Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 37/2024-39
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: právnická osoba., IČO: Anonymizováno,
se sídlem Anonymizováno,
právně zastoupený Anonymizováno.,
advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno/4, Anonymizováno Anonymizováno,
proti
žalované: jméno FO, narozená dne Anonymizováno,
trvale bytem Anonymizováno
o zaplacení 31 318,75 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 13 303 Kč, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 015,75 Kč, úroku ve výši 7 479,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 046,03 Kč, úroku z prodlení z částky 31 318,75 Kč za dobu od 16.1.2024 až do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 28 828,95 Kč za dobu od 16.1.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 13 303 Kč, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 015,75 Kč, úroku ve výši 7 479,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 046,03 Kč, úroku z prodlení z částky 31 318,75 Kč za dobu od 16.1.2024 až do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 28 828,95 Kč za dobu od 16.1.2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 31 318,75 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 046,03 Kč za dobu od 26.10.2023 do 15.1.2024, dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 31 318,75 Kč od 16.1.2024 až do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 28 828,95 Kč od 16.1.2024 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 479,91 Kč. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 15.9.2021 úvěrovou smlouvu č. hodnota (dále jen „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná prostřednictvím úvěru čerpala 32 420 Kč, které se zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 19 117 Kč, splátky nehradila řádně a včas, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 11.10.2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 28 829,95 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatků za pojištění ve výši 389,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.
2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná ve věci uvedla, že si je dluhu vědoma, tento vznikl z důvodu její finanční tísně v minulosti, aktuálně by byla schopna dluh splatit po 1 000 Kč měsíčně.
3. Žalobce předložil ÚS ze dne 15.9.2021 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalované až do výše 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet minimálně po 876 Kč měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalované, a to že je svobodná, žije ve vlastním bydlení, má tři děti, a že je zaměstnána s měsíčním příjmem 26 700 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 12 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP. Z listin y označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalované v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále jsou zde ohledně konkrétních údajů o poměrech žalované uvedeny údaje již vyjmenované shora obsažené v uzavřené ÚS. V listin ě označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání a splátek žalované vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpala celkem 32 420 Kč a uhradila zpět 19 117 Kč. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalované ze dne 11.10.2023, kde ji vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 12.10.2023. V předžalobní výzvě ze dne 6.11.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána před podáním žaloby.
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalované v této souvislosti celkem 32 420 Kč, žalovaná žalobci v této souvislosti uhradila celkem 19 117 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvy shora uvedené.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná čerpala finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalované předmětný úvěr splácet. Z doložených listin vyplývají pouze údaje o poměrech žalované již shora zmíněné. Je zřejmé, že z holého údaje o příjmu žalované (otázka příjmů domácnosti je rozporuplná, když není zřejmé, kdo má tuto domácnost u svobodné žalované představovat, jaké jsou jeho či její poměry a z jakého důvodu či v jakém rozsahu by měly být zohledňovány v poměrech žalované. Z těchto kusých a nijak neosvědčených údajů rozhodně nelze uzavřít ani velmi hrubý závěr o poměrech žalované a tedy také její schopnosti splácet úvěr. Výdaje žalované zde uvedeny nejsou, uvádí je pak pouze paušálně a bez jakéhokoliv dokladu žalobce v listin ě „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“, přičemž tyto jsou deklarovány v nepravděpodobné výši 12 000 Kč měsíčně, která má zahrnovat žalovanou, její tři děti a ještě další blíže nespecifikovanou osobu. Z takto doložených důkazů nelze uzavřít pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalované. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzal možnosti být poučen dle § 118a odst. 1 , odst. 3 o nutnosti doplnit tvrzení a především důkazy v dané otázce.
7. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
8. S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaná za daného stavu povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 13 303 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 32 420 Kč a úhradami žalované ve výši 19 117 Kč), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Soud uložil žalované dluh uhradit ve splátkách dle 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když shledal, že splacení celého dluhu v horizontu zhruba jednoho roku nemůže jíž vzhledem k obecně známému rozsahu podnikání žalobce k jeho jakékoliv tíži. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaná opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.
9. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.