Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 97/2024-61
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci
žalobkyně: Československá obchodní banka, a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Novákem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale pobytem Kadlín 8, 277 35 Kadlín
o Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částka s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. 012011591R, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše částka, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 9,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Žalovaná úvěr čerpala ve výši částka, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze částka. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovanou částku částka tvoří dlužná jistina ve výši částka, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši částka, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, vše kapitalizováno ke dni datum, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.
2. Žalovaná se nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní na základě žádosti o poskytnutí úvěru dne datum smlouvu o úvěru č. 012011591R včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše částka a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 9,90 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši částka a částka za každou jednotlivou upomínku a výzvu /viz smlouvu o úvěru na č. l. 14 p. v. – 16 p. v., všeobecné obchodní podmínky a sazebník na č. l. 12 - 14, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 17 – 20, záznam o podpisu klienta na č. l. 20 – 20 p. v./. Žalovaná úvěr čerpala ve výši částka, se splácením splátek se však dostávala do prodlení, když žalobkyni uhradila toliko částku ve výši částka, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni datum splatným /viz výpis z účtu na č. l. 32, oznámení o zesplatnění na č. l. 35 včetně dodejky na č. l. 35 p. v. - 36/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz výzvu na č. l. 36 p. v. včetně dodejky na č. l. 37 p. v., 1. a 2. výzvu na č. l. 38 – 38 p. v., upomínku na č. l. 39 včetně podacího archu na č. l. 40, předžalobní upomínku na č. l. 41 - 42/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum žalovaná uvedla, že je zaměstnaná jako manuálně pracující na dobu neurčitou s měsíčním čistým příjmem ve výši částka (konkrétně dle výpisu z účtu žalované v srpnu 2019 částka částka, v září částka a v říjnu částka od zaměstnavatele právnická osoba S.R.O., tedy nejednalo se o částku přesahující částka), bydlí u rodičů, je vdaná a má vyživovací povinnost k třem osobám. Nejvyšší dosažené vzdělání uvedla základní. Ohledně výdajů žalovaná uvedla jen ty na splátky úvěrů ve výši částka. Žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalované schválen ve standardním procesu s doložením příjmů a posouzením výdajů s limitem částka se splatností 96 měsíců. Žalobkyně uvedla, že systémem bylo vyhodnoceno, že není třeba příjmy žalované dokládat. Žalobkyně vypočetla výdaje žalované v částce částka, a to na základě informací z výše uvedené žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti včetně vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Následně byla systémem vypočtena platební kapacita žalované ve výši částka. Na základě aplikačního skóre klienta (žalované) byla stanovena její rizikovost jako „Low“ a její zadluženost, která byla zjišťována z jejích transakcí, vyšla bez negativních informací. Dle informací z právnická osoba (CBCB Informace) měla žalovaná již jeden existující splátkový kontrakt/hypotéku s měsíční splátkou ve výši částka a nesplacenou jistinou v celkové výši částka /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 11 – 11 p. v., informace o právnická osoba na č. l. 21 – 27, interní informace o výpočtu úvěruschopnosti na č. l. 28 – 28 p. v./ Žalobkyně dále soudu předložila výpisy z účtu žalované za listopad 2019, dle kterého byl konečný zůstatek ve výši částka (celkové příjmy částka a výdaje částka), a dále výpis z účtu za období před poskytnutím úvěru za období srpen 2019 až říjen 2019, dle kterého byl za měsíc srpen 2019 počáteční zůstatek - částka, konečný zůstatek částka, celkové příjmy částka a celkové výdaje částka, za měsíc září 2019 konečný zůstatek částka, celkové příjmy částka a celkové výdaje částka a za měsíc říjen 2019 konečný zůstatek částka, celkové příjmy částka, celkové výdaje částka /viz výpisy z účtu žalované v elektronické evidenci ISAS/. O příjmech a poměrech žalovaného nevypovídají mimořádné vyšší platby na účtu, kterou byly zaslány samotnou žalovanou, např. dne datum v částce částka či datum v částce částka. Původ transferu těchto plateb není soudu blíže znám. Dále k tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně například neověřila zdroj příjmů žalované, kdy si vystačila pouze s výpisy z běžného účtu s minimálním konečným zůstatkem. Zejména však žalobkyně žádným způsobem neověřila, avšak ani nezjišťovala, výdaje žalované. Aniž by žalobkyně zkoumala a ověřovala výdaje žalované, uzavřela, že nejsou důvodné pochybnosti ohledně její platební schopnosti. Dále nebylo zjišťováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované na bydlení, na rodinu (s ohledem na vyživované osoby) apod. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1 , 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
15. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.
16. Žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši částka bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Soud proto přiznal žalobkyni částku částka odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalované ve výši celkem částka) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.
17. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.
18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
19. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutkové zjištění, že žalovaná dluhy splácela, není-li v řízení zároveň prokázáno, že žalovaná měla dostatečné příjmy po uhrazení jejích výdajů na takové splácení a nikoliv že tyto dluhy splácela z dalších půjček či jiných zdrojů, které nemohou být pro splácení spotřebitelských úvěrů akceptovatelné. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka uzavřel, že je třeba na splnění podmínky dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pohlížet z materiálního hlediska, tj. neplatnost smlouvy má být dána tehdy, kdy spotřebitel skutečně nebyl schopen pro své špatné majetkové poměry úvěr splácet. Dále se k otázce úvěruschopnosti vyjádřil i Soudního dvora EU v rozsudku ze dne datum ve věci C-755/22, kde bylo uzavřeno, že neplatnost smlouvy musí být vnitrostátními soudy uzavřena i poté, kdy byl závazek spotřebitelem dle smlouvy zcela splněn, plnil-li dle neplatné smlouvy. Soudní dvůr pak v tomto rozhodnutí zdůraznil, že kontrola úvěruschopnosti má být ochranou před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti spotřebitele. Těmto rizikům má poskytovatel úvěru předcházet. K tomu Soudní dvůr dodal, že takové finanční důsledky mohou nastat i po splacení úvěru. Zdejší soud tak dodává, že smyslem řádného a dostatečného zjištění a ověření úvěruschopnosti spotřebitele ještě před poskytnutím úvěru není pouze to, zda bude schopen spotřebitel takový úvěr následně ve sjednaných termínech a výši splácet, ale i za jakou cenu, tj. zda toto splácení nepovede, jak uvedl Soudní dvůr, k jeho dalšímu nadměrnému zadlužování, popř. až k platební neschopnosti. Samotná skutečnost, že žalovaná na oba dluhy po určitou dobu splácela tak není dostatečným důkazem o tom, že bylo materiálního hledisko naplněno (jak o něm uvažuje Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka), není-li zároveň zjištěno a prokázáno, že na ně plnila, protože jí to její příjmy ponížené o výdaje umožňovaly. Taková skutečnost pak v řízení žalobkyní prokázána nebyla. Je totiž na žalobkyni, aby prokázala, že naplnila požadavky, které na ni zákon v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade, a že tedy uzavřela obě smlouvy o úvěru platně. Konečně soud dodává, že ke stejnému závěru již dříve došel i Ústavní soud, který zdůraznil, že poskytováním úvěrů nemá docházet k zadlužování společnosti, a to konkrétně v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde Ústavní soud mj. uvedl: „…důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastnici), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 20,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,13 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.