Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 3/2024-35

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno

proti

žalovanému: Anonymizováno, narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno

o zaplacení 52 839,94 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 575 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 575 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 264,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 626,62 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a úroku 29,04 % ročně z částky 37 051,81 Kč od 24. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 575 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 575 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 264,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 626,62 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a úroku 29,04 % ročně z částky 37 051,81 Kč od 24. 4. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na elektronický platební rozkaz) podanou u zdejšího soudu dne 8. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 839,94 Kč s příslušenstvím. Na odůvodnění podané žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně, společnosti právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 25. 7. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 9103158255, na jejímž základě dne 25. 7. 2022 poskytla žalovanému částku 38 000 Kč, žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 66,80 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 285 Kč. Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného uvedený úvěr splatit, a to tak, že si vyžádala doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalovaného a dále si tuto schopnost ověřila v rejstřících SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že za uvedených podmínek je žalovaný schopen částku splatit. Žalovaný však uhradila pouze pět splátek. Za každou ze splátek, s níž byl žalovaný v prodlení před zesplatněním, pak žalobkyni náleželo právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na tuto smluvní pokutu v případě dvou splátek, tedy 998 Kč. Úvěr byl zesplatněn automaticky ke dni 24. 4. 2023 v souladu se smluvním ujednáním, neboť žalovaný byl v prodlení s jednou ze splátek o déle než 65 dnů. Tímto okamžikem vznikla nová jistina ve výši 38 207,85 Kč, která se skládala z původní nesplacené jistiny a nezaplaceného smluvního úroku. I po zesplatnění úvěru pak žalobkyni v souladu se smlouvou náleží smluvní úrok, který žalobkyně požaduje ve výši 29,04 %, a to pouze z částky, která odpovídá původní nesplacené jistině. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 37 051,81 Kč, dlužného úroku za úvěr přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 6 149,81 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 638,32 Kč (0,1 % denně vyčíslené ke dni 9. 11. 2023), a to se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 201,62 Kč (zahrnující jistinu 37 051,81 Kč a dlužný kapitalizovaný úrok 6 149,81 Kč), a smluvního úroku ve výši 29,04 % ročně z částky 37 051,81 Kč od 24. 4. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2022, soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o uzavření dohody o poskytnutí částky 38 000 Kč. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 66,80 % ve 48 měsíčních splátkách po 2 285 Kč. Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 109 680 Kč. Bankovní spojení určil žalovaný na účet č. č. účtu. Pro případ, že by žalovaný nehradil splátky tak, jak bylo smluveno, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat částku 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v případě, že uhradil některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále bylo sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně může požadovat částku 499 Kč za každou splátku, kterou žalovaný uhradí více než 30 dnů po splatnosti (článek 6 smlouvy). Pokud by žalovaný některou ze splátek zaplatil déle než 65 dnů po splatnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazené celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovaného upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla mu alespoň 30 dnů na její zaplacení (článek 6.3 smlouvy). Dnem, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaný by pak byl povinen žalobkyni platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení (článek 6.5 smlouvy). Dále pak měl žalovaný platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně platit úrok ve výši 66,80 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní (článek 2.2 smlouvy).

4. Z dokumentu nazvaného „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 16 504 Kč, zaměstnavatelem je společnosti Dakacom s. r. o. Výdaje žalovaného byly určeny na částku 7 818 Kč (4 250 Kč životní minimum žalovaného, 3 568 Kč náklady na bydlení). Bilance příjmů a výdajů žalovaného vycházela pozitivně na částku 7 686 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v pronájmu (ne vlastní, u rodičů, státní či družstevní bydlení), bez manžela nebo partnera. Inkaso nebylo vyžadováno. Žalovaný uvedl, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech nebo výdajích.

5. Z výpisu z účtu č. č. účtu vedeného právnická osoba, soud zjistil, že dne 10. 5. 2022 byla na tento účet žalovaného připsána částka 8 071 Kč. Dne 11. 4. 2022 byla na stejný účet připsána částka 13 118 Kč, dne 10. 6. 2022 částka 18 793 Kč a dne 8. 7. 2022 částka 22 650 Kč.

6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný v tomto registru ke dni 25. 7. 2022 neměl příznak ani žádné hodnocení.

7. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že ke dni 25. 7. 2022 měl žalovaný skóre 445, což odpovídá nejlepšímu hodnocení klientů s nízkým rizikem.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 7. 2022 žalovanému zaslala částku 38 000 Kč na účet č. 01023158438/6100.

9. Z transakční historie ke smlouvě č. 9103158255 soud zjistil, že žalovaný zaplatil prvních pět sjednaných splátek, resp. první čtyři ve výši 2 300 Kč a pátou ve výši 2 225 Kč.

10. Z oznámení zaslaného dne 23. 4. 2023 žalovanému soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že požaduje zaplacení celé dlužné částky, a totiž nevrácené části poskytnuté částky (jistiny) ve výši 37 051,81 Kč, nesplacené části úroku ve výši 6 149,81 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých s prodlením ve výši 600 Kč.

11. Z dokumentu „Společné prohlášení o postoupení pohledávek“ včetně přílohy soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky z 10. 10. 2023 vyplynulo, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně měla od první předchůdkyně zmocnění k oznámení postoupení.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu vůči žalobkyni.

14. Na základě těchto důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 25. 7. 2022 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí částky 38 000 Kč. Žalobkyně pro zjištění, zda by žalovaný byl schopen tuto částku vrátit spolu s jí požadovanými úroky, si od žalovaného vyžádala informace o jeho majetkových poměrech a výpisy z účtu, z nichž vyplynulo, že žalovaný je v pracovním poměru na dobu neurčitou a uvedl, že jeho čistá mzda činí cca 16 504 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu však vyplynulo, že příjmy žalovaného v jednotlivých měsících se výrazně liší. Žalobkyně dále odečetla částku životního minima žalovaného, náklady na bydlení (jejichž zdroj z přiloženého dokumentu není zřejmý). Žalobkyně po žalovaném nepožadovala potvrzení o výši jejích výdajů na bydlení (či jiného prokázání výdajů). Dále si žalobkyně vyžádala informace o žalované z registru SOLUS, v němž nebyl žalovaný veden, a z registru NRKI, dle kterého byla žalovaná hodnocena pozitivně, přičemž v takovém případě je smlouva hodnocena jako s nízkým rizikem. Na základě těchto informací žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit a uzavřela s ním dohodu. Na jejím základě žalovanému dne 25. 7. 202 poskytla částku 38 000 Kč. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 100,48 % 66,80 % ve 48 měsíčních splátkách po 2 285 Kč. Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 109 680 Kč. Pro případ, že by žalovaný nehradil splátky tak, jak bylo smluveno, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat částku 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v případě, že by uhradil některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále mohla požadovat částku 499 Kč za každou splátku, kterou žalovaný uhradí více než 30 dnů po splatnosti. Pokud by žalovaný některou ze splátek zaplatil později než 65 dnů po splatnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazení celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovaného upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla mu alespoň 30 dnů na její zaplacení. Dnem, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaný byl dle uzavřené dohody povinen právní předchůdkyni žalobkyně platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení. Dále pak měl žalovaný platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně platit úrok ve výši 66,80 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze 5 splátek, na což byl právní předchůdkyní žalobkyně upozorněn. Žalovaný však i přesto dlužné splátky neuhradil, a tak právní předchůdkyně žalobkyně požadovala ke dni 23. 4. 2023 okamžité vrácení celé dlužné částky, včetně splátek, které měl žalovaný uhradit v budoucnu. Žalovaný však ani po tomto datu z dlužné částky nic neuhradil.

15. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

21. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou měli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v úmyslu uzavřít, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

22. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovanou. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalované v trestněprávní rovině.

23. V projednávané věci prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného následujícím způsobem: Právní předchůdkyně žalobkyně od výše příjmu žalovaného (která však nebyla podložena výpisy z účtu, resp. žalovaným uvedená částka příjmu výpisům neodpovídala) odečetla částku životního minima za žalovaného a dále náklady na bydlení ve výši 4 250 Kč (přičemž není zřejmé, z jakého zdroje žalobkyně tuto částku získala, nevyžádala si žádné potvrzení). Dále si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala o žalovaném informace z registrů SOLUS a NRKI. Žalovaný nebyl špatně hodnocen ani v jednom z registrů. Na základě těchto údajů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonnými požadavky.

24. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna informace poskytnuté žalovaným ověřovat. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů žalovaného. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Výše měsíčních nákladů na bydlení přitom v souvislosti s informací, že žalovaný uvedl vyšší příjmy než které odpovídají výpisům z jeho účtu, bez další kontroly nemohly obstát. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby si vyžádala dodatečné informace ohledně toho, jakou má žalovaný konkrétní platební historii a morálku. Informace z nebankovního registru je vždy posuzovat v kontextu ostatních dostupných informací. Jak však soud uvedl výše, i informace poskytnuté žalovaným měly v právní předchůdkyni žalobkyně vzbudit určité pochybnosti. Ve spojení s touto informací pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný je schopen splatit úvěr ve výši a za podmínek, na nichž se účastníci dohodli.

25. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měla její právní předchůdkyně v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit úvěr mu poskytnutý. Právní předchůdkyně žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotř. úvěru nesměla úvěr žalovanému poskytnout. I přes zákonný zákaz to právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze jistinu úvěru. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 26 575 Kč, tedy jistiny úvěru po odečtení žalovaným zaplacených splátek 11 425 Kč (výrok I.). Soud naopak žalobkyni nepřiznal smluvní úrok ve výši 6 149,81 Kč, smluvní pokutu v celkové výši 9 638,32 Kč. Soud dále zamítl žalobkyní požadovaný smluvní úrok z jistiny do zaplacení ve výši 29,04 % ročně (výrok II.). Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády ( o. z., ).

26. Podle citovaného ustanovení je pak žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřil, určil soud lhůtu k plnění podle v délce tří dnů.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle , dle kterého v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V právě projednávané věci měl žalovaný převážný úspěch, avšak jemu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.