Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 160/2024-12

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

pro 112.302,27 Kč / úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 90.872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 90.872Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 21.430,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35.612,16 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, úroku kapitalizovaného za období od 16. 8. 2023 do 21. 1. 2024 částkou 14.181,89 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13.797 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 90.872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 90.872Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 21.430,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35.612,16 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, úroku kapitalizovaného za období od 16. 8. 2023 do 21. 1. 2024 částkou 14.181,89 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13.797 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 112.302,27 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. 140033 ze dne 22. 3. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

4. Z předsmluvních informací, ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 22. 3. 2022, z žádosti o doplňkové služby PODPORA, ze smlouvy o zřízení Doplňkové služby PODPORA ze dne 22. 3. 2022 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 125.000 Kč, a to tak, že pouze částka ve výši 32.023 Kč měla být vyplacena na účet žalované, částka 80.477 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobkyně coby věřitele žalované ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 9. 2021 a částku ve výši 12.500 Kč započetla žalobkyně na své náklady na náklady související s vyřizováním úvěru žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 29 % v 72 měsíčních splátkách po 5.407 Kč (3.680 Kč splátka úvěru a 1.727 Kč za doplňkové služby PODPORA), celkem se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 264.960 Kč RPSN činila 39,84 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky bylo v čl V sjednáno právo žalobkyně požadovat účelně vynaložené náklady vzniklé s prodlením, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, právo na poplatek za 1. upomínku ve výši 300 Kč, poplatek za 2. upomínkou 500 Kč a právo na zesplatnění jistiny úvěru v případě, že žalovaná neuhradí ani po dvou upomínkách dlužnou částku.

5. V příloze č. 1 – posouzení úvěruschopnosti bylo uvedeno, že žalovaná má příjem 49.433 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí 19.470 Kč, má jednorázově splatný úvěr u Cool Credit ve výši 30.000 Kč, v lustraci CEE, AMl, insolvenčním rejstříku je bez záznamů, nemá další pravidelné finanční závazky, je svobodná a má dvě vyživovací povinnosti. Údaje uvedené v posouzení nebyly nikterak doloženy.

6. Z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že žalované byla na účet uhrazena částka 32.023 Kč, částka 80.477 Kč byla uhrazena na účet žalobkyně.

7. Z upomínky ze dne 20. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu splátky úvěru ve výši 5.407 Kč se splatností 15. 8. 2023 (5. splátka v pořadí), a z upomínky č. 2 ze dne 5. 9. 2023, že upomenula žalovanou opětovně o splátku splatnou dne 15. 8. 2022.

8. Z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru ze dne 21. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 3. 3. 2024.

9. Uvedená dílčí skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském č. 257/2016 (dále jen„ ZOSÚ“) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Postup poskytovatele před uzavřením upravuje § 86 ZOSÚ. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. V daném případě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěru ve výši 125.000 Kč a žalovaná se jej zavázala žalobkyni splatit v dohodnutých splátkách včetně úroků. Současně bylo prokázáno, že žalobkyně z částky 125.000 Kč započetla částku 12.500 Kč na úhradu poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru a částka 80.477 Kč byla poukázána na úhradu předchozího dluhu žalované u žalobkyně dle smlouvy č. 135588 uzavřené zhruba před šesti měsíci dne 20. 9. 2021. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo ( a násl. ), a proto bylo nutné smlouvu posoudit z hlediska ochrany spotřebitele. Dále soud přihlédl ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. , v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že otázka posouzení úvěruschopnosti je zásadou soukromého práva a taková neplatnost je absolutní podle .

16. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývají povinnosti poskytovatele při posuzování úvěruschopnosti žadatele, přičemž ke splnění těchto povinností musí poskytovatel přistupovat s odbornou péčí dle § 75 ZOSÚ. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Odbornou péči vymezuje v oblasti ochrany spotřebitele např. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že odbornou péči se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Odborná péče je tak v kontextu ZOSÚ korektiv jednání poskytovatele (věřitele), a zakládá se jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívajícím v pečlivosti konkrétního věřitele. Ke shodným závěrům co do posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí dospěl i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. za účinnosti předchozího zákona o spotřebitelském úvěru č. , přičemž judikatorní závěry jsou použitelné i za stávající hmotněprávní úpravy citované shora, a ve kterém dovodil, že„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními“ …. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že„ požadovanými doklady pro prokázání úvěruschopnosti spotřebitele mohou být např. potvrzení o zaměstnání a příjmu, výplatní pásky, výpis z bankovního účtu žadatele a podobně. Mělo by jít o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které budou objektivně a věrohodně vypovídat o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru“. Nejvyšší správní soud to odůvodnil tím, že„ zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru“. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Shodný názor co do povinnosti věřitele v rámci postupu s odbornou péčí ověřit tvrzení spotřebitele ostatně zastávají i obecné soudy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

17. V daném případě předložila žalobkyně soudu dokument nazvaný příloha č. 1 – posouzení úvěruschopnosti, z něhož vyplývalo, že žalovaná má příjem 49.433 Kč měsíčně (není zřejmé, zda se jedná o hrubý či čistý příjem), náklady na bydlení činí 19.470 Kč, má jednorázově splatný úvěr u Cool Credit ve výši 30.000 Kč, v lustraci CEE, AMl, insolvenčním rejstříku je bez záznamů, nemá další pravidelné finanční závazky, je svobodná a má dvě vyživovací povinnosti. Tyto údaje však nebyly ničím podloženy, nebyla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtu žalované. Žalobkyně krom toho zcela pominula, že žalovaná, která má dvě vyživovací povinnosti, má zcela nepochybně krom výdajů na bydlení i další výdaje, tudíž údaj o finančním zůstatku žalované nemůže odpovídat skutečnosti. Žalobkyně dále pominula, že žalovaná šest měsíců před uzavřením smlouvy čerpala u žalobkyně jiný úvěr, jehož zůstatek k datu uzavření smlouvy činil cca 80.000 Kč a který nebyla schopna splácet, když měl být uhrazen právě z prostředků získaných úvěrem. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně aktivně nezjišťovala a neprověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s ZOSÚ a smlouva je tak absolutně neplatná podle .

18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. , v němž uzavřel, že„ ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

19. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 125.000 Kč a na nákladech žalobkyně s úvěrem uhradila 12.5000 Kč a na splátkách (4 x 5.407 Kč) uhradila 21.628 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení částky 90.872 Kč (125.000 – 34.128 = 90.872) spolu s úrokem z prodlení dle ust. ve výši dle od data následujícího po datu splatnosti dle předžalobní výzvy, tj. od 4. 3. 22024. Všechna ostatní plnění požadovala žalobkyně dle neplatné smlouvy, a proto soud ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 21.430,27 Kč (112.302 – 90.872), úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35.612,16 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, úroku kapitalizovaného za období od 16. 8. 2023 do 21. 1. 2024 částkou 14.181,89 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že žalobkyni, která měla ve věci úspěch z 81 %, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem), t.j. částku 13.797 Kč Náklady žalobkyně ve výši 22.253 Kč sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.493 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 112.302,27 Kč sestávající z částky 5.620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 5.620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle a. t. a z částky 5.620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.