Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 108/2024-69

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno

bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 36 312,07 Kč s příslušenstvím

takto:

Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 36 312,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 532,86 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 331,41 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 980,66 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 36 312,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 532,86 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 331,41 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 980,66 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 36 312,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen “předchůdkyně žalobkyně”), s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 9. 2018 č. hodnota. Na základě žádosti o spotřebitelský úvěr byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, když mohla čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaná mohla sjednat i pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně sjednaného pojištění bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu var. symbol, se splatností první splátky ke dni 17. 2. 2019. Doporučená měsíční splátka byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 2 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková vyčerpaná částka finančních prostředků činila 75 653,20 Kč. Roční úroková sazba činila 25,08 % ročně a sazba RPSN ve výši 34,43 % ročně. Předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná porušila svoji povinnost pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky úvěru včetně poplatku za sjednané pojištění. Předchůdkyni žalobkyně žalovaná uhradila částku 76 042 Kč. Na základě odstoupení od smlouvy prohlásila předchůdkyně žalobkyně ke dni 30. 6. 2023 úvěr za splatný. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna přípisem. Dlužná částka sestává ke dni postoupení z dlužné jistiny ve výši 30 331,41 Kč, dlužných smluvních úroků ve výši 3 994,06 Kč, poplatků za sjednané pojištěné schopnosti splácet úvěr ve výši 838,80 Kč, smluvní pokuty ve výši 612 Kč a poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 700 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 30 331,41 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období 11. 7. 2023 do 25. 1. 2024, v celkové výši 5 980,66 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 11. 1. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky.

Dne 30. 4. 2024 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované, kdy žalovaná v žádosti uvedla, že její příjem činí 14 000 Kč, přičemž výše měsíčních výdajů činí 2 000 Kč. Při sjednané měsíční splátce úvěru 2 000 Kč tak činil disponibilní měsíční zůstatek žalované 10 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala finanční situaci žalované a dále prověřovala žalovanou v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaná neměla v době uzavření smlouvy záznam v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně má za to, že schopnost žalované splácet úvěr byla zkoumána dostatečně a s odpovídajícím výsledkem souladným se zákonem.

Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota a dále z žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 29. 9. 2018 vyplynulo, že v uvedené žádosti/smlouvě jsou uvedeny údaje o poskytovateli úvěru (předchůdkyni žalobkyně) a klientovi (žalované), kdy je uvedeno, že příjem žalované činí 14 000 Kč, dále zde bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána jako dělnice u společnosti právnická osoba. dále je zaznamenáno, že žalovaná je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, přičemž náklady na bydlení činí 2 000 Kč, jiné finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) činí 0 Kč a rovněž ostatní pravidelné výdaje jsou nulové. Z přehledu podmínek revolvingového úvěru vyplývá, že aktuální úvěrový rámec činí 30 000 Kč. Dále je v tabulce uvedena výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč, splatnost do 17. dne v měsíci, RPSN 34,21 %, základní úroková sazba 25,08 %, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 69 Kč, doba trvání úvěru byla dohodnuta na neurčito. V rámci formuláře žalovaná prohlásila, že jí uvedené informace ve smlouvě jsou úplné, přesné a pravdivé a že nezamlčela podstatné informace k posouzení jeho úvěruschopnosti. V rámci formuláře jsou obsažena též sankční ustanovení, a to smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky – 0,1 % denně z částky splatné v prodlení, dále náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč.

Z výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu ze dne 11. 1. 2024 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované s tím, že dlužná částka činí 36 476,27 Kč. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalované doručována dne 15. 1. 2024.

Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 27. 6. 2023 vyplynulo, že žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou.

Z výpisu historie transakcí čísla úvěru č. hodnota vyplynulo, že žalovaná za období od 17. 1. 2019 do 25. 12. 2022 čerpala úvěr ve výši 67 767,20 Kč. Uhradila celkem 76 133 Kč. Dlužná částka k datu 20. 6. 2023 činila 36 476,27 Kč.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 8. 2023 z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalované zasláno dne 29. 8. 2023.

Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně 67 767,20 Kč. Žalovaná uhradila celkem 76 133 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalované. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované 67 767,20 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 76 133 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet, a to v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Jelikož žalobkyně uhradila žalované celkem 75 653,20 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě a z předloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad však plyne, že žalovaná vrátila celkem částku 76 042 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátila ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení.

Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšném žalované podle náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.