Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 Co 28/2024-177

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci

žalobkyně název – Dolní adresa, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 číslo

zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem

se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 číslo

proti

žalovaným 1) název úřadu, IČO číslo

se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 číslo,

za níž jedná název, IČO číslo

se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/2 číslo,

2) název, IČO číslo

se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/3 číslo

zastoupené Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem

se sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 číslo/1

o určení vlastnického práva

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. října 2023,

č. j. -124,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náklady odvolacího řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náklady odvolacího řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu na určení, že žalovaná 1) je vlastníkem pozemku parc. číslo, parc. číslo v katastrálním území adresa, obec adresa a části pozemku parc. číslo v rozsahu parcely pozemkového katastru číslo hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa. Soud dále výroky II., III. rozhodl o nákladech řízení.

2. Žalobkyně ve smyslu zákona o církevních restitucích se domáhala určení, že skutečným vlastníkem shora uvedených pozemků je Česká republika s tím, že se jedná o původní církevní majetek, žalovaná 2) je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník, nicméně pozemky na ní za podmínek neměly přejít.

3. Soud po provedeném dokazování vycházel z toho, že žalobkyně je registrovanou církví a její právní předchůdce byl vlastníkem shora uvedených pozemků. Pozemky jsou nyní vlastnicky zapsány v katastru nemovitostí pro žalovanou 2) s poukazem na to se zabýval námitkou, že k podání žaloby došlo po uplynutí promlčecí doby. Soud I. stupně vycházel z toho, že tato námitka není důvodná, neboť ve smyslu ustanovení nelze podání návrhu nijak časově limitovat.

4. Žalovaná tvrdila, že na ni pozemky přešly řádně, nicméně s ohledem na odstup času zaměřila svou argumentaci a obranu proti uplatněné žalobě na to, že splnila podmínky řádného vydržení nemovitostí dle . S ohledem na tuto obranu žalované na tuto otázku soud I. stupně zaměřil dokazování. Na jeho základě dospěl k závěru, že žalovaná 2) pozemky parc. číslo. číslo a číslo držela nejméně od roku 1996, a to nikoliv v nepoctivém úmyslu, když byly prokazatelně pronajaty třetí osobě k zemědělským účelům, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu 20 let. U pozemku parc. č. 1448/86 bylo zjištěno, že tento pozemek byl součástí staveniště při výstavbě právnická osoba a byl veden v územním plánu jako izolační zeleň. Tu spravuje žalovaná ad 2). Tato skutečnost byla rovněž zjištěna i z řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka. S ohledem na to, že nebyla ze strany žalobkyně uvedena žádná relevantní tvrzení ohledně nepoctivého úmyslu žalované 2) soud uzavřel, že název adresa prokázalo držbu uvedeného pozemku ve smyslu ustanovení po dobu trvající více než 20 let před podáním žaloby a rovněž nebylo zjištěno, že by se Hlavní město adresa chopilo držby v nepoctivém úmyslu. Tomuto závěru se mohla žalobkyně vyhnout v případě, že by žalobu podala dříve, přinejmenším v letech 2014-2018, kdy by k mimořádnému vydržení nemohlo dojít. Soud z tohoto důvodu žalobu zamítl, neboť bylo zjištěno, že žalovaná 2) je řádným vlastníkem pozemku, což vylučuje vlastnictví státu, a tedy i důvodnost žaloby. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž zpochybnila závěry soudu I. stupně, že ohledně předmětných pozemků došlo k mimořádnému vydržení. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná 2) s pozemky nikdy nejednala jako s věcmi vlastními. Dále uvedla, že se soud I. stupně nedostatečně zabýval tvrzeným nepoctivý úmyslem žalované 2). Dle názoru žalobkyně žalovaná 2) musela vědět, že vykonává právo k předmětným pozemkům, které jí fakticky nenáleží, což lze dovodit z listin, které žalovaná 2) podala za účelem zápisu pozemků do katastru nemovitostí záznamem. Odvolatelka rovněž zpochybnila možnost obrany žalované bránit se proti žalobě námitkou mimořádného vydržení podle . Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno.

6. K odvolání se písemně vyjádřila žalovaná 2) tak, že odkázala na jiné rozhodnutí odvolacího soudu a na jeho závěr, že jestliže církevní subjekt podal žalobu mnoho let po nabytí účinnosti zákona o církevních restitucích, tak nelze spravedlivě požadovat, aby název adresa dlouhodobě uchovávalo potřebné y k prokázání svého vlastnictví a důvodnosti evidence majetku v katastru nemovitostí. Odkázala na provedené dokazování soudu, jakož i skutkové závěry z něho učiněné a odkázala na své dosavadní procesní vyjádření k žalobě. Nepoctivý úmysl žalobkyně prokazovala tím, že navrhla v řízení výslech svědků, nicméně z nich nepoctivý úmysl žalované 2) zjištěn nebyl, když z nich bylo zjištěno, že žádosti na katastr nemovitostí byly podány řádně a odpovědně. Poukázala i na rozhodovací praxi soudů v tom, že je zcela legitimní se uvedenému typu žaloby bránit námitkou mimořádného vydržení. Podmínky tohoto mimořádného vydržení žalobkyně pouze zpochybňovala, nicméně nenabídla žádnou jinou skutkovou verzi, kterou by důvodnost žaloby prokázala. Žalovaná 2) proto navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

7. Žalovaná ad 1) se k odvolání vyjádřila u jednání odvolacího soudu, ztotožnila se s vyjádřením žalované 2) a navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na argumentaci před soudem I. stupně.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle , , 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou dostatečná a tvoří ucelený základ pro právní posouzení věci. Nebyly shledány důvody pro doplnění či opakování dokazování.

9. Odvolání žalobkyně činí výtky ve vztahu k napadenému rozsudku v tom směru, že obvodní soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a vyvodil z nich nesprávná skutková zjištění ve smyslu ustanovení Podstatou zásady uvedené v , tedy zásady volného hodnocení důkazů je to, že soud hodnotí provedené důkazy dle vlastní úvahy a zjištění z nich učiněná vyjádří v odůvodnění svého rozhodnutí. Odchýlit se od skutkových zjištění soudu I. stupně může odvolací soud pouze v případě, kdyby obvodní soud postupoval v rozporu s požadavky na něj kladenými v ustanovení , nicméně k takovému pochybení v daném případě nedošlo. Obvodní soud učinil svá skutková zjištění jednak z listinných důkazů, jednak z výpovědi svědků vyslechnutých při jednání a své závěry obšírně a logicky rozvedl ve smyslu ustanovení a v rámci jejich hodnocení z nich vyvodil odpovídající skutkové závěry, na nichž založil svá zjištění.

10. Odvolací soud přisvědčil po právní stránce i závěru obvodního soudu, že je legitimní se bránit žalobě dle § 18 odst. 1 citovaného zákona na určení vlastnictví nemovitostí námitkou mimořádného vydržení. Jde o to, že je nutno zachovat právní jistotu a vyřešit situace, kdy titul držby je obtížně dohledatelný, když institut mimořádného vydržení má k tomuto účelu speciální konstrukci. Její podmínkou je poctivá držba a čas dvojnásob dlouhý než u situace řádného vydržení, tedy doba 20 let u nemovitostí. Tyto podmínky nelze shledat pouze za situace, kdy u držitele bude prokázán nepoctivý úmysl, když koncepce zákona vychází z předpokladu dobré víry dle a její opak se musí prokazovat. Tento nepoctivý úmysl musí prokázat a tvrdit ten kdo se vydržení brání. Obecně lze k mimořádnému vydržení rovněž dodat, že do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho předchůdce věc nepřetržitě v držení v době přede dnem nabytí účinnosti současně platného , přičemž doba neskončí dříve, než uplynutím dvou let od nabytí účinnosti zákona jde-li o věc movitou a pěti let jde-li o věc nemovitou. Lze tak dovodit, že v případě mimořádného vydržení se započítává i doba před účinností provedeného zákonem číslo

11. Dále lze uvést, že průkaz právního důvodu uchopení se držby není pro mimořádné vydržení nezbytný, neboť samotná absence platného právního titulu ještě nevytváří nepoctivý úmysl a není tak na překážku nabytí vlastnického práva mimořádným vydržením. Tím se již podrobně zabýval Nejvyšší soud České republiky ve své judikatuře (například v rozhodnutí sp. zn. spisová značka,) kde vyslovil, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale držba oprávněná, kde postačuje, že držitel věc drží v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Oproti tomu žalobkyně se po nabytí účinnosti zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi jako vlastník nechovala, vlastnictví žalované 2) nezpochybnila, byla zcela nečinná a svá domnělá práva uplatnila až v roce 2021.

12. Rozhodnutí soudu tak záviselo na závěru, zda jsou naplněny podmínky mimořádného vydržení pozemků, když soud k této otázce provedl všechny účastníky navržené relevantní důkazy. Okolnost, že odvolatelka nabízí jinou verzi zhodnocení důkazů pak nevede ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Námitky žalobkyně vyjádřené v odvolání jsou polemikou se skutkovými i právními závěry obvodního soudu, kterou však odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť zjištění soudu se opírají o důkazy, jejichž korektnost nebyla zpochybněna a opak neplyne ani z obsahu spisu. K tomu, že by byl prokázán nepoctivý úmysl žalované 2) žalobkyně nenabídla žádná relevantní skutková tvrzení, spíše dobrou víru žalované 2) pouze zpochybňovala, jak soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž uvedl. S ohledem na to, že podmínky mimořádného vydržení byly naplněny a jedná se o legitimní obranu obce vůči žalobě podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi, obvodní soud nepochybil, když žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z tohoto důvodu toto věcně správné rozhodnutí odvolací soud postupem dle ve výroku o věci samé i ve výrocích o nákladech řízení potvrdil.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení a ustanovení Žalované 1) náleží náhrada odvolacích nákladů za 2 úkony právní služby (příprava k jednání a účast u odvolacího jednání po částka dle ve výši dle

14. Žalované 2) byly přiznány náklady za právní zastoupení advokátem, když odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně považoval tento spor za skutkově i právně obtížný a zastoupení advokátem lze považovat za účelné. V odvolacím řízení byly přiznány náklady ve výši dle advokátního tarifu za 2 úkony právní služby po částka (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) 2 paušální náhrady hotových výloh po částka a 21 % sazba DPH částka, v součtu částka.

Poučení:

Proti tomu rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 za podmínek ustanovení