Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 54/2024-36

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o 23.399,74 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.847 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.847 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 14.552,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.883,24 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 22,02 % ročně z částky 14.416,72 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.847 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.847 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 14.552,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.883,24 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 22,02 % ročně z částky 14.416,72 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 23.399,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. a žalovaným dne datum. Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 14.416,72 Kč, dlužný obchodní úrok ve výši 2.313,52 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 6.669,50 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru bezúčelového. Celková výše úvěru 15.000 Kč. Celková částka k úhradě 42.192 Kč. Doba trvání úvěru 48 měsíců. Výše splátky 849 Kč, počet splátek 48. Zápůjční úroková sazba 64,65 % ročně. Dle části B smlouvy čl. 6.1. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se dlužník ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dle čl. 6.5. smlouvy vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru). Žalovaný na daný případ uhradil částku ve výši 6.153 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne datum a oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání. Dále má soud za prokázané, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobkyně zaslán přípis ze dne 21. 9. 2022, kterým bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě vzniklého dluhu nejpozději do 10 dnů od data odeslání oznámení (oznámení z 21. 9. 2022). Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 15.000 Kč (smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru ze dne datum). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklého dluhu předžalobní výzvou (výzva ze dne 3. 11. 2023 včetně dokladu o odeslání).

5. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení v podání z 24. 4. 2024 a ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru uvedla, že tyto povinnosti byly právním předchůdcem žalobkyně splněny. Uvedla, že žalovaný předložil právnímu předchůdci výpis z účtu, tj. potvrzení o přijetí mzdy za 8, 9, 10 a 11/2021 a byl tak zjištěn průměrný měsíční příjem ve výši 15.443 Kč. Další údaje zjištěného ohledně žadatele o úvěr jsou zapsány ve formuláři hodnocení klienta. Ohledně výdajů žalovaného bylo postupováno dle informací získaných od žalovaného a bylo kalkulováno životní minimum stanovené zákonem ve výši 3.860 Kč. Dále byl žalovaný prověřen v registrech NRKI a SOLUS. Z předloženého hodnocení klienta vyplývá pravidelný čistý měsíční příjem klienta 15.443 Kč ze zaměstnání. Je uveden výdaj životní minimum 3.860 Kč a dále bydlení 2.603 Kč. Je uveden zaměstnavatel právnická osoba. v adresa s datem nástupu 2. 11. 2020. Jako hlavní pracovní poměr je uvedeno, že se nejedná o pracovní poměr na dobu určitou. Vzdělání uvedeno maturita (karta hodnocení klienta). Dále byly doloženy výtisky od právnická osoba s uvedením od právnická osoba. pro majitele účtu Jméno zainteresované osoby 0/0. Datum zaúčtování 15. 11. 2021 na částku 16.186 Kč, dne 15. 10. 2021 na částku 15.686 Kč, dne 15. 9. 2021 na částku 14.458 Kč a dne 18. 8. 2021 na částku 10.097,76 Kč (výtisky). Výsledkem výpisu záznamu z registru SOLUS je výsledek negativní. U výpisu z NRKI je uvedeno skóre 331 (výpisy).

6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

7. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná.

8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu , o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdajovou stránkou poměrů žalovaného, když ohledně výdajů je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděné náklady na bydlení. Dále nebylo zjišťováno, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedl lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem, v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl vedena, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno FO ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

13. S ohledem na výše uvedené vyhověl soud žalobě co do poskytnuté jistiny ve výši 15.000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady ve výši 6.153 Kč. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení (povinnost k plnění) nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází následující den k prodlení (viz rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. ). Žalobkyně tedy v případě nároku z bezdůvodného obohacení musí o plnění nejdříve požádat. Za takovou výzvu k plnění považuje soud oznámení o zesplatnění úvěru a závěru výzvu k plnění ze dne 21. 9. 2022. V této výzvě byla poskytnuta žalovanému lhůta k plnění do 10 dnů od odeslání oznámení. Žalovaný je tak v prodlení od 2. 10. 2022. Zákonné úroky z prodlení byly přiznány v souladu s ust. obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. Další nároky uplatněné žalobou byly shledány nedůvodnými s ohledem na dovozenou absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a byly zamítnuty.

14. O náhradě nákladů rozhodl soud dle ust. s ohledem na procesní úspěch žalovaného ve věci. Dle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly a žalovaný náklady řízení nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).