Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 350/2023-57
Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 105 828,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 991 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 74 837,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 691,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 721,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 513,52 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 24 513,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 721,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 879,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 52 114,62 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, s úrokem ve výši 6,5 % ročně z částky 52 114,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 45 637,14 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 991 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 74 837,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 691,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 721,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 513,52 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 24 513,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 721,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 879,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 52 114,62 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, s úrokem ve výši 6,5 % ročně z částky 52 114,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 45 637,14 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení.III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 105 828,85 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 2. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce č. tel. číslo, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve 36 měsíčních splátkách společně s poplatkem ve výši 44 190 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 846 Kč, odměnu za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 22 400 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 7 300 Kč a pojistné ve výši 4 006 Kč. Úroková sazba činila podle tvrzení žalobkyně 6,2 % ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté informace zaznamenané do zákaznické karty. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, uhradil pouze částku 72 296 Kč. Dlužná částka z této smlouvy tak činí 71 188,85 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 52 114,62 Kč a dlužného poplatku ve výši 19 074,23 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 721,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 879,58 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 52 114,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 6,2 % ročně z částky 52 114,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku ve 24 měsíčných splátkách společně s poplatkem ve výši 31 998 Kč, který představuje kapitalizovaný úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 18 200 Kč, částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 10 702 Kč a částku 3 096 Kč za doplňkové pojištění. Dohodnutá úroková sazba činila podle uzavřené smlouvy 35 %. I v případě této smlouvy byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje v zákaznické kartě. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, do podání žaloby na svůj dluh plnil pouze z části, a to částku 41 713 Kč. Dlužná částka tak činí 34 640 Kč, z čehož představuje částka 24 513,52 Kč jistinu a částka 10 126,48 Kč dlužný poplatek. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 691,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 721,82 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 513,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 24,57 % ročně z částky 24 513,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Ve vztahu k oběma smlouvám žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně na ni postoupila obě pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně dále zdůraznila, že obě smlouvy byly uzavřeny po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , proto případné neprokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost nezpůsobuje neplatnost smluv. V doplnění žaloby ze dne 18. 5. 2024 žalobkyně zopakovala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečně na základě jím poskytnutých informací. K tomu odkázala na rozsudek Krajského soudu v právnická osoba ze dne 31. 7. 2020, č. j. spisová značka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), jednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 9. 2019 č. tel. číslo soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 39 546 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 9 846 Kč, částkou za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 22 400 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu ve výši 7 300 Kč; dále se žalovaný zavázal uhradit pojistné ve výši 4 644 Kč, to vše ve 36 měsíčních splátkách. Finanční prostředky byly podle uzavřené smlouvy žalovanému poskytnuty na bankovní účet č. č. účtu. Dohodnutá úroková sazba činila 14 % ročně pro celou dobu trvání smlouvy.
4. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 2. 9. 2019 vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, příjem domácnosti žalovaného činí celkem 62 456 Kč, čistý příjem žalovaného činí 34 856 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 3 400 Kč. V části nazvané ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně nezaškrtla žádnou z možností, na základě které informace poskytnuté žalovaným ověřila. V části nazvané zdroje příjmů právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla plný pracovní úvazek, což mělo být ověřeno na základě potvrzení o příjmu.
5. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 vyplývá, že žalovaný čerpal poskytnutou zápůjčku ve výši 100 000 Kč, přičemž uhradil celkem částku 72 296 Kč.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 1. 2020 č. tel. číslo soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 28 902 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 18 200 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 10 702 Kč; dále se žalovaný zavázal uhradit pojistné ve výši 3 096 Kč, to vše ve 24 měsíčních splátkách. Dohodnutá úroková sazba činila 35 % ročně pro celou dobu trvání smlouvy. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy.
7. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 1. 2020 vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, že příjem domácnosti žalovaného činí celkem 85 600 Kč, čistý příjem žalovaného činí 37 400 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Dále vynakládá žalovaný částku 3 500 Kč jako externí splátky. V části nazvané ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnost pracovní smlouva a výplatní pásky. Jako zdroj příjmů byla zaškrtnuta možnost plný úvazek.
8. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 vyplývá, že žalovaný čerpal poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč, přičemž uhradil celkem částku 41 713 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě.
10. Z potvrzení o příjmu žalovaného ze dne 2. 9. 2019 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil za poslední tři měsíce částku 34 856 Kč.
11. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, kterou žalovanému zaslala na bankovní účet. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 39 546 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 9 846 Kč, částkou za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 22 400 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu ve výši 7 300 Kč; a částkou tvořenou pojištěním ve výši 4 644 Kč. Při uzavírání smlouvy o zápůjčce ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka ze dne 2. 9. 2019 nebyly údaje sdělené žalovaným ověřovány na základě žádných dokumentů (v této zákaznické kartě nebyla zaškrtnuta žádná políčka v části nazvané ověřené dokumenty). Na poskytnutou zápůjčku žalovaný uhradil částku 72 296 Kč. Stejně tak má soud z provedených důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 45 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Podle této smlouvy se žalovaný zavázal vrátit dlužnou částku společně s poplatkem ve výši 28 902 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 18 200 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 10 702 Kč; a částkou tvořenou pojistným ve výši 3 096 Kč. Rovněž při uzavření této smlouvy ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka ze dne 6. 1. 2020 měl být k ověření údajů sdělených žalovaným příjem žalovaného ověřen na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Na poskytnutý spotřebitelský úvěr žalovaný dosud uhradil částku 41 713 Kč. Z předloženého potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 2. 9. 2019 má soud za prokázané, že průměrný čistý příjem žalovaného činil v posledních třech měsících částku 34 856 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným v dosud neuhrazených výších na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by uhradil jiné částky, než jaké tvrdila žalobkyně v žalobě a které vyplývají z tabulek umoření, učinil soud závěr, že žalovaný dosud žalobkyni uhradil celkem částku 114 009 Kč (41 713 Kč a 72 296 Kč). Schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a spotřebitelský úvěr byla zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1723 odst. 2 o. z. se přitom ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.
17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka).
19. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet dostatečně. Žalobkyně ověření bonity žalovaného pouze tvrdila. Byť žalobkyně ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce uzavřené dne 2. 9. 2019 doložila potvrzení o výši příjmu žalovaného za předcházející tři měsíce, nijak nedoložila, že se zabývala také výdajovou stránkou žalovaného. Ve vztahu k jeho výdajům se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o tom, že vynakládá měsíčně odhadem 3 400 Kč, což zaznamenala do zákaznické karty ze dne 2. 9. 2019. Žádným způsobem však nedoložila, na základě čeho vycházela právě z částky 3 400 Kč. Zákaznická karta ze dne 2. 9. 2019 (ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce) neuvádí ke konkrétním výdajům žalovaného fakticky vůbec ničeho. Žalovanému přitom byla na základě prvně uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytnuta finanční částka ve výši 100 000 Kč. I s ohledem na výši této částky tak bylo na žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, aby k posouzení úvěruschopnosti žalovaného přistupovala obezřetněji tak, aby toto posouzení byla schopna následně prokázat. To se v daném případě nestalo. Stejně tak žalobkyně neprokázala posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud jde o později uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 1. 2020. V případě této smlouvy žalobkyně v zákaznické kartě ze dne 6. 1. 2020 uvedla, že údaje tvrzené žalovaným ověřovala na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek; tato tvrzení však žádným způsobem nedoložila. Dlužno dodat, že v této zákaznické kartě žalobkyně zaznamenala externí splátky žalovaného ve výši 3 500 Kč, což mělo vést žalobkyni k bližšímu zkoumání příjmové i výdajové stránky žalovaného. Ani v případě této smlouvy tak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dostatečně úvěruschopnost žalovaného neprověřila. Za této situace však existovaly ve vztahu k oběma uzavřeným smlouvám důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele – žalovaného poskytnuté úvěry splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. spisová značka). Bližší tvrzení ani důkazy pak žalobkyně neposkytla ani na základě výzvy soudu učiněné podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , čímž neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o svou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalovaného.
20. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, a proto soud posoudil obě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatné podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem citovaného zákona je implementace předpisů Evropské unie vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, podle něhož musí soud z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní odpovědnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a v případě nesplnění této povinnosti dovodit absolutní neplatnost sjednané smlouvy. Podle citované směrnice totiž nelze sankci za porušení předsmluvní odpovědnosti věřitele vázat na podmínku uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem. O tom ostatně svědčí i následně provedená novelizace zákona o spotřebitelském úvěru (učiněná zákonem č. 96/2022 Sb. ), která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila absolutní neplatnost smlouvy přímo do znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy.
21. Ze stejného důvodu neobstojí námitka žalobkyně, že s ohledem na uzavření smluv po datu nabytí účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru nemohou být uzavřené smlouvy posuzovány jako neplatné. Naopak – závěry Soudního dvora EU se promítají i do zde použité právní úpravy. Stejně tak neobstojí odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v právnická osoba ze dne 31. 7. 2020, č. j. spisová značka, na který upozorňovala v doplnění žaloby a podle kterého měl být její postup dostatečný. Zákon o spotřebitelském úvěru, do něhož se promítají požadavky evropské úpravy o ochraně spotřebitele, totiž vyžaduje, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal, k čemuž zákaznická karta nepostačuje (ta fakticky pouze opakuje tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost dlužníka prověřovala). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele sankcionuje zákon o spotřebitelském úvěru absolutní neplatností (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka). A pokud žalobkyně splnění této povinnosti právní předchůdkyní dokládala pouze kartami zákazníka, neunesla důkazní břemeno, které jí tížilo. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je totiž fakticky myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný, tzn. údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady, což v daném případě splněno nebylo.
22. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční částky ve výši 100 000 Kč a 45 000 Kč, jakož i to, že žalovaný dosud uhradil 114 009 Kč (72 296 Kč a 41 713 Kč). Žalobkyně také soudu prokázala, že na ni její právní předchůdkyně postoupila pohledávky za žalovaným. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyly platně a účinně uzavřeny smlouvy a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnuté jistiny. Na prvně uzavřené smlouvě o zápůjčce se žalovaný obohatil částkou 27 704 Kč (z poskytnutých 100 000 Kč dosud uhradil 72 296 Kč) a z následně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru se obohatil o 3 287 Kč (z poskytnutých 45 000 Kč dosud uhradil 41 713 Kč). Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 30 991 Kč. právnická osoba s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.
23. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení výzvou odeslanou dne 13. 1. 2023. Tato výzva došla v souladu s § 573 o. z. žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. ve středu 18. 1. 2023, přičemž podle této výzvy měl žalovaný plnit do deseti dnů, tj. do pondělí 30. 1. 2023 (desátý den připadl na sobotu). Od 31. 1. 2023 se tedy žalovaný ocitl v prodlení, a proto byl žalobkyni od tohoto data přiznán rovněž úrok z prodlení v zákonné výši.
24. Ve zbývající části, tj. pokud jde o částku 74 837,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 691,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 721,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 513,52 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 24 513,52 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 721,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 879,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 52 114,62 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, s úrokem ve výši 6,5 % ročně z částky 52 114,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 45 637,14 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, musela být podaná žaloba zamítnuta.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Ve věci byl z větší části úspěšnější žalovaný, proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. V řízení mu však žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.