Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 174/2023-52
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vandou Vincíkovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 -adresaMalá Strana zastoupená advokátem advokát sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 34 311,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 596 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 16 715,19 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 17 399,97 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 715,06 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 855,60 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do 3. 2. 2024, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 9 065,76 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 596 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V částce 16 715,19 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 17 399,97 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 715,06 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 855,60 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do 3. 2. 2024, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 9 065,76 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 34 311,19 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. číslo. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne datum částku 30 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 30 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 36 303 Kč, celkem částku 66 303 Kč, v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 851 Kč. Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 12 404 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne datum. Poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením, nehradil řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni 14. 12. 2022 činila na dlužném úvěru částku ve výši 26 661,76 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 25 049,40 Kč, celkem 34 311,19 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností právnická osoba, IČO IČO, uzavřela dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 16. 12. 2022. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 34 311,19 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 17 399,97 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 715,06 Kč, s úrokem v částce 1 855,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne datum, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.
2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne datum nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí dne 13. 5. 2024 dle § 49 o. s. ř. o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného.
3. Z předložených listinných důkazů, a to ze zákaznické karty ze dne datum, ze smlouvy o spotřebitelském o úvěru, která měla být uzavřena dne datum mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO, z tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že smlouva je podepsaná žalovaným, výše požadovaného úvěru činila 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 851 Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnaný jako pomocný dělník u zaměstnavatele právnická osoba předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce prosinec 2020 a leden 2021, dále prohlásil, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, nevlastní bankovní účet. Jako měsíční příjmy uvedl žalovaný částku částka, jako své odhadované měsíční výdaje uvedl částku ve výši částka. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ze dne datum.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO, včetně přílohy, soud zjistil, že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 16. 12. 2022.
5. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (strana 2) pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako pomocný dělník ve společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činí částka, Anonymizováno, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Tato svá tvrzení doložila žalobkyně pouze zákaznickou kartou žalovaného. Žalobkyně se k jednání dne datum nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.
6. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal dne datum částku 30 000 Kč žalovanému, naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
10. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
11. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum a byly ověřeny doklady, uvedenými v části „Finanční údaje v CZK“, konkrétně výplatními páskami. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem částka a výše jeho měsíčních výdajů částka. Dále uvedl, že žije Anonymizováno. Žalovaný prohlásil a svým podpisem stvrdil, že uvedené údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na tyto informace dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že je žalovaný schopen splácet úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou 851 Kč. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřoval, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že právní předchůdce žalobkyně neměl v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažil. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudil s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
12. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z této částky zbývá neuhrazená výše jistiny 17 596 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 2. 2. 2024 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, tj. 3. 2. 2024, tak byla žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 4. 2. 2024 do prodlení.
13. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částka, a to včetně úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 4. 2. 2024, když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.
14. Ohledně částky 16 715,19 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 17 399,97 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 715,06 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 855,60 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do 3. 2. 2024, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 9 065,76 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Za této situace byl ve věci převážně úspěšný žalovaný, náklady řízení nepožadoval a soud tedy rozhodl, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení v této věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).