Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 62/2024-50
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 68 442,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 54 299,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení 9 607,79 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 2 770,40 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 770,40 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 179,76 Kč, poplatky ve výši 1 585 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 607,79 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 956 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 54 299,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení 9 607,79 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 2 770,40 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 770,40 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 179,76 Kč, poplatky ve výši 1 585 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 607,79 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 956 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 68 442,88 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 11. 2. 2022 poskytla žalovanému úvěr ve výši 74 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 378,39 Kč se splatností vždy k 18 dni příslušného měsíce. Dále byla sjednána úroková sazba ve výši 10,20 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně nehradil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 21. 8. 2023 zesplatnila. Dluh žalovaného ve výši 68 442,88 Kč se sestává se z neuhrazené jistiny ve výši 63 907,22 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 2 770,04 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 179,76 Kč a dlužných poplatků za zaslání upomínek ve výši 1 585 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny 63 907,22 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení z neuhrazeného kapitalizovaného smluvního úroku 2 770,40 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 24. 10. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Účastníci se k výzvě nevyjádřili, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 11. 2. 2022 a Všeobecných produktových podmínek bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 74 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách v celkové výši včetně pojištění 1 515,39 Kč, a to vždy k 18. dni v měsíci počínaje dnem 18. 3. 2022. Roční úroková sazba byla stranami dohodnuta ve výši 10,20 % p. a. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 99 511,46 Kč. Smlouva byla podepsána přes tzv. SmartBanku pomocí PINu.
6. Ze žalobkyní poskytnuté amortizace a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný dne 11. 2. 2022 čerpal celý úvěr ve výši 74 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 13 splátek po 1 515,39 Kč, tedy celkem uhradil 19 700,07 Kč.
7. Z upomínky ze dne 25. 4. 2023, 13. 6. 2023 a 27. 7. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru.
8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni 21. 8. 2023 zesplatnila v celém rozsahu.
9. Z výzvy ze dne 24. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.
10. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 74 000 Kč. Žalovaný postupně splatil žalobkyni částku ve výši 19 700,07 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 21. 8. 2023 a před podáním žaloby jej vyzvala k jeho zaplacení výzvou ze dne 24. 10. 2023.
12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 54 299,93 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala potřebné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 21. 5. 2024, č.j. 9 C 62/2024 - 12, uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z informací uvedeným žalovaným v žádosti o úvěr, ve kterém žalovaný uvedl pouze svůj příjem ve výši 30 935 Kč měsíčně, žádné výdaje zde nebyly žalovaným uvedeny (ani náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů či ostatní nezbytné náklady – vždy je uvedena částka 0 Kč). Dále žalobkyně tvrdí, že provedla kontrolu ve veřejných databázích insolvenčního rejstříku, bankovní a nebankovní registry, kontrolou databází MVČR (k tomuto tvrzení však nepřiložila žádný důkaz). Žalobkyně doložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc listopad a prosinec 2021, ve kterých si ověřila pouze příjem žalovaného. Z výpisů však vyplývá, že zůstatek žalovaného za listopad činil 6 574,99 Kč a za prosinec pouhých 296,50 Kč. Dne 16. 11. 2021 žalovaný čerpal jiný úvěr ve výši 35 000 Kč, tuto skutečnost žalobkyně nijak nereflektovala, jakožto ani tu skutečnost, že žalovaný dle výpisů splácel jiné úvěry a kreditní kartu celkovou částkou přes 17 000 Kč měsíčně. Dále již žalobkyní nebylo tvrzeno ani nebyly přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva atd. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že žalobkyně žalovanému před uzavřením této smlouvy o úvěru poskytla několik dalších úvěrů ve výši přesahující 600 000 Kč, které žalobkyně v současné době po žalovaném soudně vymáhá (viz spisy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 105/2024 , 18 C 162/2024 , 18 C 112/2024 aj.). Tuto skutečnost byla žalobkyně povinna při poskytnutí dalšího úvěru zohlednit, nicméně žalobkyně ani netvrdí, že by tomu tak bylo, či jakým způsobem bylo poskytnutí několika dalších úvěrů žalovanému při zkoumání jeho úvěruschopnosti zohledněno.
21. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.
22. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 74 000 Kč. Dle platební historie žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 19 700,07 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 54 229,93 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 8. 2023 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
23. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v poměrné výši 1 956 Kč. Náklady v plné výši činí 3 338 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 738 Kč a dále z paušální náhrady v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), a to za 2 úkony podle § 1 odst. 3 , písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalovaného k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 68 442,88 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 54 299,93 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 20,7 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 79,3%. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 58,6 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 3 338 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 1 956 Kč (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).