Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 82/2024-36
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 15 600,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku částka, úroků ve výši 22,7 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku , částka, , úroků ve výši 22,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa (dále jen „věřitelka“), uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru dne datum, z jejíhož titulu poskytla žalovanému dne datum úvěr částka, který měl žalovaný i s úroky vrátit ve splátkách. Žalovaný řádně a včas poskytnuté plnění nesplácel a věřitelka proto prohlásila úvěr za splatný dne datum s tím, že žalovaný na jistině zůstal dlužen částku částka s jejímž zaplacením se dostal do prodlení dne datum. Žalobkyně tvrdila, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, potvrzeními z interních a externích databází a z výpisu z běžného účtu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že mezi věřitelkou a žalovaným bylo písemně dohodnuto, že věřitelka poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit i s úroky ve splátkách.
4. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl ke svým poměrům, že je rozvedený, má pracovní poměr na dobu neurčitou, dosáhl středního vzdělání, bydlí ve vlastním bytě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce u zaměstnavatele právnická osoba. činí částka. Dále prohlásil, že příjem v jeho domácnosti činí částka z jednoho zdroje příjmů. Nezbytné měsíční náklady žalovaný vyčíslil na částku částka, srážky ze mzdy uvedl ve výši částka, jiné měsíční splátky také uvedl ve výši částka a počet vyživovaných osob 0. Žalovaný měl závazky u žalobkyně ve výši částka a částka, které splácel částkou výši částka a 252,33 měsíčně, dále závazky u jiných věřitelů přesahující částka, které splácel splátkami v celkové výši částka.
5. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil, že věřitelka evidovala čerpání úvěru ve výši částka dne datum a úhrady splátek žalovaným v celkové výši částka.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum s přílohou, oznámení o postoupení pohledávky, podacího archu a potvrzení o úplatě soud zjistil že věřitelka se dohodla se společností Anonymizováno, a. s. o postoupení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne datum. Žalované bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky dne datum. Úplata za postoupení byla uhrazena.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum s přílohou, oznámení o postoupení pohledávky, podacího archu a potvrzení o úplatě soud zjistil, že se společnost Anonymizováno. dohodla se žalobkyní o postoupení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne datum. Žalované bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky dne datum. Úplata za postoupení byla uhrazena.
8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum a podacího lístku má soud za prokázané, že bylo dne datum žalovanému odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do datum. Výzva byla odeslána prostřednictvím držitele poštovní licence dne datum.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 110. 2023 a podacího archu ze dne datum má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě s upozorněním na podání žaloby.
10. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalovaného a porovnáním příjmů a výdajů žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného vycházela z jiných zdrojů než z prohlášení žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovaným ověřila. Přitom již na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr věřitelka musela získat pochybnosti, zda žalovaný bude schopen úvěr ve výši částka splatit, když jeho úvěrové zatížené převyšovalo částku částka. Žalobkyně při posuzování žádosti dále neprokázala, že by věřitelka ověřila tvrzení o vlastním bydlení a počtu vyživovacích povinností. Žalobkyně ani netvrdila, že by a věřitelka zjišťovala skutečnou výši výdajů žalovaného. Žalobkyně se k jednání, které se konalo dne datum nedostavila. Sama se tak vzdala možností být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o potřebě uplatnit tvrzení v tomto směru a navrhnout důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti.
1. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
13. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky a jejím oznámení v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 . Žalobkyně na jejich základě vstoupila do práv věřitelky dle § 1879 a násl. o. z.
19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovaným jako úvěrovaným a věřitelkou jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
20. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že věřitelka při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně jednak neprokázala, že si věřitelka opatřila úplné informace od žalovaného o jeho poměrech, a dále ani netvrdila, že zjištěné údaje věřitelka jakkoliv ověřila. Žalobkyně pouze tvrdila, že ověřila příjem žalovaného, což však nijak neprokázala. Věřitelka žádným způsobem neověřila nezbytné výdaje žalovaného a možnost vlastního na bydlení. Žalovaný uvedl nulové výdaje, což samo o sobě je naprosto nereálné. Věřitelka tak měla jednoznačné zjištění, že informace žalovaného v žádosti o úvěr, ohledně výdajů, není pravdivá, přesto nijak dále nezjišťovala skutečnou výdajů. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když věřitelka poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi věřitelkou a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
21. Soud na základě shora uvedeného uzavřel, že v projednávané věci věřitelka žalovanému poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru částku částka. Ve smyslu ust. § 2993 o. z. vzniklo věřitelce i žalovanému právo požadovat vrácení toho, co bylo dle neplatné smlouvy o úvěru splněno. Toto právo přešlo v souladu s ust. § 1879 o. z. na žalobkyni. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný již v souvislosti se smlouvo o úvěru uhradil částku částka, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že se právo na jejich úhradu žádnému z účastníků řízení nepřiznává. V této souvislosti vzal soud v úvahu skutečnost, že žalobkyně s uplatněným nárokem v řízení nebyla úspěšná a žalovaný zůstal v řízení naprosto pasivní a nevznikly mu proto v řízení žádné náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.