Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 55/2024-45
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 303 313,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 244 123,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 84 482,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 21 543 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 244 123,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 84 482,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 21 543 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 12. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 303 313,38 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení a 9,9% úrokem z částky 303 313,38 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 442,74 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 849,97 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 9. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 013844102R, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 9,9 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek. Jelikož žalovaný řádně nesplácel úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 300 881,38 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 2 432 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 23. 9. 2021, smlouvy o úvěru č. 013844102R ze dne 23. 9. 2021, záznamu o podpisu klienta, smlouvy o poskytnutí služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne 9. 10. 2017, dohody o aktivaci služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne 9. 10. 2018, změn nastavení služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne 18. 10. 2021, výpisu z běžného účtu č. č. účtu za dobu od 20. 9. do 26. 9. 2021, historie – přehledu plateb, výpisu z účtu č. č. účtu za září 2021, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry, sazebníku ČSOB pro fyzické osoby – občany platného od 1. 11. 2022, upomínek (I. upomínka, výzva k zaplacení dluhu, opakovaná výzva k zaplacení dluhu), poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 29. 6. 2023 včetně dodejky, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2023 včetně dodejky a předžalobní upomínky ze dne 28. 11. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 11. 2023, výpisů z běžného účtu č. č. účtu za dobu od ledna 2021 do září 2021, informace ze systému právnická osoba (CBCB Informace) a výpisu CRIF. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 9. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Dle této smlouvy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč na běžný účet žalovaného. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 9,9 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 96 anuitních měsíčních splátek po 5 287 Kč (poslední splátka 5 240,68 Kč) vždy k 19. dni v měsíci počínaje říjnem 2021 a konče zářím 2029. Nad rámec této splátky měl žalovaný hradit měsíčně částku 466 Kč jako poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 23. 9. 2021, ve které žalovaný prohlásil, že je jeho příjem činí 40 000 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje na splátky úvěrů činí 6 000 Kč a další pravidelné výdaje 6 000 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, žalovaný podal žalované žádost o poskytnutí úvěru, žalobkyně tuto nabídku přijala. Služby internetového bankovnictví byly účastníky sjednány smlouvou o poskytnutí služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne 9. 10. 2017 a byly téhož dne aktivovány na základě dohody o aktivaci služeb ČSOB elektronického bankovnictví. Z výpisu z účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že dne 23. 9. 2021 byla odepsána částka 350 000 Kč jako čerpání úvěru na účet č. č. účtu. Z historie tohoto úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na tento úvěr celkem 105 876,80 Kč. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 29. 6. 2023, která byla odeslána formou doporučené zásilky na adresu žalovaného a k jejímuž uložení došlo dne 30. 6. 2023, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě přistoupí k zesplatnění úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila shora uvedený úvěr ke dni 21. 9. 2023, kdy k tomuto dni dluh činil 317 797,82 Kč, a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení ve lhůtě do 28. 9. 2023. Dle dodejky toto oznámení bylo odesláno formou doporučené zásilky na adresu žalovaného a k jejímu uložení došlo dne 22. 9. 2023. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní upomínkou ze dne 28. 11. 2023, která byla dle podacího archu následujícího dne odeslána žalovanému.
5. Z výpisu CRIF bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje údaje poskytnuté žalovaným v žádosti o úvěr, a to: čistý měsíční příjem z podnikání 40 000 Kč, splátky úvěrů 6 000 Kč měsíčně a další výdaje 6 000 Kč měsíčně. Z informací ze systému Credit Bureau bylo zjištěno, že v době schvalování předmětného úvěru splácel žalovaný splátkový úvěr po 511 Kč měsíčně, kdy zůstatek činil 6 631 Kč, kontokorentní úvěr s výší limitu 5 000 Kč a dále mu byly poskytnuty úvěrové limity ve výši 88 000 Kč s nesplacenou jistinou ve výši 74 727 Kč.
6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu od ledna 2021 do září 2021 (resp. do 22. 9. 2021) bylo zjištěno následující: Pokud se jedná o příjmy žalovaného, tyto byly zjištěny ve výši 205 211 Kč v hrubém, tj. 23 600 Kč měsíčně. Jedná se o platby od těchto subjektů: v lednu 12 625 Kč od právnická osoba., v únoru 17 784 Kč od právnická osoba. a 3 685 kč od právnická osoba (celkem 21 469 Kč), v březnu 17 450 Kč od Anonymizováno, v dubnu 6 000 Kč od Anonymizováno právnická osoba., 4 280 Kč od právnická osoba a 1 756 Kč od Anonymizováno (celkem 12 036 Kč), v květnu 22 995 Kč od Anonymizováno právnická osoba., 2 210 Kč od Anonymizováno a 3 000 Kč od Anonymizováno (celkem 28 205 Kč), v červnu 31 983 Kč od Anonymizováno právnická osoba. a 5 180 Kč od Anonymizováno (celkem 37 168 Kč), v červenci 26 710 Kč od Anonymizováno právnická osoba. a 3 740 Kč od AnonymizovánoAnonymizováno (celkem 30 450 Kč), v srpnu 23 287 Kč od Anonymizováno právnická osoba., 6 749 Kč od Anonymizováno a 1 020 Kč od Anonymizováno (celkem 30 056 Kč) a v září 15 752 Kč od Anonymizováno právnická osoba. Z dalších příchozích plateb nelze bez dalšího dovodit, že se jedná o platby od obchodních parnerů žalovaného. Zejména pak za příjem nelze považovat příchozí platby z účtu paní jméno FO, kdy se s vysokou pravděpodobností jedná o rodinného příslušníka žalovaného. Pokud se jedná o výdaje, z výpisů nejsou identifikovatelné platby za bydlení a energie. Za telekomunikační služby bylo z účtu hrazeno celkem 11 413 Kč (ve čtyřech měsících: leden, červen, červenec a srpen), dále byla hrazena cena internetových služeb Netflix a Spotify. Kartou bylo uhrazeno za veřejnou dopravu 7 387 Kč a za zboží v potravinářských a drogistických obchodech 23 269 Kč. Z bankomatu bylo vybráno celkem 82 300 Kč. Z účtu bylo prováděno inkaso stokorunových částek ve prospěch Masarykovy základní školy. Na účet byla připsána v březnu částka 4 000 Kč a dubnu 25 000 Kč jako čerpání spotřebitelských úvěrů.
7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž lze sankce za porušení předsmluvních povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezjišťovala řádně schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Při zjišťování výše příjmu žalovaného z podnikání vycházela ze součtu plateb poukázaných společnostmi, o kterých předpokládala, že se jedná o obchodní partnery žalovaného. U dalších došlých plateb na účet je však sporné, zda se jedná o příjem žalovaného z podnikatelské činnosti nebo pouze o přeposílání finančních prostředků mezi různými účty žalovaného a jeho rodinných příslušníků. Žalobkyně dále vůbec nezjišťovala výši nákladů žalovaného jako podnikatele na dosažení příjmu. Ve světle předložených výpisů z běžného účtu se jeví soudu závěr žalobkyně o výši příjmu žalovaného jako nadsazený anebo přinejmenším předčasný. Dále soud konstatuje, že žalovaná nezjišťovala řádně výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalovaného. U jednání nebyla schopna soudu (před započetím dokazování čtením výpisů z běžného účtu) sdělit ničeho k dalším členům domácnosti žalovaného, zejména zda osoba jménem jméno FO je či není manželkou žalovaného (na účty a z účtů vedených na ní bylo prováděno větší množství transakcí s účtem žalovaného), počtu a věku dětí (přitom z výpisu z účtu je patrné, že žalovaný hradil pojistné na dvě zřejmě nezletilé děti (Sebastian a Eliška), bylo prováděno inkaso z účtu žalovaného základní školou i platby ve prospěch mateřské školy. Z výpisů z účtu nejsou patrné platby za bydlení a energie, pouze platby za internet (PODA) a televizi. Tvrzení žalovaného o výši běžných výdajů 6 000 Kč měsíčně je dle soudu nereálné a žalobkyně měla věnovat zvýšenou péči při zjišťování výdajů, a to nejen z informací zjistitelných z výpisů z běžného účtu, ale i jinými cestami (smlouvy na zajištění bydlení, dodávku energií, výpisy SIPO a podobně). Lze důvodně předpokládat, že značná část nákladů na vedení domácnosti žalovaného byla hrazena z jiných bankovních účtů anebo v hotovosti, a proto výpisy z běžného účtu žalovaného nepodávají celistvý obraz o finančním hospodaření domácnosti žalovaného a tedy samy o sobě (bez dalších doplňujících údajů) nemohou být podkladem pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného.
9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1 , věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany žalobkyně částka 350 000 Kč a žalovaný uhradil dle listin y předložené žalobkyní celkem 105 876,80 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 244 123,20 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 350000 Kč a částkou 105 876,80 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 244 123,20 Kč, tj. 67 % předmětu řízení (včetně úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), a neúspěšná co do částky 120 693,52 Kč, tj. 33 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 34 % nákladů řízení (67-33). Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně činí 63 361 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 133 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 38 160 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 200 Kč, cestovného ve výši 699 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 2 400 Kč a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku a cestovného v celkové výši 8 769 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu (dále jen AT) za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu), přičemž odměna za jeden úkon činí dle § 7 AT 9 540 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Soud naopak nepřiznal žalobkyni odměnu a režijní paušál za sepis podání ze dne 19. 4. 2024 označeného jako „vyjádření na výzvu soudu“. Soud žalobkyni nevyzval k podání jakéhokoliv vyjádření, pouze ji v předvolání k jednání upozornil na nutnost předložení u jednání důkazů k prokázání určitých tvrzení. Pokud na toto žalobkyně reagovala doplněním skutkových tvrzení, pak soud konstatuje, že tato tvrzení mohla žalobkyně uvést již v žalobě a náklady na sepis dalšího podání tedy soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení. S ohledem na neúčelnost vynaložených nákladů soud krátil i požadavek žalobkyně na cestovné. Z titulu cestovného byla přiznána částka 699 Kč, která obsahuje i DPH, (a nikoliv požadovaných 2 x 699 Kč), kdy se jedná o cenu celodenní síťové jízdenky Českých drah a.s., která platí jeden den ve všech vlacích tohoto dopravce. Soudu není zřejmé, z jakého důvodu zakoupil zástupce žalobkyně ke konané cestě z Prahy do Karviné a zpět dvě celodenní síťové jízdenky, když mu postačovala jedna. Náhrada za ztrátu času byla přiznána za 24 půlhodin strávených cestou z Prahy do Karviné a zpět po 100 Kč dle § 14 AT. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní upomínky žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 21 543 Kč, tj. 34 % z částky 63 361 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.