Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 55/2024-58
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 115 458,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 51 017,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 101,74 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 319,63 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení úroku 21,69 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
VII. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 041,054 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 785,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, v této části se žaloba zamítá.
VIII. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 470,59 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IX. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 632,09 Kč, v této části se žaloba zamítá.
X. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení úroku 20,79 % ročně z částky 7 785,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
XI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
XII. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 1 154 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, VS: var. symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 51 017,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, v této části se žaloba zamítá.III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 101,74 Kč, v této části se žaloba zamítá.IV. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 319,63 Kč, v této části se žaloba zamítá.V. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení úroku 21,69 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.VII. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 041,054 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 785,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, v této části se žaloba zamítá.VIII. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 470,59 Kč, v této části se žaloba zamítá.IX. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 632,09 Kč, v této části se žaloba zamítá.X. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení úroku 20,79 % ročně z částky 7 785,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.XI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.XII. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 1 154 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , VS: , var. symbol, .
1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 30. 4. 2024 domáhala na žalovaném ve výroku uvedených částek a úhrady nákladů řízení.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČ IČO, uzavřela se žalovaným dne 12. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 43 417 Kč, odměnou za zpracování ve výši 1 500 Kč a odměnou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 855 Kč, a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 408 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 12. 7. 2023. Za celou dobu smluvního trvání žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela se žalovaným dne 1. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 6 094 Kč, odměnou za zpracování ve výši 1 500 Kč a odměnou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 999 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 252 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 29. 9. 2022. Za celou dobu smluvního trvání žalovaný uhradil částku 4 600 Kč. Dne 21. 9. 2023 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Od postoupení nebylo na dlužné částky hrazeno ničeho. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
3. Na výzvu soudu žalobkyně dne 27. 5. 2024 (č.l. 46) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy zopakovala skutečnosti uvedené v kartách zákazníka přiložených k žalobě, a sdělila, že původní věřitelka majetkovou situaci žalovaného ověřila z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, pracovní smlouvy a bankovních výpisů, těmito dokumenty však žalobkyně nedisponuje. Dále původní věřitelka v obou případech ověřila v insolvenčním rejstříku, že proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující.
4. Usnesením ze dne 16. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
5. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
7. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne 12. 7. 2021 (č.l. 21-22) peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč, a to v hotovosti. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 43 417 Kč, odměnou za zpracování ve výši 1 500 Kč a odměnou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 855 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 408 Kč (poslední splátka 4 388 Kč). Z tabulky umoření (č. l. 23) bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Z karty zákazníka (č.l. 17) pak vyplynulo, že žalovaný bydlel s rodiči, byl svobodný, neměl žádné vyživovací povinnosti, byl zaměstnán na plný úvazek jako Anonymizováno u spol. Anonymizováno s pracovní smlouvou na dobu neurčitou a čistým měsíčním příjmem 23 917 Kč. Jiný příjem žalovaný neměl, žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč (blíže nespecifikované) a interní splátky u původní věřitelky ve výši 1 109 Kč. Dle karty zákazníka byla původní věřitelce předložena pracovní smlouva, výpis z bankovního účtu za měsíce červen, červenec 2021, výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, nic z toho nebylo žalobkyní doloženo.
8. Původní věřitelka dále poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne 1. 4. 2021 (č.l. 18-19) peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 6 094 Kč, odměnou za zpracování ve výši 1 500 Kč a odměnou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 999 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách po 252 Kč (poslední splátka 189 Kč). Z tabulky umoření (č. l. 20) bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 4 600 Kč. Z karty zákazníka (č.l. 16) pak vyplynulo, že žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný, neměl žádné vyživovací povinnosti, byl zaměstnán na plný úvazek jako strojník u spol. Vetropack s pracovní smlouvou na dobu neurčitou a čistým měsíčním příjmem 29 826 Kč. Žalovaný uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč (blíže nespecifikované), žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč (blíže nespecifikované), netvrdil, že by splácel jiný úvěr. Z karty zákazníka nevyplývá, že by byly původní věřitelce předloženy jakékoli dokumenty k ověření výše uvedeného.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 24-33) byly pohledávky za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno doporučeně dopisem ze dne 29. 9. 2023 (č.l. 34), odeslaným 27. 10. 2023 (č.l. 35). Výzvou ze dne 28. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (č.l. 36). Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 2. 4. 2024 (č.l. 38).
10. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila karty zákazníka, ze kterých je patrné, že původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z nichž v případě smlouvy ze dne 12. 7. 2021 pravděpodobně ověřovala pouze příjem ze zaměstnání (avšak ani tuto skutečnost žalobkyně náležitě nedoložila), v případě smlouvy ze dne 1. 4. 2021 pak neověřovala ani příjem ze zaměstnání, ani se nezajímala o zdroj dalšího příjmu, v žádném z případů neověřovala výdaje žalovaného a vycházela z žalovaným uváděné částky 3 000 Kč měsíčně, což je zcela evidentně částka podhodnocená. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by původní věřitelka provedla lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků, v centrální evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti.
11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.
21. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 , „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.
22. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka).
23. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když ani v jednom případě dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že původní věřitelka důsledně nezkoumala celkové příjmy, a zejména výdaje žalovaného, vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, neprovedla lustrace v dostupných rejstřících dlužníků apod. Předchozí věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
24. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatných smluv o úvěru, a to konkrétně ve výši 50 000 Kč (smlouva ze dne 12. 7. 2021)+ 10 000 Kč (smlouva ze dne 1. 4. 2021). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na smlouvu ze dne 12. 7. 2021 neuhradil ničeho, na smlouvu ze dne 1. 4. 2021 uhradil 4 600 Kč. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky a ani poplatky. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil více. Vzhledem k tomu, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, nevznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok ani na další platby vyplývající ze smlouvy. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na niž byly pohledávky postoupeny, částku 50 000 Kč a částku 5 400 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. a ve zbývající části žalobu zamítl.
25. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. spisová značka dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
26. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
27. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. o. s. ř.
28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků, neboť oba účastníci byli úspěšní v přibližně stejném rozsahu.
29. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství) 5 773 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 4 619 Kč. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 1 154 Kč, a to na účet soudu č. 37031827691/0710, VS: var. symbol. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.