Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 76/2024-88
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 35 052,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 619 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 4 433,86 Kč, 4 256,98 Kč, 1 109,23 Kč, 15% úrok ročně z částky 32 496,86 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a 15% úrok z prodlení ročně z částky 35 052,86 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 218 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 619 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Soud žalobu zamítá pro 4 433,86 Kč, 4 256,98 Kč, 1 109,23 Kč, 15% úrok ročně z částky 32 496,86 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a 15% úrok z prodlení ročně z částky 35 052,86 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 218 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 35 052,86 Kč (z toho dlužná jistina 32 496,86 Kč, dlužné poplatky 156 Kč, jedná se o poplatky za vedení účtu splatné v 4., 6. a 7. splátce, dlužné účelně vynaložené náklady 900 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč, podrobně jsou tyto rozepsány v žalobě) s kapitalizovaným úrokem 4 256,98 Kč za dobu od 12. 9. 2023 do 11. 12. 2023 (a to v sazbě 26,28 % ročně z částky 32 496,86 Kč), s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 109,23 Kč (v 15% sazbě ročně za dobu od 26. 9. 2023 do 11. 12. 2023), s 15% úrokem ročně z částky 32 496,86 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z 35 052,86 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum. Po zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žalovanému poskytla možnost čerpat prostřednictvím kreditní karty revolvingový úvěr s limitem 33 000 Kč, žalovaný se zavázal k jeho splácení v pravidelným měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci, výše splátky činila 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný čerpal celkem 36 131 Kč, avšak dostal se do prodlení, když splatil pouze 5 512 Kč, proto žalobkyně celý dluh zesplatnila ke dni 11. 9. 2023. Přes výzvu žalobkyně žalovaný ničeho více neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od datum do datum bylo předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, od datum zapsáno jako činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota soud zjistil, že tato byla podepsána žalovaným dne datum, zprostředkovatelem za žalobkyni byl právnická osoba Na první straně smlouvy jsou uvedeny údaje k žalovanému, a to že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá děti, kontaktní adresa odpovídá adrese trvalého pobytu, adresa v Anonymizováno, je zaměstnán od Anonymizováno u Anonymizováno jméno FO, s.r.o., s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 20 000 Kč. Předmětem smlouvy je bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 33 000 Kč, s výší měsíční splátky 4 % z dlužné splátky, roční úrokovou sazbou 26,28 %, kdy první čerpání úvěru je na zaplacení kupní ceny zboží, a to černé techniky, Anonymizováno, za kupní cenu 32 487 Kč. První splátka je splatná 20. 3. 2023, takto čerpaná částka bude splacena v 24 měsíčních splátkách 1 704 Kč. Součástí smlouvy je ujednání na smluvní pokutě 500 Kč za nesplácení úvěru, tedy prodlení s platbou měsíční splátky, možnost žalobkyně požadovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním 300 Kč, úrok z prodlení v zákonné sazbě s tím, že př prodlení s úhradou 2 a více splátek nebo nezaplacením splátky po dobu delší 3 měsíců, je žalobkyně oprávněna celou dlužnou částku zesplatnit. Žalobkyně doložila obchodní podmínky (jak jsou na č. l. 7 až 12 spisu). Dle přehledu splácení, byl dne 15. 2. 2023 čerpán úvěr ve výši 32 487 Kč, první splátka splatná dne 20. 3. 2023 ve výši 1 704 Kč byla splacena dne 22. 3. 2023, žalovaný dále čerpal dne 11. 4. 2023 částku 1 544 Kč, druhou splátku splatnou dne 20. 4. 2023 zaplatil dne 10. 5. 2023, dále se mu započetla úhrada částky splatné dne 20. 5. 2023, žalovaný dne 29. 5. 2023 čerpal 2 100 Kč, od čtvrté splátky splatné dne 20. 6. 2023 ničeho na čerpaný úvěr nehradil, byl v prodlení. Žalovaný tak celkem čerpal 36 131 Kč a splatil 5 512 Kč (a to dne 10. 5. 2023). Dopisem ze dne 11. 9. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění celého dluhu, resp. jej vyzvala k zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně doložila doklad o odeslání tohoto dopisu žalovanému. Výzvou ze dne 5. 10. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila doklad o odeslání předžalobní výzvy žalovanému na kontaktní adresu.
5. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě sjednání úvěru ověřena úvěruschopnost žalovaného (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Podáním ze dne 5. 4. 2024 žalobkyně cituje právní úpravu a uvádí, jak by měla být vykládána (i s odkazem na soudní rozhodnutí), dále uvedla, že zjišťuje úvěruschopnost klientů vyhodnocením příjmové a výdajové stránky klienta a jeho domácnosti. Žalobkyně lustruje klienty v externích registrech. K tomu doložila listin u zvanou metodika k posouzení úvěruschopnosti klienta. Dále doložila listin u zvanou potvrzení o provedení ověření bonity klienta, oddělení rizik řízení. Dle této žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá děti, má příjem 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 20 000 Kč (bez uvedení zdroje tohoto příjmu), měsíční výdaje domácnosti jsou 6 000 Kč. Dne 15. 2. 2023 byl lustrován v Anonymizováno, NRKI, SOLUS, MVCR, ISIR, CEE, zásadně bez záznamu. Pokud uvažovala životní minimum žalovaného, normativní náklady na bydlení, životní minimum členů domácnosti, splátku jiné společnosti ve výši 1 484 Kč, pak žalovanému zbývaly dostatečné disponibilní prostředky 22 726 Kč, i při úvaze měsíční splátky na sjednávaný úvěr 1 320 Kč. Dle žalobkyní doložené úvěrové zprávy měl žalovaný jeden existující splátkový kontrakt se splátkou 1 484 Kč měsíčně. Dle uvedeného dospěla žalobkyně k tomu, že žalovaný je schopný uvedený závazek splácet. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho více nedoložila.
6. Závazkový vztah, vzniklý dne 15. 2. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
7. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.
8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1 , poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b) , se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4 , poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat z úřední povinnosti, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).
15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
17. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla možnost opakovaného čerpání úvěru, jednalo se o tzv. revolvingový úvěr, a to s úvěrovým rámcem 33 000 Kč, když první čerpání bylo uskutečněno na zakoupení zboží, a to Anonymizováno Anonymizováno, za kupní cenu 32 487 Kč, žalovaný se zavázal k jeho splácení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z čerpané částky splatných k 20. dni měsíce, v případě tohoto prvního čerpání se jednalo o měsíční splátku 1 704 Kč (pozn. v tomto je rozporné tvrzení žalobkyně stran hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, pokud uvažovala splátku 1 320 Kč měsíčně). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Již 1. splátku splatnou dne 20. 3. 2023 žalovaný uhradil s dvoudenním zpožděním. Následně čerpal dne 11. 4. 2023 částku 1 544 Kč a dne 29. 5. 2023 částku 2 100 Kč, ačkoliv s prodlením uhradil také 2. splátku splatnou dne 20. 4. 2023 (uhradil ji 10. 5. 2023). Od 4. splátky splatné dne 20. 6. 2023 byl v prodlení a ničeho nehradil. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné jiné listin y kromě úvěrové zprávy, metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta, a listin u zvanou potvrzení o provedení prověření úvěruschopnosti klienta, neoznačila jiné důkazy, kterými by prokázala, že ověřovala tvrzení žalovaného o jeho příjmu, o příjmu dalších členů domácnosti ani o jeho měsíčních výdajích (v tomto ohledu je spolehlivým ukazatelem výpis z bankovního účtu klientů, byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají zřízeny bankovní účty). Je povinností žalobkyně doložit kopie dokladů (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb. ), ze kterých byly skutečnosti tvrzené žalovaným dokládány, i jiných dokladů sloužících k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně měla vyžadovat doložení jeho měsíčních příjmů, případně jiných tvrzených příjmů členů domácnosti, i doložení měsíčních výdajů. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuta, poplatky, náklady spojené s upomínáním). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalovanému byla poskytnuta částka 36 131 Kč, žalovaný uhradil 5 512 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 30 619 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení bezdůvodného obohacení. Proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 67 %, v rozsahu 33 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 34 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 403 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 500 Kč dle § 14b odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 378 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , celkem 3 581 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon doplnění žaloby ze dne 5. 4. 2024, neboť tato tvrzení měla být obsahem žaloby samotné, ani za vyjádření ze dne 15. 4. 2024, neboť to nebylo účelné s ohledem na poučení dle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. činit. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 1 218 Kč (34 % z 3 581 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.