Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 38/2024-68
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno.
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 65 006,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 316,65 Kč, úroku v kapitalizované výši 934,91 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 458,72 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 610 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 079,59 Kč, úroku v kapitalizované výši 908,49 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 19 249,45 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 656,80 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 277,05 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 147,80 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 316,65 Kč, úroku v kapitalizované výši 934,91 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 458,72 Kč.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 610 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 079,59 Kč, úroku v kapitalizované výši 908,49 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 19 249,45 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 656,80 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 277,05 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 147,80 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 24. 5. 2021 a ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 15. 11. 2021. Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce“). Žalovaná si půjčila celkem 33 000 Kč (10 000 Kč + 23 000 Kč) a vrátila 20 390 Kč (12 161 Kč + 8 229 Kč).
2. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 24. 5. 2021 žalobkyně žalovala částku 12 142,24 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 3 656,80 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 135,22 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 1 694,92 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 321,44 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 622,62 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 711,24 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 15% p.a. smluvního úroku z jistiny 3 656,80 Kč za dobu od 25. 7. 2022 do zaplacení, přičemž za dobu od 25. 7. 2022 do 11. 7. 2023 úrok kapitalizovala částkou 631,88 Kč, a 15% p.a. úroku z prodlení z částky 3 792,02 Kč kapitalizovaného za dobu od 25. 7. 2022 do 1. 7. 2023 částkou 539,15 Kč. Za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení požadovala úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 792,02 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba. smluvně postoupena žalobkyni.
3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 15. 11. 2021 žalobkyně žalovala částku 52 864 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 19 249,45 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 1 106,33 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 12 690,59 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 029,40 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 788,23 Kč a smluvní pokutu ve výši 13 000 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 8% p.a. smluvního úroku z jistiny 19 249,45 Kč za dobu od 16. 4. 2023 do zaplacení, přičemž za dobu od 16. 4. 2023 do 11. 7. 2023 úrok kapitalizovala částkou 1 211,52 Kč, a 15% p.a. úroku z prodlení z částky 20 355,78 Kč kapitalizovaného za dobu od 16. 4. 2023 do 11. 7. 2023 částkou 2 196,62 Kč. Za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení požadovala úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 355,78 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba. smluvně postoupena žalobkyni.
4. Podáním ze dne 28. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 4 316,65 Kč (2 962,34 Kč + 1 354,31 Kč) představující dluh na smluvních pokutách, částky ve výši 934,91 Kč (95,55 Kč + 839,36 Kč) představující část kapitalizovaného úroku a ohledně částky ve výši 1 458,72 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1 , 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
6. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedené smlouvy uzavřel, částka v celkové výši 33 000 Kč byla žalované v hotovosti předána (smlouvy), žalovaná na ně uhradila celkem částku 20 390 Kč (přehledy úhrad) a žalované pohledávky byly na žalobkyni postoupeny (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2023 včetně potvrzení o jejich odeslání). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v žádosti o úvěr, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila. Podle žádostí o úvěr žalovaná v květnu i listopadu 2021 předložila složenky, podle nichž měla v květnu 2021 měsíční příjem ve výši 15 472 Kč (invalidní důchod) a v listopadu 2021 měsíční příjem ve výši 15 768 Kč (invalidní důchod). Její měsíční výdaje činily v květnu 2021 částku 9 658 Kč (z toho bydlení, energie 10 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3 860 Kč, srážky ze mzdy, výživné 2 806 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1 992 Kč), v listopadu 2021 činily výdaje žalované 10 999 Kč měsíčně (z toho bydlení, energie 3 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 4 000 Kč, srážky ze mzdy, výživné 2 671 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1 328 Kč).
8. Žalobkyně předložila posudek o invaliditě žalované a oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 12. 2018, podle něhož žalované od lednové splátky 2019 náleží invalidní důchod třetího stupně ve výši 14 233 Kč měsíčně, přičemž vypláceno bude 11 875 Kč měsíčně. Dále žalobkyně předložila výplatní doklady pro invaliditu třetího stupně za období březen 2020 (vyplacená částka 12 299 Kč, brutto 15 175 Kč), za období duben. 2020 (vyplacená částka 12 391 Kč, brutto 15 175 Kč), za období 18. 8. 2020 - 17. 9. 2020 (vyplacená částka 12 679 Kč, brutto 15 175 Kč), za období 18. 5. 2021 - 17. 6. 2021 (vyplacená částka 13 306 Kč, brutto 16 065 Kč), 18. 9. 2021 - 17. 11. 2021 (vyplacená částka 13 306 Kč, brutto 16 065 Kč). Listin y, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně ověřit výdaje žalované (výpisy z bankovního účtu), žalobkyně nepředložila. V žádostech o úvěr nebyly ani uvedeny listin y, z nichž by bylo možné ověřit výdaje žalované a míru jejího zadlužení.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.
15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
16. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
18. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.
19. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.
20. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
21. Jak vyplývá z bodu 8 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplývaly výdaje žalované a míra jejího zadlužení uvedené v žádostech o úvěr. K výdajům žalované a míře jejího zadlužení nejsou v žádostech o úvěr ani uvedeny žádné listin y, z nichž by mohly být ověřeny.
22. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
23. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovanou uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.
24. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované, jsou obě smlouvy o úvěru absolutně neplatné a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaná byla povinna vrátit poskytnutých 33 000 Kč (10 000 Kč + 23 000 Kč). Dosud podle tvrzení žalobkyně vrátila 20 390 Kč (12 161 Kč + 8 229 Kč), proto ji soud zavázal k doplacení částky 12 610 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.
25. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
26. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 12 610 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
27. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jejího úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.