Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 184/2023-219

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o 93 084,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 124 Kč za období od 12. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části požadující po žalované zaplacení částky 13 545 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 669 Kč za období od 18. 3. 2022 do 11. 5. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 545 Kč za období od 12. 5. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 124 Kč za období od 12. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části požadující po žalované zaplacení částky 13 545 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 669 Kč za období od 18. 3. 2022 do 11. 5. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 545 Kč za období od 12. 5. 2023 do zaplacení zamítá.III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení následujících pohledávek, které jí měly být postoupeny:

 částka 37 707,21 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), která má představovat dosud nevrácenou část úvěru, který měl být žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO: IČO) na základě smlouvy č. tel. číslo ze dne 17. 6. 2019;

 částka 29 777,29 Kč, která má představovat dosud neuhrazenou část poplatků spojených s poskytnutím a správou výše specifikovaného úvěru;

 částka 22 500 Kč, která má představovat smluvní pokutu účtovanou v souvislosti s prodlením žalovaného;

 částky 3 100 Kč, která má představovat souhrn sankčních poplatků účtovaných za upomínky a za zahájení vymáhání pohledávky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Zdejší soud rozhodl o všech uplatňovaných nárocích rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, čj. -71, který byl částečně zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 12. 2023, čj. -121, a věc byla zdejšímu soudu v rozsahu zrušení vrácena k dalšímu řízení.

4. Předmětem nynějšího rozhodnutí tudíž zůstala pouze částka 13 545 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 669 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení.

5. Ze strany odvolacího soudu byla předchozímu rozhodnutí vytknuta nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, jelikož se zdejší soud chybně nezabýval tím, zda na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení mimo poskytnuté hotovostní plnění (ve výši 31 455 Kč) i v souvislosti s tvrzeným zbavením dluhu (ve výši 13 545 Kč), který měl žalované původně vzniknout na základě smlouvy č. tel. číslo. Dále byl shledán nedostatek důvodů rozhodnutí osvětlujících posouzení sjednaných poplatků jako skrytých úroků. Odvolací soud zdejšímu soudu uložil, aby se v navazujícím řízení zabýval primárně otázkou platnosti úvěrové smlouvy z pohledu prověření úvěruschopnosti spotřebitele před poskytnutím úvěru, když tento důvod pro neplatnost smlouvy odvolací soud považuje za speciální oproti případné neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy. Nadto odvolací soud uvedl, že v této věci důvod pro vyslovení neplatnosti smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy nebyl dán. V neposlední řadě odvolací soud konstatoval, že pro splatnost bezdůvodného obohacení je ve výzvě nezbytná pouze identifikace dluhu, nikoliv právní kvalifikace nároku.

6. Soud částečně zopakoval dokazování, provedl některé nové důkazy a ve zbývajícím rozsahu vyšel z dříve provedených důkazů. Po takto provedeném dokazování dospěl k následujícím relevantním skutkovým zjištěním.

7. Ze smlouvy o zápůjčce včetně standardních informací o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaná vyjádřily dne 17. 6. 2019 vůli uzavřít výše uvedenou úvěrovou smlouvu č. tel. číslo, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 45 000 Kč; v den podpisu smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 31 455 Kč, zbývající část (13 545 Kč) se zavázala využít na refinancování půjčky vzniklé na základě smlouvy č. tel. číslo; žalovaná se zavázala vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek celkovou částku 88 241 Kč; úroková sazba uvedená ve smlouvě je 29 % ročně, RPSN je uvedeno ve výši 107,55 %; sjednaný úrok činil 14 831 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení činil 16 534 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení činil 11 876 Kč.

8. Z přehledu splácení vyplývá, že žalovaná v souvislosti se zmíněnou smlouvou dosud uhradila částku 18 331 Kč, která byla právní předchůdkyní žalobkyně částečně započtena na jistinu a částečně na sjednané poplatky.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily dne 28. 1. 2022 vůli uzavřít smlouvu o postoupení pohledávek na žalobkyni, jejímž předmětem byly mimo jiné pohledávky plynoucí z výše zmíněné smlouvy č. tel. číslo.

10. Z výzvy ke splacení a oznámení o postoupení (vč. dokladu o odeslání) vyplývá, že dne 10. 2. 2022 byla vyhotovena výzva k okamžitému splacení dluhu, která byla odeslána žalované na sdělenou adresu společně s oznámením postoupení pohledávky dne 11. 2. 2022. Z online sledování zásilek vyplývá, že zásilka tohoto podacího čísla v databázi není evidována.

11. Z předžalobní výzvy (vč. podacího lístku) bylo zjištěno, že žalovaná byla k úhradě žalovaných dluhů (ve výši 112 496,18 Kč) vyzvána výzvou vyhotovenou dne 28. 4. 2023, která byla odeslána na adresu sdělenou žalovanou dne 2. 5. 2023. Z online sledování zásilek vyplývá, že tato písemnost byla žalované doručována dne 4. 5. 2023 a tento den byla také dodána.

12. Z odborného vyjádření finančního arbitra ze dne 23. 1. 2024 bylo zjištěno, že u úvěru s následujícími parametry – půjčená jistina 45 000 Kč, celková splacená částka 88 241 Kč, počet pravidelných splátek 24, perioda splátek měsíční, výše splátek 3 677 Kč a poslední splátka 3 670 Kč – je úroková sazba 75,29 % ročně; současně bylo zjištěno, že údaj RPSN uvedený v předmětné úvěrové smlouvě ze dne 17. 6. 2019 ve výši 107,55 % odpovídá skutečnosti.

13. Z odborného vyjádření Katedry matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 19. 1. 2024 bylo zjištěno, že úvěr výše uvedených parametrů, pokud je počítáno se splátkou ve stále stejné zprůměrované výši, odpovídá úrokové sazbě 75,28 % ročně.

14. Ze sdělení bank (čl. 107, 109, 111, 113, 114b, 190, 193, 196, 199) vyplývá, že v bankovním sektoru byly v červnu 2019 poskytovány neúčelové nezajištěné spotřebitelské úvěry s nejvyšší úrokovou sazbou 14,9 % ročně a v červenci 2018 s nejvyšší úrokovou sazbou 16,8 % ročně a s RPSN 17,4 %.

15. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 7. 2018 č. tel. číslo včetně standardních informací o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vyjádřily tohoto dne smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč; v den podpisu smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované tuto částku v hotovosti; žalovaná se zavázala vrátit prostřednictvím 18 měsíčních splátek celkovou částku 36 259 Kč; úroková sazba uvedená ve smlouvě je 29 % ročně, RPSN je uvedeno ve výši 129,90 %; sjednaný úrok činil 4 901 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení činil 6 952 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení činil 4 406 Kč. Žalobkyně na tuto smlouvu uhradila ke dni 17. 6. 2019 celkem 22 714 Kč, zbývající část (13 545 Kč) byla uhrazena prostřednictvím refinancování na základě smlouvy č. tel. číslo ze dne 17. 6. 2019.

16. Ze zákaznické karty ze dne 17. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, jako kontaktní adresu uvedla adresa, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako pekařka u společnosti Anonymizováno., k ověření zaměstnaní došlo na základě pracovní smlouvy (dle dopsané poznámky na dobu určitou do 2019) a výpisů z bankovního účtu (dle dopsané poznámky za období 6-7/2018), výše měsíčních příjmů je uvedena v celkové výši 15 695 Kč, počet příjmů 2, výše výdajů je uvedena 1 300 Kč (externí splátky) a 3 800 Kč (odhadované měsíční výdaje), v neposlední řadě je uvedeno, že žalovaná má bankovní účet na své jméno. Za právní předchůdkyni žalobkyně vystupovala svědkyně jméno FO.

17. Ze zákaznické karty ze dne 17. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, jako adresu trvalého pobytu uvedla adresa, jako adresu výběru uvedla adresa, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako montážní dělník u společnosti právnická osoba., k ověření zaměstnaní došlo na základě pracovní smlouvy (dle dopsané poznámky na dobu určitou) a výpisů z bankovního účtu (dle dopsané poznámky za období 4-5/2019), výše měsíčních příjmů je uvedena v celkové výši 31 000 Kč (z toho 10 000 Kč tvoří další příjmy domácnosti), výše výdajů je uvedena 2 000 Kč (splátky v rámci právní předchůdkyně žalobkyně) a 3 800 Kč (odhadované měsíční výdaje), v neposlední řadě je uvedeno, že žalovaná má bankovní účet na své jméno. Za právní předchůdkyni žalobkyně vystupovala svědkyně jméno FO.

18. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že ke dni 24. 3. 2023 tato databáze neobsahovala ve vztahu k žalované žádný záznam.

19. Z výpovědi svědkyně jméno FO bylo zjištěno, že u právní předchůdkyně žalobkyně pracuje od roku 2016, půjčku s žalovanou sjednávala, byla na její adrese v adresa, jelikož měla předmětnou oblast v dané době na starost. Zcela konkrétní detaily průběhu schůzky si svědkyně nepamatuje, vybavila si, že s žalovanou uzavírala asi dvě smlouvy, nevybavila si, kdy byly smlouvy uzavírány, domnívá se, že žalovaná bydlela v menším bytě 1+1 nebo 1+kk. Běžně navštěvuje i třeba 50 klientů za den, s některými uzavírá nové smlouvy, od některých pouze vybírá splátku, návštěvy zákazníků si nastavuje sama. K prověření úvěruschopnosti uvedla, že v dané době zákazník vždy předložil tři výplatní pásky, dále pracovní smlouvu, popř. dle okolností doklad o důchodu apod. Tyto dokumenty se dříve nearchivovaly, nyní se nahrávají do centrální databáze, pokud to vyhodnotí systém. Příjmy vypočítávají jako průměr z doložených dokladů, výdaje zjišťují dotazy, neověřují je, scoring provádí systém propojený s registry, výstupem je rozpětí, ve kterém lze úvěr poskytnout. Konkrétní obsah výplatních pásek si svědkyně nepamatovala, ale uvedla, že žalovaná pracovala u společnosti Anonymizováno, jelikož tam pracoval z adresa téměř každý. Odměna za činnost svědkyně se odvíjela od počtu uzavřených smluv, byla stanovena fixní částka za novou smlouvu a za refinancování, nyní je systém bodový, od naplnění určité hranice je odměna vyšší.

20. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vyjádřily dne 17. 7. 2018 vůli uzavřít smlouvu (č. tel. číslo), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala společně s dalšími poplatky za blíže specifikovaných podmínek vrátit. Smlouva byla sjednána s RPSN přes 129 %. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě sdělených údajů. Žalobkyně nedisponuje doklady, na jejichž základě byla vyplněna karta zákazníka. Ke dni 17. 6. 2019 žalovaná v souvislosti se zmíněnou smlouvou dosud uhradila částku 22 714 Kč. Tohoto dne právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vyjádřily vůli uzavřít další smlouvu (č. tel. číslo), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 31 455 Kč, které se žalovaná zavázala společně s dalšími poplatky za blíže specifikovaných podmínek vrátit. Tato smlouva byla sjednána s RPSN přes 107 %. Právní předchůdkyně žalobkyně částku 13 545 Kč žalované nevyplatila v hotovosti, strany smlouvy se dohodly, že tato částka bude využita na úhradu zbývajícího dluhu ze smlouvy uzavřené dne 17. 7. 2018. I před uzavřením zmíněné druhé smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě sdělených údajů. Žalobkyně ani v tomto případě nedisponuje doklady, na jejichž základě byla vyplněna karta zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly, že pohledávky plynoucí z úvěrové smlouvy uzavřené dne 17. 6. 2019 budou postoupeny na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena.

21. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.

22. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

23. Soud vycházel zejména ze , , v rozhodném znění (dále jen „ “), a ze , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „ “). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru ( a násl. ); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ( zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání ( a násl. ); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení ( a násl. ).

24. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě úvěrové smlouvy (dne 17. 7. 2018 a dne 17. 6. 2019) podle a násl. , vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvy uzavírala v postavení spotřebitele ( ), jedná se o tzv. spotřebitelské úvěry.

25. Na základě platného postoupení pohledávky plynoucí ze smlouvy uzavřené dne 17. 6. 2019 došlo u těchto pohledávek ve smyslu a násl. k platné změně věřitele a na této pozici nyní figuruje žalobkyně.

26. Soud obě úvěrové smlouvy vyhodnotil jako neplatné podle zákona o spotřebitelském úvěru, nadto je soud v návaznosti na doplněné dokazování vyhodnotil i jako neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle .

27. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip zodpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

28. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

29. S ohledem na povinnost poskytovatele úvěru stanovenou v § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na zásadu přímosti dokazování soud nepovažuje za dostatečné, pokud jsou jako důkaz předloženy pouze vyplněné karty zákazníka, jelikož na tomto základě není možno správnost údajů hodnověrně přezkoumat. To platí tím spíše, pokud pochybnost o dodržení standardu odborné péče vyvolává sama skutečnost, že spotřebitel předmětný úvěr hradil pouze krátkodobě (což platí pro úvěr poskytnutý na základě smlouvy č. tel. číslo).

30. Soud nemohl přezkoumat správnost celkových příjmů žalované (při uzavírání smlouvy ze dne 17. 7. 2018 uvedeny ve výši 15 695 Kč, při uzavírání smlouvy ze dne 17. 6. 2019 uvedeny ve výši 31 000 Kč), jelikož žalobkyně (ač vyzvána) nepředložila konkrétní podklady, na jejichž základě byly příjmy určeny (pracovní smlouva, výplatní pásky; nadto lze uvést, že z karty zákazníka ani nevyplývá žádný údaj o ověření ostatních příjmů domácnosti zahrnutých pro účely sjednání smlouvy ze dne 17. 6. 2019). Soud tudíž vychází z toho, že příjem žalované nebyl ani v jednom případě řádně ověřen. Výdaje žalované podle závěru soudu rovněž nebyly řádně ověřeny, když z výslechu svědkyně jméno FO vyplynulo, že zástupci právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáváním úvěru údaje o výdajích spotřebitelů obecně neověřují. Ve vztahu ke konstatování svědkyně, že žalovaná měla bydlet v malém bytě (místnost a kuchyň), což by bylo možno považovat za rozporné s údajem uvedeným v zákaznické kartě (bydlení u rodičů), soud vychází z toho, že svědkyně si (pochopitelně) na detaily konkrétní klienty zcela přesně nepamatuje. Mimo absentující ověření příjmů a výdajů lze poukázat i na to, že sama skutečnost, že smlouva uzavíraná dne 17. 6. 2019 měla částečně (v rozsahu cca 30 %) sloužit k uhrazení předchozího závazku, který žalovaná nebyla schopna řádně splatit, rovněž vzbuzuje pochybnost o tom, zda se právní předchůdkyně žalobkyně mohla důvodně domnívat, že je žalovaná úvěruschopná. V neposlední řadě soud uvádí, že započtení všech výdajů (mimo existující splátky) žalované pouze ve výši 3 800 Kč, aniž by byly výdaje žalované ověřovány alespoň z výpisů z účtu (dle informace v zákaznické kartě měla mít bankovní účet), rovněž nepovažuje za adekvátní požadavku odborné péče.

31. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při prověření úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, což vedlo v obou případech k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalované.

32. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že nyní požadované nároky žalobkyně, které vyvozuje z úvěrové smlouvy ze dne 17. 6. 2019 nejsou důvodné, jelikož tato smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaná je v takovém případě povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud se tedy zabýval tím, kolik finančních prostředků bylo žalované na základě předmětné neplatné smlouvy fakticky poskytnuto a jakou část jistiny již vrátila.

33. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly v souvislosti se smlouvou uzavřenou dne 17. 6. 2019 poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 31 455 Kč, přičemž žalovaná v souvislosti s touto smlouvou uhradila 18 331 Kč. Tuto skutečnost soud zohlednil již ve svém předchozím rozhodnutí, které v tomto rozsahu nabylo právní moci (soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení zbývající části jistiny ve výši 13 124 Kč). Nyní zůstala předmětem řízení částka ve výši 13 545 Kč, která měla být žalované poskytnuta tím způsobem, že mělo dojít k zániku jejího předchozího dluhu plynoucího ze smlouvy ze dne 17. 7. 2018. Soud nicméně dospěl k závěru, že i smlouva ze dne 17. 7. 2018 trpí neplatností ze stejných důvodů (podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). To znamená, že i v případě této předchozí smlouvy byla žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. V řízení bylo prokázáno, že na základě smlouvy ze dne 17. 7. 2018 byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, přičemž ke dni uzavření následující úvěrové smlouvy (tj. ke dni 17. 6. 2019) již žalovaná uhradila více (celkový dluh žalované ze smlouvy 17. 7. 2018 byl sjednán částkou 36 259 Kč, přičemž ke dni refinancování již na tento sjednaný dluh zbývalo žalované uhradit pouze 13 545 Kč, z čehož vyplývá, že částku 22 714 Kč již uhradila). Vzhledem k tomu, že ke dni 17. 6. 2019 neexistoval v souvislosti se smlouvou č. tel. číslo žádný dluh žalované, který by mohl být prostřednictvím částky 13 545 Kč uhrazen, dospěl soud k závěru, že tato částka nebyla žalované fakticky poskytnuta a netvoří jistinu, kterou by žalovaná byla povinna vrátit.

34. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož tuto dobu nijak nespecifikovala (zůstala v řízení pasivní, tudíž se podle zdejšího soudu neuplatní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ), určil soud jako okamžik rozhodný pro vrácení jistiny den 12. 5. 2023 (pátek), jelikož předchozího dne uplynula žalované lhůta stanovená ve výzvě k zaplacení zesplatněného úvěru ( ). Zmíněná výzva byla žalované dle soudu doručena dnem 4. 5. 2023, když tento den jí byla zásilka doručena na sdělenou adresu. Žalovaná se proto ode dne 12. 5. 2023 nacházela v prodlení s vrácením zbývající části jistiny (jak plyne z předchozího rozsudku soudu, nevrácenou jistinu představuje pouze částka 13 124 Kč) a žalobkyně má proto od této doby ve vztahu k této částce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši ( ve spojení s ). Ve zbytku soud nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl.

35. Pro úplnost je třeba dodat, že žalobkyně byla soudem při jednání vyzvána, aby doložila důkaz o doručení oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k okamžitému splacení dluhu do právní sféry žalované, když ve vztahu k těmto písemnostem doložila pouze doklady o odeslání (a údaje o doručení nevyplynuly ani z online databáze sledování zásilek), které však neprokazují okamžik, kdy se předmětná zásilka dostala do právní sféry adresáta (přičemž nelze aplikovat smluvní úpravu domněnky doručení obsaženou v neplatné úvěrové smlouvě a zákonná domněnka doby dojití ve smyslu dopadá pouze na zásilky, u kterých bylo dojití prokázáno). Soud proto určil okamžik prodlení od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě, jejíž doručení bylo žalobkyní prokázáno (ke dni doručení této výzvy nastoupily rovněž účinky oznámení postoupení pohledávky).

36. Nad rámec soud dodává, že předmětné úvěrové smlouvy vyhodnotil jako neplatné i pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy.

37. Pojem dobrých mravů není v zákoně definován, jedná se o korektiv soukromého práva, jehož aplikace je na úvaze soudu po zhodnocení konkrétních okolností daného případu. Lze říci, že korektiv dobrých mravů vychází z určité obecně sdílené základní představy o tom, co je a není správné, přičemž právní regulace z hlediska svého účelu směřuje k prosazování těchto obecnějších představ. Judikatura uvádí, že se jedná o souhrn základních společenských, kulturních a mravních norem, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. , bod 48 a tam citovaná rozhodnutí).

38. V případě úvěrů a půjček se sjednaným úrokem judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ) již v minulosti dospěla k závěru, že výše sjednaného úroku, která podstatně převyšuje výši obvyklou, je v rozporu s dobrými mravy (je třeba dodat, že je na místě určitá tolerance reflektující vyšší rizikovost úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru). Soud také uvedl, že mravné je takové jednání věřitele, který se „spokojí“ s přiměřenou úplatou za poskytnutí finančních prostředků (úrok), a to bez ohledu na případnou obtížnou situaci jeho dlužníka.

39. Pro posílení ochrany spotřebitele byl na základě evropské legislativy v minulosti zaveden jednotný povinný údaj o roční procentní sazbě nákladů úvěru (dále jen „RPSN“), který je upraven v § 133 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru a který v sobě zahrnuje celkové náklady spojené s poskytnutím úvěru (bez volitelných doplňkových služeb).

40. Je však třeba upřesnit, že oba údaje (úrok a RPSN) nejsou navzájem srovnatelné. Úroková sazba vyjadřuje prostou „cenu peněz“, která vychází z výše poskytnutých financí a mechanismu jejich vrácení (výše splátek, jejich počet a periodicita). Tuto hodnotu lze určit např. prostřednictvím počítačového programu Excel zvolením funkce „úroková míra“. Údaj RPSN je počítán odlišným způsobem za využití tzv. současné hodnoty [RPSN je vypočteno z rovnice, ve které je na jedné straně na ročním základě celková současná hodnota čerpání a na druhé straně na ročním základě celková současná hodnota splátek a plateb poplatků (srov. příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES)]. K výpočtu RPSN lze využít např. online kalkulátor dostupný na webu finančního arbitra. Vzhledem k odlišnému výpočtu jsou oba údaje odlišné i v situaci, když úvěr není spojen s žádnými dalšími náklady (např. úroková sazba úvěru 10 000 Kč spláceného prostřednictvím 12 měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč je 35,07 % ročně, nicméně RPSN je 41,3 %), jediná situace, ve které si oba údaje přesně odpovídají, je při sjednání ročních splátek (pokud by úvěr 10 000 Kč byl splácen prostřednictvím 12 ročních splátek, činila by úroková sazba 2,92 % ročně, RPSN by mělo stejnou hodnotu).

41. Podle zdejšího soudu se výše uvedený závěr týkající se nemravného úroku analogicky uplatní i ve vztahu k údaji RPSN. Smyslem zavedení údaje RPSN je větší transparentnost úvěrového trhu, jelikož se jedná o univerzální a srozumitelný parametr vztahující se k „celkové ceně“ za úvěr, na jehož základě lze úvěry vzájemně porovnat. Obdobně jako u úroku lze i v případě RPSN spolehlivě zjistit, jaké byly v daném čase a místě obvyklé hodnoty RPSN úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru (tzn. s jakými náklady jsou úvěry obvykle spojeny), lze proto identifikovat, zda sjednané RPSN v konkrétním případě obvyklou míru podstatně nepřevyšuje (i v tomto případě je na místě určitá tolerance reflektující skutečnost, že se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru). Pokud tomu tak bude a konkrétní úvěr není spojen se zcela atypickými obligatorními službami (přičemž nutno podotknout, že nepovinné doplňkové služby se do údaje RPSN podle § 133 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru nezahrnují), které by podstatnou odlišnost nákladů účtovaných za poskytnutí úvěru odůvodňovaly, jedná se dle zdejšího soudu o úvěr odporující dobrým mravům, a to na základě stejných úvah jako v případě samotného úroku.

42. Údaj RPSN byl v případě úvěrové smlouvy ze dne 17. 7. 2018 ve výši více než 129 % a v případě úvěrové smlouvy ze dne 17. 6. 2019 ve výši více než 107 %. Soud v předchozím rozhodnutí uvedl, že při zohlednění faktických parametrů (tzn. vč. všech nákladů) úvěru sjednaného dne 17. 6. 2019 (tzn. půjčená částka, období půjčení, mechanismus splácení) vychází úroková sazba úvěru na cca 75 % ročně, což bylo na základě provedeného doplněného dokazování zjištěno i na základě odborných podkladů. Tento údaj však soud uvedl pouze pro lepší názornost vzhledem k odlišnému výpočtu údaje RPSN (jak bylo popsáno výše).

43. Ze sdělení bank vyplynulo, že v předmětné době byl bankami v červenci 2018 úvěr obdobných parametrů poskytován s nejvyšší úrokovou sazbou 16,8 % ročně a RPSN 17,4 %, v červnu 2019 byl úvěr obdobných parametrů poskytován s nejvyšší úrokovou sazbou až 14,9 % ročně.

44. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že celková konstrukce úvěru, která nezahrnuje žádné specifické (pro úvěrové vztahy neobvyklé či zjevně nadstandardní) služby odůvodňující extrémně odlišnou „cenu“ celého úvěru prezentovanou pomocí údaje RPSN jednoznačně svědčí o zjevném rozporu s dobrými mravy. Takto vysoké celkové náklady spojené s úvěrem podle soudu neodůvodňuje ani sjednaný hotovostní režim splátek, nadto lze uvést, že z výslechu svědkyně vyplynulo, že denně navštíví i cca 50 klientů mimo jiné právě za účelem úhrady splátek, přičemž má na starost svou konkrétní oblast, je tak zřejmé, že náklady spojené s hotovostními splátkami jsou optimalizovány/minimalizovány. Dále lze poukázat na to, že v řízení vyšlo najevo, že se výše sjednaných poplatků liší podle výše úvěru, což svědčí spíše o jejich účelovosti, resp. o tom, že mají fakticky spíše nahrazovat další zisk z úvěru (není totiž zřejmý důvod pro to, aby poplatek za správu účtu, hotovostní splátky apod. byl zcela odlišný v případě úvěru ve výši 20 000 Kč a v případě úvěru ve výši 45 000 Kč). Soud proto nad rámec shrnuje, že by úvěrové smlouvy hodnotil jako neplatné i podle .

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ( ). Po zohlednění celého předmětu řízení je zřejmé, že žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná (žalobkyni bylo původním rozhodnutím vyhověno pouze v rozsahu částky 13 124 Kč; v části, ve které byla věc vrácena odvolacím soudem, byla opět převážně úspěšná žalovaná, jelikož žalobkyni byla přiznána pouze část nárokovaného úroku z prodlení a v ostatním rozsahu byla žaloba zamítnuta). Náhrada nákladů však žalované nebyla přiznána, jelikož jí v řízení žádné nevznikly, což platí jak pro řízení nalézací, tak i pro řízení odvolací.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.