byla nějak ověřena.

4. Detaily pohybů na účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne datum na účet žalobkyně přišla částka 10 Kč z účtu žalovaného č. č. účtu s VS: var. symbol. Dne datum odeslala na účet žalovaného, který uvedl ve smlouvě, částku 7 483 Kč. Stejného dne byla zaslána i částka 12 517 Kč na účet č. č. účtu s VS: var. symbol.

5. Z výpisu z insolvenčního rejstříku k žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v insolvenci. Z otisku z Nebankovního registru nevyplývá nic. Z výpisů z účtu č. č. účtu na jméno žalovaného vyplývá, že v měsíci lednu rok (výpis byl zaslán pouze za tento měsíc) na účet žalovanému přišla platba od zaměstnavatele ve výši 20 334 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že na účet v měsíci přišlo 24 334 Kč a odešlo 24 541 Kč, tedy více než přišlo. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc prosinec rok vyplývá, že žalovaný měl čistý příjem 20 334 Kč.

6. Z dopisu ze dne datum s názvem Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně sdělil žalovanému, že s ohledem na neplnění pravidelných měsíčních splátek nezbylo žalobkyni nic jiného, než přistoupit k zesplatnění jistiny úvěru a vyčíslit svůj nárok. Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 27 036 Kč a žalovaný ji měl uhradit do datum.

7. S ohledem na právní závěr, který bude rozveden níže soud z dalších předložených důkazů již pro nadbytečnost ničeho nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z tohoto důvodu žalobkyně zaslala žalovanému návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota. Žalovaný tento návrh akceptoval, což stvrdil elektronickým podpisem na dohodě ve formě odeslání sms, jakož i zasláním verifikační platby ve výši 10 Kč. Žalobkyně před poskytnutím prostředků posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky jednak na základě informací sdělených žalovaným o tom, že je svobodný, zaměstnaný a má dvě vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. V příloze smlouvy jest taktéž uvedeno, že žalobkyně pracovala s příjmem žalovaného 20 344 Kč a výdaji celkem 8 300 Kč. Dále žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, ve kterém žalovaný neměl aktuální záznam, z výpisu z nebankovního registru. Dle výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného, na který žalobkyně poskytla finanční prostředky, bylo zjištěno, že se jedná o výpis za měsíc leden rok a že na účet žalovanému přišla platba od zaměstnavatele ve výši 20 334 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že na účet v měsíci přišlo 24 334 Kč a odešlo 24 541 Kč, tedy více než přišlo. Z těchto všech skutečností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a rozhodla se žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč poskytnout, a to tak, že částku 5 000 Kč započte na své náklady, částku 12 517 Kč vyplatí na úhradu předchozího závazku a částku 7 483 Kč skutečně vyplatila na účet žalovaného. Žalobkyně tak žalovanému skutečně vyplatila částku 5 000 Kč. Žalovaný naopak na svůj závazek uhradil celkem 15 134 Kč. V oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, které zástupce žalobkyně odeslal téhož dne byl žalovaný vyzván, aby celkovou dlužnou částku z uvedené dohody zaplatil do datum a zároveň byl upozorněn, že v opačném případě, žalobkyně zahájí vymáhání pohledávky soudní cestou.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 483 Kč bezhotovostním převodem a dále finanční prostředky 12 517 Kč, které byly dle smlouvy zaslány na úhradu jeho předchozího závazku, částku 5 000 Kč si žalobkyně započetla na náklady. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i (dále jen „ “), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

9. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

10. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně si k posouzení úvěruschopnosti vyžádala pouze výpisy z nejrůznějších databází a jeden výpis z účtu žalovaného za leden rok, který sice obsahoval příjem od zaměstnavatele, ostatně jako jedna předložená výplatní páska za stejné období, ale v žádném případě nedokládaly pravidelné výdaje žalovaného, neboť se jednalo o jeden jediný výpis z účtu. Konkrétní výdaje žalovaného si však žalobkyně nijak objektivně neověřovala. Soud má za to, že nelze vycházet z pouhých statistických dat a výpisů z databází, ale je potřeba tyto data doplnit o alespoň přehledný výčet výdajů klienta, aby si tak žalobkyně udělala obrázek, že takové výdaje běžné jsou. Nelze odhlédnout ani od toho, že deklarované výdaje 500 Kč na bydlení, jsou vzhledem k běžným nájmům, nebo úhradám za vlastní bydlení, nepřiměřeně nízké. Jestliže měl žalovaný u žalobkyně veden již jeden spotřebitelský úvěr, měla žalobkyně přistoupit ke zkoumání bonity žalovaného o to více zodpovědněji. Na možný problém s úvěruschopností žalovaného měl žalovanou upozornit i předložený výpis z účtu, na kterém nebyl na konci měsíce zůstatek v takové výši, aby z něj byl žalovaný schopen uhradit ujednanou splátku, protože žalovaný v daném měsíci utratil více, než přijal. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

11. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu . Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku celkem 20 000 Kč a žalovaný jí vrátil 15 134 Kč. Soud nepřihlížel k částce 5 000 Kč, kterou žalobkyně vůbec žalovanému nevyplatila, jelikož dohoda, podle které si žalobkyně tuto částku mohla započítat na své náklady, byla absolutně neplatná. Do sféry žalovaného se tak dostala pouze částka 20 000 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 4 866 Kč (20 000 mínus 15 134) a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s věty před středníkem , když k jinému postupu neshledal podmínky.

12. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) je zřejmé, že úspěšnějším účastníkem byl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.