Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 100/2024-41

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci

žalobkyně:Anonymizováno,

se sídlem Anonymizováno,

zastoupené Anonymizováno,

se sídlem Anonymizováno

proti

žalovanému:Anonymizováno,

trvale bytem Anonymizováno

o zaplacení částky 51 409 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 152 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 2 257 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 295,71 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 49 979 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 768,50 Kč od 7. 11. 2023 do 29. 1. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 51 409 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 14 689,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 152 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 2 257 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 295,71 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 49 979 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 768,50 Kč od 7. 11. 2023 do 29. 1. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 51 409 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 14 689,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 1. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 51 409 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30.12.2016 uzavřena úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky. Žalovaný neplnil řádně podmínky sjednané smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na uvedenou smlouvu dosud uhradil částku 15 548 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ve spojení s úvěrovými podmínkami a splátkovým kalendářem vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30.12.2016 tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky. Sama žalobkyně potvrzuje, že v návaznosti na uzavřenou smlouvu žalovaný načerpal celkem částku ve výši 64 700 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr již uhradil částku 15 548, 74 Kč. Ve zbývající celkové výši 49 1525 Kč žalovaný poskytnuté prostředky žalobkyni dosud nevrátil.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

14. Žalobkyně v žalobě ve znění jeho doplnění uvedla, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru předestřel, že má příjem z hlavního pracovního poměru, a to ve výši 18 000 Kč, je svobodný a bydlí v podnájmu. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného v rejstřících ISIR, NRKI. Žádné údaje (příjmy ani výdaje) žalobkyně nikterak neověřovala, vycházela pouze ze statistického modelu. Žalobkyně dovodila úvěruschopnost žalovaného z prohlášení žalovaného jeho příjmu ve výši 18 000 Kč, tento však žalovaný nikterak nedoložil. Žalobkyně neověřovala ani výdaje žalovaného, ty byly stanoveny podle ekonomického modelu na částku 2 400 Kč jako životní minimum a celkové měsíční náklady na bydlení ve výši 5 041 Kč. Byť tyto výdaje budí na první dojem pochybnost – sám žalovaný uvádí, že bydlí v podnájmu - žalobkyně žalovanému přesto sjednaný úvěr poskytla.

15. Z výše uvedených podkladů nemohla žalobkyně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 49 152 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, nemohla jí tak být udělena výzva soudu ve smyslu ust. ,3 , aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k aktuálním tíživým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené možnostem žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

18. V částce 49 152 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, sjednané poplatky, smluvní pokuta) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny, ohledně smluvních úroků, smluvní pokuty a poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Vzhledem k argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR výše dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. , když převážně procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením v plné výši. Náhradu nákladů řízení tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 057 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle vyhl. č. a to ve výši 3 180 Kč/úkon, za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), náhradu za 3 režijní paušály po 300 Kč dle vyhl. č. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný

domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.