Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
36 C 34/2024-37
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno.
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 26 896 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 110,98 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 008 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 777,02 Kč, úroku v kapitalizované výši 1 549,99 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 939,68 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 427,31 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 571,19 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 110,98 Kč.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 008 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 777,02 Kč, úroku v kapitalizované výši 1 549,99 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 939,68 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 427,31 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 571,19 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO a žalovaným byla dne 26. 8. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč (celkem tedy částku ve výši 27 888 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 344 Kč. Žalovaný uhradil pouze 9 992 Kč. Žalovaná částka 26 896 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 9 939,68 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 631,51 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 693 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 896,09 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 735,72 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 15% p.a. smluvního úroku z jistiny za dobu od 27. 10. 2022 do 11. 7. 2023, který kapitalizovala částkou 1 549,99 Kč a dále 15% p.a. smluvního úroku z jistiny za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, a 15% p.a. úroku z prodlení z částky 10 571,19 Kč za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení, přičemž za dobu od 27. 10. 2022 do 11. 7. 2023 tento úrok kapitalizovala částkou 1 427,31 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba. smluvně postoupena žalobkyni.
2. Podáním ze dne 19. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 2 110,98 Kč představující část smluvní pokuty. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1 , 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. ).
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací právnická osoba. a žalovaným byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 15 000 Kč žalovanému v hotovosti předána (smlouva), žalovaný uhradil částku v celkové výši 9 992 Kč (transakční historie) a žalovaná pohledávka na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané žádost o úvěr vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný a jeho měsíční příjem činí 35 196 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 12 921 Kč, a to 4 000 Kč na bydlení, energie, 6 000 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a 2 921 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Žalovaný dále uvedl, že bydlí ve vlastním, je ženatý a u počtu vyživovaných osob je uvedena nula. U seznamu dluhů žadatele je uveden věřitel Anonymizováno Anonymizováno s výší dluhu 40 894 Kč, přičemž zbývá doplatit 25 894 Kč. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Pracovní smlouvu a výplatní pásky žalobkyně nepředložila, neprokázala tedy, že příjmy žalovaného její právní předchůdce ověřil. Pokud se týká výdajů žalovaného, v kartě zákazníka ani nebyly zaznamenány doklady, z nichž by výše uvedené výdaje žalovaného bylo možné ověřit. V kartě zákazníka nebyly rovněž uvedeny žádné listin y, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalovaného.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.
12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. Jak bylo uvedeno v bodu 5 rozsudku, žalobkyně nepředložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v kartě zákazníka. Výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalovaného mohly vyplývat.
18. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
19. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.
20. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 5 008 Kč (rozdíl poskytnuté jistiny 15 000 Kč a zaplacených 9 992 Kč), k jejíž zaplacení jej soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru (poplatek a smluvní úrok), žalobu zamítl.
21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 5 008 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
23. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.