Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
26 C 17/2024-54
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro 30 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 448 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se co do částky 6 552 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 552 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 2. 2023 do zaplacení zastavuje.
III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 4 400,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 848,07 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 268,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 448 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Řízení se co do částky 6 552 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 552 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 2. 2023 do zaplacení zastavuje.III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 4 400,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 848,07 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 268,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 400,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, uzavřela se žalovaným dne 27. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 000 Kč spolu s příslušenstvím, úrokem v celkové výši 4 400,07 Kč do 27. 2. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.zaplo.cz. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, zaplatil pouze 6 552 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena ke dni 8. 12. 2021 na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu jistiny ve výši 34 400,07 Kč, zákonné úroky z prodlení z částky 34 400,07 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 15. 4. 2023.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
3. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř.
4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
- Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 27. 7. 2022 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, jako věřitel se zavázala žalovanému jako klientovi poskytnout na jeho účet č. č. účtu úvěr ve výši 30 000 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 94,75 % odpovídající úroku v celkové výši 8 813,82 Kč. Výše RPSN úvěru činila 148,90 %. Doba trvání úvěru byla 6 měsíců. Splatnost poskytnutého úvěru byla 27. 1. 2023. Celkem bez prodloužení se žalovaný zavázal splatit částku 38 813,82 Kč. Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Anonymizováno. pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách.
- Z výpisů z účtu a sdělení právnická osoba., bylo zjištěno, že dne 28. 7. 2022 byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet č. č. účtu částka 30 000 Kč pod variabilním symbolem VS var. symbol. Majitelem tohoto účtu je žalovaný.
- Z výpisu z účtu, že dne 27. 7. 2022 provedl žalovaný verifikační platbu ve výši 0,01 Kč z účtu č. účtu na účet právního předchůdce žalobce.
- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2023 a podacího lístku bylo zjištěno, že mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek upravující postupovaní pohledávek vniklých ze spotřebitelských úvěrů na postupníka Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným specifikovaná č. smlouvy o úvěrutel. číslo.
- Z předžalobní upomínky ze dne 15. 4. 2023 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 27 669 Kč s příslušenstvím do tří dnů. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 15. 4. 2023.
5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel zavázala žalovanému jako klientovi poskytnout na jeho účet č. č. účtu úvěr ve výši 30 000 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 94,75 % odpovídající úroku v celkové výši 8 813,82 Kč. Výše RPSN úvěru činila 148,90 %. Doba trvání úvěru byla 6 měsíců. Splatnost poskytnutého úvěru byla 27. 1. 2023. Celkem bez prodloužení se žalovaný zavázal splatit částku 38 813,82 Kč. Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Anonymizováno pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 28. 7. 2022 na jeho bankovní účet číslo č. účtu částku 30 000 Kč. Dne 8. 12. 2022 došlo k postoupení žalované pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 15. 4. 2023. Současně byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 6 552 Kč dne 13. 12. 2022.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když v této souvislosti soudu nepředložila žádný důkaz. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle § 87 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil celkem 6 552 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 23 448 Kč. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako obecnou třídenní.
16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala podanou žalobu podáním ze dne 11. 3. 2024 co částky 6 552 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 28. 2. 2023 do zaplacení zpět, když žalovaný již dne 13. 12. 2022 uhradil částku 6 552 Kč, rozhodl soud v rozsahu tohoto zpětvzetí a řízení dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. co do této části zastavil, když nebylo zapotřebí zjišťovat stanovisko žalované dle ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením prvního jednání ve věci (výrok II.).
17. Ve zbylé části soud žalobou uplatněný nárok výrokem III. zamítl. V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud žalobkyni nepřiznal ani požadované zákonné úroky z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05 ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 39 758 Kč. Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 23 448 Kč. Procesním zaviněním žalobkyně bylo částečné zastavení řízení co do celkové částky 7 572,50 Kč (6 552 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 1 020,50 Kč). Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 18 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 500 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11 ), a za 1 úkon právní služby po 2 500 Kč za částečné zpětvzetí žaloby dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. , a 1 x režijní paušál po 300 Kč za provedený úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby); a dále včetně 21 % DPH z těchto částek. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 7 066 Kč, 18 % z této částky je 1 268,60 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 1 268,60 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 , věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.