Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 6/2024-27

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci

žalobce: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 152.536,69 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 93.703,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž tento rozsudek nabude právní moci, zvýšené o 8 procentních bodů z částky 93.703,54 Kč za dobu od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 58,833,15 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 32.446,95 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 149.699,77 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.444,34 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 152.536,69 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 93.703,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž tento rozsudek nabude právní moci, zvýšené o 8 procentních bodů z částky 93.703,54 Kč za dobu od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 58,833,15 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 32.446,95 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 149.699,77 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.444,34 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 152.536,69 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 17. 2. 2021 mezi žalobcem a žalovanou. Tvrdí, že poskytl žalované celkem na úvěru částku 154.699,54 Kč, na kterou bylo zaplaceno žalovanou 60.996 Kč. Žalovaná se zavázala na poskytnutém úvěru a úroku z něj a na dalších dohodnutých platbách s úvěrem spojených splácet v měsíčních splátkách minimálně 2,76 % z úvěrového rámce, který byl dohodnut na částku 150.000 Kč. To však neučinila, když řádně úvěr nesplácela, přičemž žalobce přistoupil v důsledku této skutečnosti k zesplatnění celého úvěru, a to dne 21. 7. 2023.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 17. 2. 2021 soud zjistil, že ji uzavřel žalobce s žalovanou, přičemž úvěrový rámec činil 55.000 Kč. K čerpání úvěru došlo na účet žalované dne 22. 2. 2021 částkou 55.000 Kč, dne 3. 12. 2021 částkou 40.639 Kč, dne 22. 8. 2022 částkou 55.114,54 Kč a dalšími částkami ve dnech 22. 12. 2022 až 29. 11. 2022 v celkové výši 3.946 Kč. Žalovaná se zavázala na poskytnutém úvěru a úroku z něj a na dalších dohodnutých platbách s úvěrem spojených splácet v měsíčních splátkách minimálně 2,76 % z úvěrového rámce, který byl při prvním čerpání dohodnut na částku 55.000 Kč, jakož i jako výše celého úvěrového rámce. To však neučinila, když řádně úvěr nesplácela, přičemž žalobce přistoupil v důsledku této skutečnosti k zesplatnění celého úvěru, a to dne 21. 7. 2023. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by na tuto částku žalobci bylo žalovanou hrazeno cokoli nad částku 60.996 Kč. Smlouva dále obsahuje i další ujednání mj. i o poplatcích, úrocích, smluvní pokutě. Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla posuzována nahlédnutím do příslušných databází, jako např. SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a tvrzeními žalované. Byly také zjišťovány její příjmy, které dle jejího prohlášení činily 13.000 Kč čistého měsíčně, nikoliv konkrétní výdaje. U těchto vycházel žalobce ze svých výpočtů limitu nejvyšší měsíční splátky a své metodiky, neboť dle něj si spousta žadatelů o úvěr ani řady svých výdajů není vědoma. U příjmů pak vycházel ze statistického modelu pravděpodobného příjmu, neboť samo potvrzení o reálném příjmu za poslední měsíce nic neznamená, zvláště nezaručuje jeho příjem i do budoucna. Navíc potvrzení může být dle něj pozměněno či paděláno. K tomuto odkázal žalobce na rozsudek NS sp. zn. spisová značka či Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu Švédského království sp. zn. Anonymizováno Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalované zaslána.

4. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle věty prvé , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná.

7. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace.

10. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

11. I z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. vyplývá, že společnosti podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (srv. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). V českém prostředí toto příslušné společnosti často nedělaly a místo toho systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla "hloupý, kdo dává, hloupější kdo nebere" (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí - věřitel se "hojil" na následných sankcích a úrocích). Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu a v odrazu nerovného vztahu mezi věřiteli (podnikateli profesionály) a dlužníky (spotřebiteli) tudíž nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez skutkového dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné.

12. Také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. vyplývá, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

14. V případě posuzované smlouvy byla úvěruschopnost žalované posuzována nahlédnutím do příslušných databází, bez jakéhokoliv ověřování jejích příjmů a výdajů, že má na zaplacení úvěru, kdy bylo vycházeno z žalobcem specifikovaných výpočtů a metodik žalobce. Nijak nebyly zjišťovány její výdaje. Tato tvrzení žalobce však mají za následek, že v případě této smlouvy nebyla splněna zákonná povinnost vyplývající z , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. Argumentace rozsudky soudu ve Švédsku nejsou na místě, nejsou u nás jakkoliv závazné. Jde-li o trestní kauzu Nejvyššího soudu či rozhodnutí Krajského soudu v adresa, ani tyto nejsou schopny zvrátit argumentaci uvedenou výše v rozsudku Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu a nálezu Ústavního soudu.

15. Proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (jak je rozvedeno výše v rozsudku Soudního dvora Evropské unie), neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalované úvěr splácet) odporuje evropskému právu, které má přednost před vnitrostátními zákony a tyto je nutné vykládat v souladu s evropským právem, pokud jsou s ním v rozporu.

16. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na úvěru načerpala postupně celkem 154.699,54 Kč a na tento zaplatila žalobci 60.996 Kč, žalobce je tak oprávněn, aby mu žalovaná zaplatila dlužnou částku nesplacené jistiny ve výši 93.703,54 Kč. Je jen s podivem, že úvěrový rámec činil dle jediné doložené smlouvy 55.000 Kč a žalobce umožnil žalované, aniž by bylo v řízení prokázáno na základě jakého titulu, čerpat až částku téměř třikrát vyšší. Vzhledem k tomu, že však věc soud posuzuje v režimu bezdůvodného obohacení, nemá za nutné si blíže této otázce věnovat. Svědčí to ovšem opět o neprofesionálním přístupu žalobce.

17. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její ujednání o smluvní pokutě, smluvních úrocích a nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalované. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 58,833,15 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 32.446,95 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 149.699,77 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.444,34 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 152.536,69 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do zaplacení. Všechny tyto nároky byly zamítnuty, neboť smlouva o úvěru, jak bylo uvedeno výše, byla vyhodnocena jako absolutně neplatná, neboť odporuje zákonu.

18. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobci přiznáno podle a ve spojení s , v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jím požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení, neboť zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Soud považuje za nutné uvést, že nemůže jít k tíži žalované, že jí byl poskytnut úvěr, na který neměla dosáhnout. Toto neprofesionální jednání žalobce v postavení podnikatele, profesionála, tak u spotřebitele má za následek to, že přiznat úrok z prodlení je možné až od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná nemá povinnost tvrzení a důkazní ke stanovení lhůty k plnění stran jejich možností, soud je zde vázán vyšetřovací zásadou. Leč o žalované se soudu nepodařilo ničeho aktuálního zjistit, proto soud učinil uvedenou kvalifikovanou úvahu, s přihlédnutím k příjmům žalované v době poskytnutí úvěru.

19. O nákladech řízení soud rozhodoval podle Pokud jde obecně o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá hodnotě 61,43 % a neúspěchu 38,57 %. Žalobci tak mohlo příslušet z náhrady nákladů řízení 22,86 %, pokud by soud postupoval podle Nelze ovšem odhlédnut od skutečnosti, že žalovaná měl nárok na poskytnutí úvěrového rámce ve výši toliko 55.000 Kč. Pokud by sám žalobce dodržel smluvní ujednání s žalovanou, nemohl by nikdy po žalované požadovat zaplacení částky nad 55.000 Kč, při vzetí do úvahy jeho postupu při uzavírání smlouvy, tedy nedodržení podmínek zkoumání úvěruschopnosti žalované. Ta přitom zaplatila žalobci částku celkem 60.996 Kč. Soud proto nepřiznal žalobci ani část náhrady nákladů řízení, neboť pro to shledal důvody dané

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.