Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 119/2024-37

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci

žalobkyně:Anonymizováno,

se sídlem Anonymizováno,

právně zastoupena Mgr. Karolínou Kokešovou, advokátkou

se sídlem U Malše 8, 370 01 České Budějovice,

proti

žalovanému:Anonymizováno,

trvale bytem Anonymizováno,

o zaplacení částky 60 476,84 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 000 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 476,84 Kč spolu s úrokem ve výši 13,9 % ročně jdoucím z částky 60 476,84 Kč od datum do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 15 % ročně jedoucím z částky 60 476,84 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 153,38 Kč od datum do datum se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 420 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 000 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 476,84 Kč spolu s úrokem ve výši 13,9 % ročně jdoucím z částky 60 476,84 Kč od , datum, do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 15 % ročně jedoucím z částky 60 476,84 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 153,38 Kč od , datum, do , datum, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 420 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 60 476,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne datum. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč v den uzavření smlouvy na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 13,9 % ročně a zaplatit poplatky dle ceníku žalobkyně. Úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částce 2 000 Kč ke každému 14.dni v měsíci počínaje dnem datum. Na základě dodatku ke smlouvě došlo k červenci 2022 ke snížení splátky na 1 000 Kč a v září 2023 ke změně data splátky k 24. dni v měsíci. Žalovaný splátky hradil od datum do datum; splátku splatnou datum neuhradil a neuhradil ani splátky následující. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovaný na dluh zaplatil celkem 27 000 Kč; dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z údajů které jí žalovaný sdělil – žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, nehradí jiné úvěry, jeho příjem mu chodí na účet a dosahuje částky 20 215 Kč měsíčně. Příjem žalobkyně ověřila z účtu žalovaného. Výdaje domácnosti, žalovaného a za jednu vyživovanou osobu určila žalobkyně dle expertní analýzy za použití statisticky podloženého modelu v částkách 9 170 Kč, 3 550 Kč a 2420 Kč. Současně zjistila, že žalovaný splácí již jiný úvěr ve splátkách ve výši 2 975 Kč měsíčně a má aktivní úvěrové rámce na 13 000 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den datum, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne datum uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě které žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. č. účtu (rámcová smlouva). Dne datum žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému téhož dne na jeho účet vyplacen úvěr ve výši 70 000 Kč (dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě, výpis z účtu žalovaného). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 13,9% ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných ke každému 14. dni v měsíci po 2 000 Kč od datum (dodatek č. 2 k rámcové smlouvě, schválení úvěru, splátkový kalendář). Dne datum se žalobkyně se žalovaným dohodla na změně výšky splátek na částku 1 000 Kč od července 2022 (dodatek č. 7 k rámcové smlouvě). Dne datum se žalobkyně a žalovaný dohodli na novém datu pravidelné splátky – ke každému 21.dni v měsíci počínaje měsícem září 2022 (dodatek č. 9 k rámcové smlouvě). Dne datum se pak dohodli znovu na novém termínu splátek ke každému 24.dni v měsíci počínaje září 2022 (dodatek č. 10). Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne datum a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni datum a žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva). Celkem žalovaný na dluh uhradil částku 27 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný, a dále svých statistických modelů. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, nehradí jiné úvěry, jeho příjem chodí na účet a dosahuje částky 20 215 Kč měsíčně. Příjem žalobkyně ověřila z účtu žalovaného. Výdaje domácnosti, žalovaného a za jednu vyživovanou osobu určila žalobkyně dle expertní analýzy za použití statisticky podloženého modelu v částkách 9 170 Kč, 3 550 Kč a 2420 Kč. Současně zjistila, že žalovaný splácí již jiný úvěr ve splátkách ve výši 2 975 Kč měsíčně a má aktivní úvěrové rámce 13 000 Kč (úvěrová zpráva). Z výpisů z účtu žalovaného za období za období červen až srpen 2021 však nutné pravidelný výdaje žalovaného na bydlení, výživné a osobní potřebu nemohl zjistit; naopak z něho musela zjistit, že žalovaný každý měsíc končí na účtu v debetu (výpisy z běžného účtu žalovaného).

6. Žalobkyně pak uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 27 000 Kč. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.

7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od datum smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě banka neučinila; sice ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí. Pokud doopravdy nezjišťovala a tedy ani neověřila rovněž skutečné výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám žalovaný sdělil, s použitím statistických modelů, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaný bude schopen úvěr skutečně uhradit. Povinnost poskytovatele úvěru důkladně (tedy postupovat s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr pouze za situace, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet zahrnuje i to, že poskytovatel nevychází ze statistických modelů, ale z konkrétní situace žadatele o úvěr. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných y (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalovaného blíže nezjistila a tudíž ani neprověřila, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru a a o.z.

14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 70 000 Kč, uhradil toliko částku 27 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 43 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

15. Jelikož ustanovení , o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR ). Soud v dané věci určil splatnost jistiny úvěru do 2 měsíců od právní moci rozsudku, jež se mu jevila jako lhůta přiměřená k vrácení dluhu s ohledem na jeho zjištěné příjmy, když blíže ani soudu majetková situace žalovaného nebyla známa, právě s ohledem na jeho nečinnost v řízení.

16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle , kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účastníkem a náleží jí proto poměrná náhrada nákladů, které v tomto řízení vynaložila. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, ale žádala přiznání toliko soudního poplatku, který činil 2 420 Kč. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů představující tento zaplacený poplatek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.