Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 66/2024-63
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 78 157 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 300 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 48 857 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 383,59 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 500,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 13 831,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 29 300 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023 a úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 43 131, 57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 300 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 48 857 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 383,59 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 500,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 13 831,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 29 300 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023 a úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 43 131, 57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 78 157 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela dne 29. 11. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které žalovanému poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 120 Kč, zahrnujících i úroky z úvěru ve výši 25,26 % ročně a poplatky za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 19 480 Kč. Svým povinnostem ze smlouvy žalovaný nedostál, když úvěr ke dni poslední stanovené splátky (29. 11. 2021) řádně a včas nesplatil. Na celý úvěr žalovaný uhradil do 28. 10. 2020 toliko částku 20 700 Kč, později již neuhradil ničeho. Ke dni 28. 10. 2020 činila dlužná jistina úvěru částku 43 131,57 Kč a dlužný poplatek částku 35 025,43 Kč (celkem 78 157 Kč). Ode dne následujícího poslední stanovené splátce (30. 11. 2021) až do postoupení pohledávky na žalobkyni (14. 12. 2022) náleží k dlužné jistině úvěru smlouvou sjednaný úrok v kapitalizované výši 11 500,31 Kč a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 7 383,59 Kč. Ode dne následujícího postoupení pohledávky (15. 12. 2022) dále náleží k dlužné jistině úvěru stále běžící smlouvou sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení.
2. Podanou žalobu k výzvě soudu žalobkyně doplnila o tvrzení, že její právní předchůdkyně dříve než s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela, zjistila po náležitém posouzení schopnost žalovaného úvěr splatit. Vyšla přitom z tvrzení žalovaného, že jeho příjmy činí 126 342 Kč měsíčně, které si ověřila z daňového přiznání za rok 2018, dále vyšla z tvrzení žalovaného, že jeho ostatní příjmy činí částku 3 060 Kč a výdaje 4 000 Kč. Počítala tak pro účely úvěru s postižitelnou částkou 125 402 Kč, na základě které usoudila, že žalovaný bude schopen splácet měsíční splátku úvěru ve výši 4 120 Kč.
3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
5. Ze zákaznické karty ze dne 28. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč. U informací o jeho zdrojích příjmů uvedl, že je OSVČ, konkrétně pořadatel kulturních akcí. Dále uvedl, že jeho čistý měsíční příjem dosahuje výše 126 342 Kč a ostatní příjmy výše 3 060 Kč (celkem příjmy 129 402 Kč). Měsíční výdaje žalovaný odhadl částkou 4 000 Kč. V zákaznické kartě je zaznamenáno, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu z listopadu 2017, daňové přiznání za rok 2018 a dále faktury za měsíce září až listopad 2019.
6. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný měl k 2. 12. 2019 evidovanou ohlašovací volnou živnost, jako obory činnosti jsou uvedeny: provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí.
7. Z faktury č. hodnota bylo zjištěno, že dodavatel právnická osoba. vydala dne 25. 10. 2019 fakturu žalovanému jako odběrateli se splatností 1. 11. 2019. V této faktuře vyúčtovala žalovanému 25 058,77 Kč (za provizi, kontrolu vstupenek, poplatek), přičemž od této odečetla částku 25 058,77 Kč, která představovala tržby z předprodeje. Celková částka k úhradě tedy byla ve výši 0 Kč.
8. Z faktury č. hodnota bylo zjištěno, že dodavatel právnická osoba. vydala dne 30. 9. 2019 fakturu žalovanému jako odběrateli se splatností 1. 11. 2019. V této faktuře vyúčtovala žalovanému 9 147,60 Kč (za provizi), přičemž od této odečetla částku 9 147,60 Kč, která představovala tržby z předprodeje. Celková částka k úhradě tedy byla ve výši 0 Kč.
9. Z faktury č. hodnota bylo zjištěno, že dodavatel právnická osoba. vydala dne 31. 8. 2019 fakturu žalovanému jako odběrateli se splatností 1. 11. 2019. V této faktuře vyúčtovala žalovanému 1 372,14 Kč (za provizi), přičemž od této odečetla částku 1 372,14 Kč, která představovala tržby z předprodeje. Celková částka k úhradě tedy byla ve výši 0 Kč.
10. Z faktury č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný vystavil dne 29. 10. 2019 odběrateli VIPBILET GmbH fakturu na částku 855 EUR za prodej vstupenek.
11. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2018 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl základ daně ve výši 43 200 000 Kč. Daň představovala částku ve výši 6 480 000 Kč. Příjmy podle § 7 zákona o dani z příjmů fyzických osob dosahují částkytel. číslo Kč, výdaje 64 800 000 Kč. Výsledek hospodaření je ve výši 43 200 000 Kč.
12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč v hotovosti. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny úvěru také částku ve výši 48 857 Kč, skládající se ze smluvního úroku ve výši 29 377 Kč a částky za zpracování úvěru a péči o zákazníka ve výši 19 480 Kč. Celkem měl tedy žalovaný uhradit částku ve výši 98 857 Kč, a to formou 24měsíčních splátek ve výši 4 120 Kč, přičemž poslední dosahovala výše 4 097 Kč a měla být uhrazena dne 29. 11. 2021.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala na žalobkyni převést pohledávky specifikované v příloze č. 1. Ze strany 47 této přílohy bylo zjištěno, že jméno žalovaného je v ní uvedeno.
14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení jeho pohledávky na žalobkyni. Dle podacího lístku byl dopis zaslán žalovanému dne 13. 1. 2023.
15. Z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení jeho dluhu vzniklého ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nejpozději do 16. 6. 2023. Dle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 2. 6. 2023.
16. Pro nadbytečnost soud k důkazu neprovedl tabulku umoření a listin u s nadpisem celkový počet prodaných vstupenek, neboť jimi nemohly být prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí.
17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
18. Dne 29. 11. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 98 857 Kč, skládající se z jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč a dále ze sjednaného úroku z úvěru ve výši 29 377 a poplatků ve výši 19 480 Kč, to vše v 24 pravidelných měsíčních splátkách po částkách 4 120 Kč, konče dnem 29. 11. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně pro účely poskytnutí úvěru a sjednání splátek počítala s postižitelnou částkou 125 402 Kč, které žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti na příjmech dosahoval. Na celý úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil do 28. 10. 2020 toliko částku 20 700 Kč, později již neuhradil ničeho. Dne 14. 12. 2022 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Svůj dluh žalovaný nevyrovnal ani žalobkyni k předžalobní výzvě ze dne 1. 6. 2023, která mu byla dne 2. 6. 2023 odeslána, a ve které mu byla poskytnuta lhůta k dobrovolnému plnění do 16. 6. 2023.
19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
24. Dle § 420 odst. 1 o. z. platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
25. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
26. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
27. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
28. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
29. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
30. Dle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
31. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
32. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
33. Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
34. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
35. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
36. Jelikož ze smluvních ujednání ani jiných předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný uzavíral předmětnou smlouvu v souvislosti s výkonem svého podnikání, ani tuto skutečnost žalobkyně netvrdila a žalovala žalovaného jako fyzickou osobu, posoudil soud předloženou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala dostatečně úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když si od něj nechala předložit daňové přiznání společně s několika fakturami, ze kterých vyplývalo, že žalovaný měl dostatečné příjmy ke splácení měsíčních splátek ve výši 4 120 Kč.
37. Soud se dále zaobíral tím, zda měla žalobkyně nárok na zaplacení částky ve výši 48 857 Kč (smluvní úrok ve výši 29 377 Kč a částka za zpracování spotřebitelského úvěru a péči o zákazníka ve výši 19 480 Kč). Jde-li o zpracování smlouvy (která má formulářovou povahu) a péči o zákazníka, je soud toho názoru, že tyto služby představují rutinní úkony, které spadají do běžné agendy právní předchůdkyně žalobkyně, a částka účtovaná za jejich provedení je zcela neadekvátní. V daném případě se nejedná o poplatky odrážející cenu poskytnutých služeb, i když se toto zdání právní předchůdkyně žalobkyně snažila navodit, ale o další skrytý úrok. Soud proto porovnal celkovou výši sjednané úplaty (48 857 Kč) s výší úvěru (50 000 Kč) a dospěl k závěru, že částka představuje 97,71 % z dlužné jistiny. Při době trvání úvěru 24 měsíců by se pak jednalo o roční úrok ve výši zhruba 48,9 %. Tuto výši soud poměřil s průměrnými úrokovými sazbami poskytovanými bankami u spotřebitelských úvěrů, které činily v listopadu 2019 (měsíc uzavření smlouvy) celkem 8,34 % (viz. statistické údaje dostupné na webových stránkách České národní banky) a dospěl k závěru, že sjednaná výše úroku byla ve zjevném rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005 ).
38. Ujednání o úrocích přitom nelze oddělit v souladu s § 576 o. z. od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně by jistě s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru bez ujednání o úrocích neuzavřela. Nadto se jednalo o smlouvu adhezní, která nemohla být oproti předvyplněnému formuláři měněna na základě dohody stran. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud posoudil převážnou část ujednání jako ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je potřeba jako ve zjevném rozporu s dobrými mravy nahlížet na smlouvu jako celek.
39. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.
40. Poskytnutou jistinu ve výši 50 000 Kč soud posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z., které je žalovaný povinen žalobkyni jako postupníkovi vrátit v souladu s § 1991 odst. 1 o. z. Žalovaný již dle tvrzení žalobkyně vrátil částku ve výši 20 700 Kč, zbývá mu tak vrátit 29 300 Kč. Co do zbytku žalované částky a smluvních úroků nezbylo soudu než žalobu zamítnout, neboť v tomto rozsahu byla žaloba shledána nedůvodnou.
41. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v kapitalizované výši od 28. 11. 2020 do 14. 12. 2022 z částky 43 131,57 Kč (7 383,59 Kč) a dále od 15. 12. 2022 do zaplacení z částky 43 131,57 Kč ve výši 8,25 %. Doba plnění u bezdůvodného obohacení je přitom vázána na výzvu věřitele. Teprve touto výzvou se dluh stává splatným a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. (srov. rozsudku ze dne 7. 4. 2010 Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 1. 6. 2023, která byla odeslaná dne 2. 6. 2023. Žalobkyně v ní vyzývala žalovaného k úhradě dluhu do 16. 6. 2023. Žalovaný se tedy dostal do prodlení dnem 17. 6. 2023. Soud proto žalobě vyhověl co do úroku z prodlení z částky 29 300 Kč za dobu od 17. 6. 2023 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu na něj žalobkyni nárok vznikl dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého v řízení převážně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.