Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 332/2023-123

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o 159 076,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 116 232,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 116 232,06 Kč od 11. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 42 844,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem prodlení ve výši 2 527,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 563,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 508 Kč od 25. 6. 2022 do 10. 4. 2023, s úrokem 19,9 % ročně z částky 47 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 393,43 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 785,86 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 109 568,19 Kč od 25. 6. 2022 do 10. 4. 2023, s úrokem 13,9 % ročně z částky 106 466,19 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 42 844,13 Kč od 11. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 116 232,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 116 232,06 Kč od 11. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 42 844,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem prodlení ve výši 2 527,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 563,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 508 Kč od 25. 6. 2022 do 10. 4. 2023, s úrokem 19,9 % ročně z částky 47 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 393,43 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 785,86 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 109 568,19 Kč od 25. 6. 2022 do 10. 4. 2023, s úrokem 13,9 % ročně z částky 106 466,19 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 42 844,13 Kč od 11. 4. 2023 do zaplacení.III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 159 076,19 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „banka“), dne 22. 3. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 115 000 Kč. Část úvěru byla žalovanému poskytnuta na úhradu jeho dřívějších peněžitých závazků, část byla poskytnuta neúčelově, převodem na jeho běžný účet. Žalovaný se touto smlouvou zavázal bance vrátit poskytnutou částku společně s úrokovou sazbou 13,9 % ročně a s poplatky za poskytnuté bankovní služby podle sjednané smlouvy a připojeného sazebníku, vč. pojistného za pojištění schopnosti splácet. Žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou jednotlivých splátek, banka proto v souladu se smlouvou ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 22. 11. 2021. Současně uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Banka pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022. Ke dni postoupení pohledávky činila celková dlužná částka 127 747,48 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 106 466,19 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 102 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 12 785,86 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5 393,43 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 109 568,19 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení a úrok 13,9 % ročně z částky 106 466,19 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že banka s žalovaným uzavřela dne 6. 3. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, expres půjčka, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 47 000 Kč z úvěrového účtu na běžný účet žalovaného. Žalovaný se touto smlouvou zavázal bance vrátit poskytnutou částku společně s úrokovou sazbou 19,9 % ročně a s poplatky za poskytnuté bankovní služby podle sjednané smlouvy a připojeného sazebníku, vč. pojistného za pojištění schopnosti splácet. Žalovaný byl i se splácením těchto splátek opakovaně v prodlení, banka proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila ke dni 22. 11. 2021. Současně uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný, stejně jako v případě předchozí smlouvy. I tuto pohledávku za žalovaným banka postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022. Ke dni postoupení pohledávky činila celková dlužná částka 60 599,11 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 47 000 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 508 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 8 563,55 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 527,56 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 49 508 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení a úrok 19,9 % ročně z částky 47 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení. V doplnění žaloby ze dne 24. 6. 2024 žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, porovnávala jeho příjmy a výdaje. K tomu odkázala na rozsudek Krajského soudu v právnická osoba ze dne 31. 7. 2020, č. j. spisová značka, podle něhož má být tento postup dostačující.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu s , (dále jen „ “), jednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček, soud zjistil, že banka se dne 22. 3. 2019 zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 115 000 Kč, a to tak, že částku 49 464,5 Kč odešle na úvěrový účet žalovaného č. č. účtu, zbývající část jistiny odešle na běžný účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se na základě této smlouvy zavázal uhradit úvěr v 96 měsíčních splátkách. Dohodnutá roční úroková sazba činila 13,9 %, přičemž žalovaný se zavázal bance uhradit celkem částku 192 683,64 Kč. Součástí smlouvy byla také označená jako vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro konsolidaci půjček.

4. Z žádosti o úvěr (konsolidace půjček) ze dne 22. 3. 2019 vyplynulo, že žalovaný uvedl jako čistý příjem domácnosti částku 80 000 Kč a jako svůj čistý měsíční příjem za 3 měsíce částku 19 072 Kč. Jako svého zaměstnavatele žalovaný uvedl společnost právnická osoba. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 15. 5. 2024 vyplynulo, že banka využila pro přezkum úvěruschopnosti matematické modely výpočtu. Tyto modely počítaly s příjmem žalovaného ve výši 19 072 Kč a čistým příjmem domácnosti ve výši 80 000 Kč.

5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 11. 2021 soud zjistil, že banka prohlásila úvěr na částku 115 000 Kč za splatný ke dni 22. 11. 2021. Podle tohoto oznámení činila dlužná částka celkem 122 498,95 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, expres půjčka, soud zjistil, že banka uzavřela dne 6. 3. 2020 s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout částku 47 000 Kč. Dohodnutá roční úroková sazba činila 19,9 %, přičemž žalovaný se zavázal bance uhradit celkem částku 83 323,56 Kč, a to formou 72 měsíčních splátek. Součástí smlouvy byla také označená jako vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro expres půjčku.

7. Z žádosti o úvěr ze dne 6. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl jako svého zaměstnavatele společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se sídlem v Rakousku, přičemž jako čistý měsíční příjem domácnosti uvedl 60 000 Kč a jako svůj průměrný čistý příjem za 3 měsíce uvedl částku 37 437 Kč. Z prohlášení o příjmu ze dne 6. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný měl v dané době příjem ze zahraničí ve výši 1 512,26 € měsíčně. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 15. 5. 2024 vyplynulo, že banka využila pro přezkum úvěruschopnosti matematické modely výpočtu, které zohledňovaly příjem žalovaného ve výši 37 437 Kč a čistý příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč.

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 11. 2021 vyplynulo, že banka prohlásila úvěr na částku 47 000 Kč za splatný ke dni 22. 11. 2021. Dle tohoto oznámení činila celková výše dlužné částky 58 153,45 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022, ve spojení s potvrzením banky o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2022 a seznamem postoupených pohledávek banka postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 6. 2022.

10. Výzvou ze dne 4. 4. 2023 zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužných částek. Výzva ve vztahu k pohledávkám z obou smluv byla žalovanému odeslána dne 5. 4. 2023.

11. Z platební historie ve vztahu k úvěru na částku 115 000 Kč soud zjistil, že žalovaný uhradil na tento úvěr celkem částku 38 642,78 Kč. Jednotlivé transakce provedené žalovaným vyplývají z doloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaného (jedná se o výpisy č. 1/2019-10/2019, 1/2020-13/2020, , 1/2022-12/2022). Z platební historie ve vztahu k úvěru na částku 47 000 Kč soud zjistil, že žalovaný uhradil na tento úvěr celkem částku 7 125,16 Kč. Jednotlivé transakce provedené žalovaným vyplývají z doloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaného (jedná se o výpisy č. 1/2020-10/2020, , 1/2022-11/2022).

12. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným dne 22. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 115 000 Kč, částečně k účelové úhradě dosavadních závazků žalovaného a částečně bez určení účelu na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit v měsíčních splátkách, a to v celkové výši 192 683,64 Kč. Při uzavírání smlouvy žalovaný sdělil bance své příjmy, výdaje. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem částku 38 642,78 Kč. Stejně tak má soud z provedených důkazů za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným dne 6. 3. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 47 000 Kč, kterou žalovanému zaslala na bankovní účet. Podle této smlouvy se žalovaný zavázal vrátit celkovou dlužnou částku 83 323,56 Kč. Rovněž při uzavření této smlouvy žalovaný sdělil bance své příjmy, výdaje. Příjem žalovaného od společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno byl doložen potvrzením o příjmu. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem částku 7 125,16 Kč. Banka postoupila své pohledávky za žalovaným v dosud neuhrazených výších na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry byla zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Výdajová stránka žalovaného nebyla ničím doložena. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou. Výzva byla žalovanému odeslána 5. 4. 2023.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle , (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1723 odst. 2 o. z. se přitom ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi bankou a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť banka žalovanému poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka).

20. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že banka neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry dostatečně. Žalobkyně ověření bonity žalovaného pouze tvrdila. Byť žalobkyně ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce uzavřené dne 6. 3. 2020 doložila potvrzení o výši příjmu žalovaného od rakouské společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ve výši 1 512,26 € (tj. 34 437 Kč), žádným způsobem nedoložila, že se dostatečně zabývala také výdajovou stránkou žalovaného. Naopak, při svých výpočtech ohledně schopnosti žalovaného splácet počítala s příjmem celé domácnosti (nikoli jen s tvrzeným příjmem žalovaného), aniž by však tento celkový příjem měla doložený např. konkrétními listinami. Spoléhala se tak de facto pouze na tvrzení žalovaného, což k dostatečnému posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Ve vztahu ke smlouvě ze dne 22. 3. 2019 pak neměla doložený ani tvrzený příjem žalovaného, natož aby se zabývala jeho skutečnou výdajovou stránkou. K závěru o dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostačují údaje uvedené v žádosti o úvěry, ani žalobkyní předložená vyjádření k procesu posuzování úvěruschopnosti, podle kterých měla banka vycházet z matematických modelů výpočtů. Tato vyjádření totiž žádným způsobem nedokládají, že se banka zejm. výdajovou stránkou žalovaného skutečně (materiálně) zabývala. Za popsané situace tak existovaly ve vztahu k oběma uzavřeným smlouvám důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele – žalovaného poskytnuté úvěry splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. spisová značka). Bližší tvrzení ani důkazy pak žalobkyně neposkytla ani na základě výzvy soudu učiněné podle a 3 Přestože žalobkyně v reakci na výzvu soudu doložila výpisy z úvěrových účtů žalovaného, již zmiňované potvrzení o příjmu žalovaného ze zahraničí, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a žádosti o úvěry, tyto y skutečné prověření úvěruschopnosti žalovaného neprokazují. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní, pokud jde o svou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalovaného.

21. Na tomto závěru nemění ničeho ani odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v právnická osoba ze dne 31. 7. 2020, č. j. spisová značka, na který upozorňovala v doplnění žaloby ze dne 24. 6. 2024 a podle kterého měl být její postup dostatečný. Zákon o spotřebitelském úvěru, do něhož se promítají požadavky evropské úpravy o ochraně spotřebitele, totiž vyžaduje, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal, k čemuž údaje uvedené žalovaným, aniž by byly doloženy konkrétními podklady, nepostačují. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je totiž fakticky myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný, tzn. údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady, což v daném případě splněno nebylo.

22. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, a proto soud posoudil obě smlouvy uzavřené mezi bankou a žalovaným jako neplatné podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem citovaného zákona je implementace předpisů Evropské unie vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, podle něhož musí soud z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní odpovědnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a v případě nesplnění této povinnosti dovodit absolutní neplatnost sjednané smlouvy. Podle citované směrnice totiž nelze sankci za porušení předsmluvní odpovědnosti věřitele vázat na podmínku uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem. O tom ostatně svědčí i následně provedená novelizace zákona o spotřebitelském úvěru (učiněná ), která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila absolutní neplatnost smlouvy přímo do znění zákona o spotřebitelském úvěru. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy.

23. Žalobkyně však soudu prokázala, že banka žalovanému poskytla finanční částky ve výši 115 000 Kč a 47 000 Kč, jakož i to, že žalovaný dosud uhradil pouze částku 45 767,94 Kč (38 642,78 Kč a 7 125,16 Kč). Žalobkyně také soudu prokázala, že na ni banka postoupila pohledávky za žalovaným. Vzhledem k tomu, že mezi bankou a žalovaným nebyly platně a účinně uzavřeny smlouvy a mezi bankou a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť banka mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila banka jako její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnuté jistiny. Na prvně uzavřené smlouvě o úvěru (ze dne 22. 3. 2019) se žalovaný obohatil částkou 76 357,22 Kč (z poskytnutých 115 000 Kč dosud uhradil 38 642,78 Kč) a z následně uzavřené smlouvy o úvěru se obohatil částkou 39 874,84 Kč (z poskytnutých 47 000 Kč dosud uhradil 7 125,16 Kč). Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 116 232,06 Kč. právnická osoba s soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.

24. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení výzvou odeslanou dne 5. 4. 2023. Tato výzva došla v souladu s § 573 o. z. žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. v pondělí 10. 4. 2023. Od 11. 4. 2023 se tak žalovaný ocitl v prodlení, a proto byl žalobkyni od tohoto data přiznán rovněž úrok z prodlení v zákonné výši.

25. Ve zbývající části, tj. pokud jde o zaplacení částky 42 844,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem prodlení ve výši 2 527,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 563,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 508 Kč od 25. 6. 2022 do 10. 4. 2023, s úrokem 19,9 % ročně z částky 47 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 393,43 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 785,86 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 109 568,19 Kč od 25. 6. 2022 do 10. 4. 2023, s úrokem 13,9 % ročně z částky 106 466,19 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 42 844,13 Kč od 11. 4. 2023 do zaplacení, musela být žaloba zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Ve věci byl z větší části úspěšnější žalovaný, proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. V řízení mu však žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.