Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 298/2023-48
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 33 181,47 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 20 181,47 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 267,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 676,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 12. 7. 2023 do 1. 3. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 635,03 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do zaplacení částky ve výši 20 181,47 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 267,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 676,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 12. 7. 2023 do 1. 3. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 635,03 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši částku 33 181,47 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 267,8 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 676,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 635,03 Kč od 12.7.2023 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 12.7.2023 do zaplacení s odůvodněním, že společnost právnická osoba., IČO: IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), s ním uzavřela dne 30. 3. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, (dále jen ,,Smlouva“), na jejímž základě mu byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne 30.5.2023 se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761,00 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700,00 Kč, (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 30.5.2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 31. 3.2022 ve výši právnická osoba Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. která činila na: - jistině úvěru 13 974,23 Kč - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 660,80 Kč - úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 6 817 Kč - úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 928,83 Kč - úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 507,14 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 30.5.2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 13 974,23 Kč, od 31.5.2023 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 13 974,23 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 660,80 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 7.8.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - neuhrazené jistiny ve výši 13 974,23 Kč - úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 6 817 Kč - úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 928,83 Kč - úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 507,14 Kč - smluvní pokuty ve výši 7 293,47 Kč - úroku vyčísleného od 31.5.2023 do 11.7.2023 z dlužné jistiny ve výši 676,95 Kč - zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11.7.2023 ve výši 1 267,80 Kč. Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení: - úroků z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 974,23 Kč od 12.07.2023 do zaplacení, - zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky ve výši 14 635,03 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 974,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, od 12.7.2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 2.11.2023. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaný se k jednání dne 25.6.2024 nedostavil, neomluvil, před jednáním ze své datové schránky na výzvu soudu uvedl, že souhlasí se zaplacením pouze částky 13 000 Kč (tedy z poskytnutých 15 000 Kč s odečtením právnická osoba Kč, které již uhradil). Poukázal na skutečnost, že nedošlo k důkladnému prověření jeho úvěryschopnosti splácet, jak ukládá zákon.
3. Žalobkyně u jednání dne 25.6.2024 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1 ,3 o.s.ř. , soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není vhodné s ohledem na pochybnosti soudu o řádném splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, předchůdkyně žalobkyně při podpisu Smlouvy žalovanému poskytla v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal, že poskytnutou hotovost spolu s částkou ve výši 7 350 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku uhradí. Žalovaný se celkem zavázal k úhradě částky ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnost poslední splátky připadla na den 30.5.2023. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 8 % ročně. Ve Smlouvě též byly sjednány poplatky za upomínání k úhradě dluhu.
5. Ze Žádosti o úvěr ze dne 30.3.2022 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán s příjmem ve výši 40 583 Kč (ověřeny údajně výplatními páskami, pracovní smlouvou, ale k důkazům nepřiloženy). Měsíční výdaje žalovaného, náklady na bydlení, včetně energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady činí 3 860 Kč, tyto náklady nebyly ověřeny žádným dokumentem.
6. Ze smlouvy o postupování pohledávek ze dne 2.8.2023 soud zjistil, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni 7.8.2023.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 35 626,22 Kč včetně příslušenství.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 36 166,19 Kč spolu s příslušenstvím.
9. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně ve svém doplnění k žalobě ze dne 7.2.2024 sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě výplatních pásek a pracovní smlouvy z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na tvrzené měsíční výdaje ve výši 4 800 Kč, a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalovaného. Dne 30. 3. 2022 předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 30.5.2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 31. 3.2022 ve výši 2000 Kč. Při prodlení s úhradou dluhu si účastníci ve Smlouvě sjednali smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 1.11.2023.
10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 87 odst. 1 ZSU , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z. , je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU . Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
17. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
18. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU . V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný uhradil na základě shodných tvrzení obou stran částku ve výši právnická osoba Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč.
19. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní věcná legitimace žalobkyně.
20. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 2. 3. 2024, když žaloba byla žalovanému doručena do datové schránky dne 29. 2. 2024. Dne 1.3.2024 tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu s ohledem na právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
22. Žalovanému by s ohledem na převažující úspěch ve věci náleželo právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.