Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 55/2024-45

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 303 313,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 244 123,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 84 482,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 21 543 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 244 123,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 84 482,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 21 543 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 12. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 303 313,38 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení a 9,9% úrokem z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 442,74 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 849,97 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 9. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 013844102R, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 9,9 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek. Jelikož žalovaný řádně nesplácel úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 300 881,38 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 2 432 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 23. 9. 2021, smlouvy o úvěru č. 013844102R ze dne 23. 9. 2021, záznamu o podpisu klienta, smlouvy o poskytnutí služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne 9. 10. 2017, dohody o aktivaci služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne 9. 10. 2018, změn nastavení služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne 18. 10. 2021, výpisu z běžného účtu č. č. účtu za dobu od 20. 9. do 26. 9. 2021, historie – přehledu plateb, výpisu z účtu č. č. účtu za září 2021, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry, sazebníku ČSOB pro fyzické osoby – občany platného od 1. 11. 2022, upomínek (I. upomínka, výzva k zaplacení dluhu, opakovaná výzva k zaplacení dluhu), poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 29. 6. 2023 včetně dodejky, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2023 včetně dodejky a předžalobní upomínky ze dne 28. 11. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 11. 2023, výpisů z běžného účtu č. č. účtu za dobu od ledna 2021 do září 2021, informace ze systému právnická osoba (CBCB Informace) a výpisu CRIF. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 9. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Dle této smlouvy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč na běžný účet žalovaného. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 9,9 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 96 anuitních měsíčních splátek po 5 287 Kč (poslední splátka 5 240,68 Kč) vždy k 19. dni v měsíci počínaje říjnem 2021 a konče zářím 2029. Nad rámec této splátky měl žalovaný hradit měsíčně částku 466 Kč jako poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 23. 9. 2021, ve které žalovaný prohlásil, že je jeho příjem činí 40 000 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje na splátky úvěrů činí 6 000 Kč a další pravidelné výdaje 6 000 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, žalovaný podal žalované žádost o poskytnutí úvěru, žalobkyně tuto nabídku přijala. Služby internetového bankovnictví byly účastníky sjednány smlouvou o poskytnutí služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne 9. 10. 2017 a byly téhož dne aktivovány na základě dohody o aktivaci služeb ČSOB elektronického bankovnictví. Z výpisu z účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že dne 23. 9. 2021 byla odepsána částka 350 000 Kč jako čerpání úvěru na účet č. č. účtu. Z historie tohoto úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na tento úvěr celkem 105 876,80 Kč. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 29. 6. 2023, která byla odeslána formou doporučené zásilky na adresu žalovaného a k jejímuž uložení došlo dne 30. 6. 2023, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě přistoupí k zesplatnění úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila shora uvedený úvěr ke dni 21. 9. 2023, kdy k tomuto dni dluh činil 317 797,82 Kč, a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení ve lhůtě do 28. 9. 2023. Dle dodejky toto oznámení bylo odesláno formou doporučené zásilky na adresu žalovaného a k jejímu uložení došlo dne 22. 9. 2023. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní upomínkou ze dne 28. 11. 2023, která byla dle podacího archu následujícího dne odeslána žalovanému.

5. Z výpisu CRIF bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje údaje poskytnuté žalovaným v žádosti o úvěr, a to: čistý měsíční příjem z podnikání 40 000 Kč, splátky úvěrů 6 000 Kč měsíčně a další výdaje 6 000 Kč měsíčně. Z informací ze systému Credit Bureau bylo zjištěno, že v době schvalování předmětného úvěru splácel žalovaný splátkový úvěr po 511 Kč měsíčně, kdy zůstatek činil 6 631 Kč, kontokorentní úvěr s výší limitu 5 000 Kč a dále mu byly poskytnuty úvěrové limity ve výši 88 000 Kč s nesplacenou jistinou ve výši 74 727 Kč.

6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu od ledna 2021 do září 2021 (resp. do 22. 9. 2021) bylo zjištěno následující: Pokud se jedná o příjmy žalovaného, tyto byly zjištěny ve výši 205 211 Kč v hrubém, tj. 23 600 Kč měsíčně. Jedná se o platby od těchto subjektů: v lednu 12 625 Kč od právnická osoba., v únoru 17 784 Kč od právnická osoba. a 3 685 kč od právnická osoba (celkem 21 469 Kč), v březnu 17 450 Kč od Anonymizováno, v dubnu 6 000 Kč od Anonymizováno právnická osoba., 4 280 Kč od právnická osoba a 1 756 Kč od Anonymizováno (celkem 12 036 Kč), v květnu 22 995 Kč od Anonymizováno právnická osoba., 2 210 Kč od Anonymizováno a 3 000 Kč od Anonymizováno (celkem 28 205 Kč), v červnu 31 983 Kč od Anonymizováno právnická osoba. a 5 180 Kč od Anonymizováno (celkem 37 168 Kč), v červenci 26 710 Kč od Anonymizováno právnická osoba. a 3 740 Kč od AnonymizovánoAnonymizováno (celkem 30 450 Kč), v srpnu 23 287 Kč od Anonymizováno právnická osoba., 6 749 Kč od Anonymizováno a 1 020 Kč od Anonymizováno (celkem 30 056 Kč) a v září 15 752 Kč od Anonymizováno právnická osoba. Z dalších příchozích plateb nelze bez dalšího dovodit, že se jedná o platby od obchodních parnerů žalovaného. Zejména pak za příjem nelze považovat příchozí platby z účtu paní jméno FO, kdy se s vysokou pravděpodobností jedná o rodinného příslušníka žalovaného. Pokud se jedná o výdaje, z výpisů nejsou identifikovatelné platby za bydlení a energie. Za telekomunikační služby bylo z účtu hrazeno celkem 11 413 Kč (ve čtyřech měsících: leden, červen, červenec a srpen), dále byla hrazena cena internetových služeb Netflix a Spotify. Kartou bylo uhrazeno za veřejnou dopravu 7 387 Kč a za zboží v potravinářských a drogistických obchodech 23 269 Kč. Z bankomatu bylo vybráno celkem 82 300 Kč. Z účtu bylo prováděno inkaso stokorunových částek ve prospěch Masarykovy základní školy. Na účet byla připsána v březnu částka 4 000 Kč a dubnu 25 000 Kč jako čerpání spotřebitelských úvěrů.

7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž lze sankce za porušení předsmluvních povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezjišťovala řádně schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Při zjišťování výše příjmu žalovaného z podnikání vycházela ze součtu plateb poukázaných společnostmi, o kterých předpokládala, že se jedná o obchodní partnery žalovaného. U dalších došlých plateb na účet je však sporné, zda se jedná o příjem žalovaného z podnikatelské činnosti nebo pouze o přeposílání finančních prostředků mezi různými účty žalovaného a jeho rodinných příslušníků. Žalobkyně dále vůbec nezjišťovala výši nákladů žalovaného jako podnikatele na dosažení příjmu. Ve světle předložených výpisů z běžného účtu se jeví soudu závěr žalobkyně o výši příjmu žalovaného jako nadsazený anebo přinejmenším předčasný. Dále soud konstatuje, že žalovaná nezjišťovala řádně výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalovaného. U jednání nebyla schopna soudu (před započetím dokazování čtením výpisů z běžného účtu) sdělit ničeho k dalším členům domácnosti žalovaného, zejména zda osoba jménem jméno FO je či není manželkou žalovaného (na účty a z účtů vedených na ní bylo prováděno větší množství transakcí s účtem žalovaného), počtu a věku dětí (přitom z výpisu z účtu je patrné, že žalovaný hradil pojistné na dvě zřejmě nezletilé děti (Sebastian a Eliška), bylo prováděno inkaso z účtu žalovaného základní školou i platby ve prospěch mateřské školy. Z výpisů z účtu nejsou patrné platby za bydlení a energie, pouze platby za internet (PODA) a televizi. Tvrzení žalovaného o výši běžných výdajů 6 000 Kč měsíčně je dle soudu nereálné a žalobkyně měla věnovat zvýšenou péči při zjišťování výdajů, a to nejen z informací zjistitelných z výpisů z běžného účtu, ale i jinými cestami (smlouvy na zajištění bydlení, dodávku energií, výpisy SIPO a podobně). Lze důvodně předpokládat, že značná část nákladů na vedení domácnosti žalovaného byla hrazena z jiných bankovních účtů anebo v hotovosti, a proto výpisy z běžného účtu žalovaného nepodávají celistvý obraz o finančním hospodaření domácnosti žalovaného a tedy samy o sobě (bez dalších doplňujících údajů) nemohou být podkladem pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného.

9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. , věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením o bezdůvodném obohacení ( a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany žalobkyně částka 350 000 Kč a žalovaný uhradil dle y předložené žalobkyní celkem 105 876,80 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle věta druhá částku 244 123,20 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 350000 Kč a částkou 105 876,80 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 244 123,20 Kč, tj. 67 % předmětu řízení (včetně úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), a neúspěšná co do částky 120 693,52 Kč, tj. 33 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 34 % nákladů řízení (67-33). Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně činí 63 361 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 133 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 38 160 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 200 Kč, cestovného ve výši 699 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 2 400 Kč a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku a cestovného v celkové výši 8 769 Kč dle přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu (dále jen AT) za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu), přičemž odměna za jeden úkon činí dle AT 9 540 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč dle AT. Soud naopak nepřiznal žalobkyni odměnu a režijní paušál za sepis podání ze dne 19. 4. 2024 označeného jako „vyjádření na výzvu soudu“. Soud žalobkyni nevyzval k podání jakéhokoliv vyjádření, pouze ji v předvolání k jednání upozornil na nutnost předložení u jednání důkazů k prokázání určitých tvrzení. Pokud na toto žalobkyně reagovala doplněním skutkových tvrzení, pak soud konstatuje, že tato tvrzení mohla žalobkyně uvést již v žalobě a náklady na sepis dalšího podání tedy soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení. S ohledem na neúčelnost vynaložených nákladů soud krátil i požadavek žalobkyně na cestovné. Z titulu cestovného byla přiznána částka 699 Kč, která obsahuje i DPH, (a nikoliv požadovaných 2 x 699 Kč), kdy se jedná o cenu celodenní síťové jízdenky Českých drah a.s., která platí jeden den ve všech vlacích tohoto dopravce. Soudu není zřejmé, z jakého důvodu zakoupil zástupce žalobkyně ke konané cestě z Prahy do Karviné a zpět dvě celodenní síťové jízdenky, když mu postačovala jedna. Náhrada za ztrátu času byla přiznána za 24 půlhodin strávených cestou z Prahy do Karviné a zpět po 100 Kč dle AT. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní upomínky žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 21 543 Kč, tj. 34 % z částky 63 361 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.