Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 58/2024-97
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupen advokátem právní zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne datum narození s adresou trvalého pobytu adresa
o zaplacení 14.149,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 6.255,20 Kč.
II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení
a) 7.894,14 Kč,
b) ročního úroku ve výši 8,05 % jdoucího z částky 12.999,34 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení,
c) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 14.149,34 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení,
d) kapitalizovaného úroku ve výši 2.230,04 Kč,
e) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 678,36 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 6.255,20 Kč.II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 7.894,14 Kč,b) ročního úroku ve výši 8,05 % jdoucího z částky 12.999,34 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení,c) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 14.149,34 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení,d) kapitalizovaného úroku ve výši 2.230,04 Kč,e) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 678,36 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 3. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 14.149,34 Kč, ročního úroku ve výši 8,05 % jdoucího z částky 12.999,34 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 14.149,34 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2.230,04 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 678,36 Kč.
2. Žalobce v žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 17. 8. 2018 smlouvu o Anonymizováno na jejímž základě vedl pro žalovaného běžný účet č. č. účtu. Dne 19. 5. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o povoleném přečerpání běžného účtu s výší úvěrového limitu 5.000 Kč. Dne 13. 7. 2020 byla výše úvěrového limitu dodatkem ke smlouvě zvýšena na 13.000 Kč. Za povolené přečerpání byl dojednán roční úrok ve výši 18,9 % a poplatky. Žalovaný úvěr v podobě kontokorentu čerpal, ale řádně nesplácel. Proto žalobce přistoupil v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění celého zůstatku úvěru ke dni 29. 6. 2023 a tuto skutečnost oznámil žalovanému. Ke dni podání žaloby dlužil částku s příslušenstvím uplatněnou žalobou.
3. Žalobce dále doplnil, že za dobu trvání smlouvy žalovaný čerpal celkem 501.025,30 Kč a uhradil celkem 484.770,10 Kč.
4. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil.
5. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru,
6. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí, „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
11. Soud zjistil, žalobce a žalovaný uzavřeli dne 17. 8. 2018 smlouvu o Anonymizovánona č. l. 25 a násl. soudního spisu), podle které se žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést běžný bankovní účet. Dne 19. 5. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru formou povoleného přečerpání úvěru (na č. l. 40 a násl. soudního spisu) s úvěrovým limitem 5.000 Kč, úrokovou sazbou 18,9 % ročně a poplatky dle sazebníku žalobce. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného (na č. l. 9-10 soudního spisu), v níž bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán, rozvedený, žije sám na ubytovně, jeho měsíční čistý příjem činí 25.000 Kč, ostatní příjmy dalších 25.000 Kč, nemá žádné splátky jiných úvěrů, a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 5.600 Kč. Jako adresu trvalého pobytu uvedl adresa, což je adresa anonymizováno Tutéž adresu uvedl jako adresu korespondenční. Dne 13. 7. 2020 účastníci uzavřeli dodatek ke smlouvě o povoleném přečerpání účtu (na č. l. 24 soudního spisu), kterým navýšili úvěrový limit na 13.000 Kč. Stalo se tak na základě žádosti (na č. l. 35-36 soudního spisu), v níž jsou uvedeny obdobné údaje, jako v prvně uvedené žádosti, s tím rozdílem, že čistý měsíční příjem je již uveden pouze ve výši 20.488 Kč, nejsou zde uvedeny žádné další příjmy, pravidelné měsíční výdaje jsou deklarovány ve výši 5.000 Kč a splátky úvěrů činí 1.768 Kč. V obou žádostech o úvěr je rovněž uvedeno, že žalobce ověřil příjem z běžného účtu žalovaného. Žalobce předložil soudu výpis příjmů na běžném účtu žalovaného (na č. l. 94 soudního spisu), z něhož vyplynulo, že příjem žalovaného činil v únoru 2020 28.574 Kč, v březnu 2020 27.744 Kč, v dubnu 2020 20.718 Kč a v květnu již jen 18.911 Kč.
12. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že pokud jde o výdaje žalovaného, vycházel z modelu zahrnujícího transakce na běžném účtu, životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění. U žalovaného konkrétně dospěl k závěru, že jeho měsíční výdaje činí 11.932 Kč. Žalobce při poskytnutí úvěru kalkuloval s příjmem ve výši 25.678,66 Kč.
13. Žalobce v řízení nedoložil, o co opřel odhad výdajů žalovaného. Z výpisů z běžného účtu (ve formátu, v jakém je žalobce předložil) není patrného zhola nic. Není z nich patrné, kolik činil obrat na účtu, jaký byl jeho každoměsíční zůstatek a zda takový zůstatek postačoval k úhradě splátek dluhu. Přitom částka 11.932 Kč na živobytí dospělého pracujícího člověka je evidentně hraniční a neodpovídá běžné životní zkušenosti a běžným potřebám. Žalobce se nijak nevypořádal se zjištěním, že žalovaný uvádí jako svou adresu pobytu i doručovací adresu ohlašovny a že uvádí, že bydlí v „jiném“ druhu bydlení (s vysvětlivkou „kolej, ubytovna atd.“) a kolik reálně za bydlení vydává, ani s tím, že žalovanému čtyři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru setrvale klesala mzda až na částku 18.911 Kč, což je příjem značně podprůměrný a stěží dostačující pro běžné výdaje samostatně žijící pracující osobu. Žalobce tedy nezkoumal skutečné výdaje žalovaného na živobytí, přitom žalovanému navýšil krátce po uzavření úvěrové smlouvy úvěrový rámec o 8.000 Kč i přes to, že v nové žádosti žalovaný deklaroval nižší příjem, výdaje v nereálné výši 5.000 Kč měsíčně, a existující závazky.
14. Podle výše nastíněného právního rámce poskytování úvěrů je povinností věřitele brát při hodnocení v potaz skutečné poměry dlužníka. V projednávané věci přes značně podprůměrný příjem žalovaného nebyly zjišťovány jeho skutečné výdaje na živobytí. Z toho nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným včetně dodatku je tak absolutně neplatná.
15. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanými a splacenými (podle tvrzení žalobce) prostředky. Rozdíl činí 6.255,20 Kč, o které se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. obohatil, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení uvedeného rozdílu.
16. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
17. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.