Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 102/2024-54

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci

žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 49 139,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 082 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy nejpozději k poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentním bodů.

II. Žaloba na zaplacení částky 9 954,40 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 3 103,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 743,50 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a zákonným úrokem z prodlení z částky 7 793,90 Kč za dobu od 25. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 2 281,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 082 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy nejpozději k poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentním bodů.II. Žaloba na zaplacení částky 9 954,40 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 3 103,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 743,50 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a zákonným úrokem z prodlení z částky 7 793,90 Kč za dobu od 25. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 2 281,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba, adresa (dále jen „právní předchůdkyně anebo úvěrující“), na základě rámcové smlouvy pro poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, v níž se zavázala úvěrující poskytnout úvěrované spotřebitelský účelový úvěr na nákup spotřební elektroniky ve výši 37 498 Kč a úvěrovaná se zavázala tyto prostředky úvěrující vrátit v pravidelných 36 měsíčních splátkách splatných k 17. dni v měsíci počínaje měsícem prosincem 2022 ve výši 1 416 Kč až do úplného zaplacení dluhu ve výši 50 976 (úvěr a úrok). Žalovaná porušila svoji povinnost, neboť na úvěr zaplatila pouze jednu splátku a zbylou část úvěru již nezaplatil. Úvěrující proto využila své oprávnění ze smlouvy a od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 25. 5. 2023 odstoupila. Žalovanou pak marně vyzvala k zaplacení nesplacené části úvěru. Žalobkyně nabyla nesplacenou část úvěru za žalovanou od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne datum, účinné od datum. Změna osoby věřitele byla žalované písemně oznámena. Protože žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila.

3. Soud u jednání ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum zjistil, že úvěrující poskytla žalované účelový úvěr na nákup elektroniky ve výši 37 498 Kč, který se žalovaná zavázala úvěrující splácet měsíčně částkou 1 416 Kč, a to po dobu 36 měsíců počínaje dnem 17. 12. 2022. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,17 % ceny úvěru, včetně pojištění byla sjednána částkou 13 478 Kč. Žalovaná měla tedy celkem na úvěr zaplatit částku 50 976 Kč. Žalovaná, jak se podává z přehledu plateb, na úvěr zaplatila pouze jednu splátku ve výši 1 416 Kč a následně již na úvěr neplatila ničeho. Úvěrující proto dopisem z 25. 5. 2023 odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky. Žalobkyně následně nabyla nesplacený úvěr za žalovanou od právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum účinné od datum. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dopisem ze dne datum. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne 2. 11. 2023.

4. V posuzované věci dospěl soud na základě dokazování k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli mezi sebou smlouvu o úvěru ve smyslu , (dále jen „o. z.“), přičemž se jednalo o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval platností uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu tohoto zákona ze strany úvěrující.

5. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebním úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení, pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebním úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebním úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

6. V daném případě žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně řádně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí prověřovala pravdivost jejího tvrzení ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti, což má dokládat zápis v žádosti o úvěr. Z tohoto zápisu se podává, že měsíční příjem žalobkyně byl před poskytnutím úvěru 20 000 Kč, celkové příjmy domácnosti 50 000 Kč, celkové náklady domácnosti 16 000 Kč a finanční závazky hypotéka úvěru ve výši 1 100 Kč. Soud měl u ústního jednání v úmyslu poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy na podporu těchto tvrzení, aby bylo postaveno najisto, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně vycházela z reálných údajů, poskytnutých spotřebitelkou, které řádně ověřila a které věrohodně osvědčily osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované a její možnost poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně se však svou omluvenou neúčastí u jednání sama zbavila možnosti využití tohoto dobrodiní soudu, aby odvrátila případný procesní neúspěch, a tak její tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované zůstalo neprokázáno. Soud tak neměl možnost zjistit, zda skutečně příjmy žalované po odečtení pravidelných nákladů umožnily vyhodnotit její solventnost natolik kladně, že úvěrující mohla dospět k přesvědčivému závěru o možnostech žalované poskytnutý úvěr splácet. Z popsaných důvodů soud uzavřel, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalované posoudit její úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle , , (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. , tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěný. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.

7. V daném případě soud posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy shledal po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky ve výši 36 082 Kč. V tomto rozsahu bylo proto žalobě vyhověno a v rozsahu ostatních uplatněných nároků pak nezbylo, než žalobu zamítnout. Žalovaná je povinna uvedenou částku uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Soud proto uložil žalované zaplatit tuto částku žalobkyni v přiměřených splátkách, a to, aniž by fakticky znal její aktuální možnosti úvěr splácet. Žalovaná zůstala po celou dobu říze neaktivní a její schopnost zaplatit úvěr najednou anebo vyššími splátkami nebyla fakticky zjištěna. Nicméně soud přihlédl k jejímu sdělení v elektronické zprávě soudu, že není v její finanční možnosti dostavit se z Prahy k soudnímu jednání do Opavy a vycházel z premisy, že povinnost zaplatit dluh v přiměřených splátkách je druhým z nosných pilířů zákona o spotřebitelském úvěru, respektive směrnice, kdy tyto soud uloží z úřední povinnosti. Jedná se totiž o stejnou kategorii ochrany spotřebitele jako v případě toho, zda měl být úvěr úvěrovanému vůbec poskytnut. Smyslem ochrany spotřebitele je totiž vyhnout se tzv. dluhové pasti a následné jeho exekuci, neboť právě důsledky exekuce pro dlužníka jsou vlastně celým hybatelem, který zákonodárce vedlo k přijetí této úpravy – tedy jinak řečeno ,,aby se dlužník, který nemá na splácení úvěru, nedostal do exekuce, nemá mu být úvěr předně vůbec poskytnut, a pokud už mu přesto úvěr takto chybně poskytnut byl, má se mu umožnit jeho zaplacení tak, aby se opětovně do exekuce vůbec nedostal. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že až tehdy, ocitne-li se žalovaná v prodlení s plněním tohoto vykonatelného dluhu, vznikne žalobkyni nárok do budoucna i na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle o. z. Výši tohoto příslušenství soud stanovil podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích; žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za předcházející období tak bylo nutné s ohledem na výše uvedené zamítnout.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 281,75 Kč, přičemž tato částka představuje 56,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,38 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 842 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 036,40 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.

9. Lhůta k plnění vyplývá z , věty před středníkem , splatnost nákladů řízení vázal podle k rukám advokáta.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.