Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 148/2024-58
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 258 490,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 961,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 961,74 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení a částku 203 564,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 203 564,99 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení:
a. částky 8 041,18 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 014,30 Kč, s úrokem ve výši 12,7 % ročně z částky 23 132,47 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 098 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 002,92 Kč od 26. 1. 2023 do 26. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 041,18 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení,
b. částky 29 922,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 152,14 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 228 287,76 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 834,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 233 487,76 Kč od 26. 1. 2023 do 26. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 922,77 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení,
zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 891,73 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ing. Karla Goláně, Ph.D., a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 961,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 961,74 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení a částku 203 564,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 203 564,99 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení:a. částky 8 041,18 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 014,30 Kč, s úrokem ve výši 12,7 % ročně z částky 23 132,47 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 098 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 002,92 Kč od 26. 1. 2023 do 26. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 041,18 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení,b. částky 29 922,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 152,14 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 228 287,76 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 834,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 233 487,76 Kč od 26. 1. 2023 do 26. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 922,77 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení,zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 891,73 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ing. Karla Goláně, Ph.D., a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení nejprve částky ve výši 25 002,92 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno půjčka, kterou s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. (IČO IČO, dále jen „právní předchůdce“) uzavřela dne 8. 5. 2021 a na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 12,7 % ročně a společně s úvěrem jej splácet v měsíčních splátkách po 923,82 Kč (poslední splátka ve výši 1 083,42 Kč). Rovněž bylo sjednáno pojištění ve výši 92 Kč měsíčně. Celková částka k uhrazení byla ve výši 37 112,40 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek ke dni 22. 8. 2022 splatným v celém rozsahu. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 23 132,47 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 870,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 014,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 098 Kč, úroku ve výši 12,7 % ročně z částky 23 132,47 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 002,92 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila 13 038,26 Kč. Žalobkyně se dále domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 233 487,76 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček, kterou s právním předchůdcem žalovaná uzavřela dne 13. 4. 2021 a na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 320 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 12 % ročně a společně s úvěrem jej splácet v měsíčních splátkách po 6 256,06 Kč (poslední splátka ve výši 7 337,19 Kč). Rovněž bylo sjednáno pojištění ve výši 620 Kč měsíčně. Úvěrem byly konsolidovány čtyři dosavadní závazky žalované vůči právnímu předchůdci. Celková částka k uhrazení byla ve výši 451 517,45 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek ke dni 17. 3. 2022 splatným v celém rozsahu. Dluh žalované tvoří jistina ve výši 228 287,76 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 5 200 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 152,14 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 834,82 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 228 287,76 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 233 487,76 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila 116 435,01 Kč. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěrů právní předchůdce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, dále z vyjádření k procesu ověřování úvěruschopnosti, platební historie.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne 8. 5. 2021 uzavřít smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno půjčka, v rámci které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 12,7 % v měsíčních splátkách po 923,82 Kč (poslední splátka ve výši 1 083,42 Kč). Rovněž bylo sjednáno pojištění ve výši 92 Kč měsíčně; celková částka k zaplacení činila 37 112,40 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 8. 5. 2021). Právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč (zjištěno z platební historie). Dne 24. 8. 2022 právní předchůdce oznámil žalované zesplatnění úvěru ke dni 22. 8. 2022 a vyzval ji k úhradě zbývající částky ve výši 26 088,26 Kč (zjištěno z oznámení ze dne 24. 8. 2022). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023, oznámením ze dne 31. 1. 2023 včetně podacího lístku). Dne 12. 5. 2023 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 11. 5. 2023, včetně podacího lístku).
5. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne 13. 4. 2021 uzavřít smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček, v rámci které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 320 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 12 % v měsíčních splátkách po 6 256,06 Kč (poslední splátka ve výši 7 337,19 Kč). Rovněž bylo sjednáno pojištění ve výši 620 Kč měsíčně; celková částka k zaplacení činila 451 517,45 Kč. Tímto úvěrem byly konsolidovány 4 dosavadní závazky žalované u právního předchůdce částkou ve výši 195 715,32 Kč, 33 898,90 Kč, 65 758,36 Kč a 22 713,64 Kč, když zbývající část jistiny byla žalované bezúčelově poskytnuta na účet (zjištěno ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček ze dne 13. 4. 2021). Právní předchůdce poskytl žalované částku v celkové výši 320 000 Kč (zjištěno z platební historie). Dne 19. 3. 2022 právní předchůdce oznámil žalované zesplatnění úvěru ke dni 17. 3. 2022 a vyzval ji k úhradě zbývající částky ve výši 317 259,15 Kč (zjištěno z oznámení ze dne 19. 3. 2022). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023, oznámením ze dne 31. 1. 2023 včetně podacího lístku). Dne 12. 5. 2023 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 11. 5. 2023, včetně podacího lístku).
6. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradila, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
9. Právní předchůdce smlouva uzavíral v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
22. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením každé ze smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.
23. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavírání každé ze smluv o úvěru sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko žádost o úvěr, dále vyjádření k procesu ověřování úvěruschopnosti, platební historii. Dle údajů uvedených ve formuláři žádosti o úvěr byla žalovaná zaměstnána u právnická osoba jako prodavač/prodejce s čistým měsíčným příjmem 16 609 Kč, celkové příjmy domácnosti činily 17 000 Kč; žalovaná neuvedla žádné měsíční výdaje a neuvedla žádné vyživované osoby.
24. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny příjmy a výdaje žalované. Ve vztahu ke zkoumání příjmů a výdajů žalované však soud takovéto zkoumání právním předchůdcem žalobkyně nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce vycházel z informací od žalované, nicméně právní předchůdce žalobkyně již vůbec nezkoumal, jaké jsou konkrétní příjmy žalované a výdaje žalované na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětný úvěr. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to k příjmům a výdajům žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smluv o úvěru nesplnil. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
25. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně (právní předchůdce) tyto údaje v době uzavírání smluv ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovanou). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
26. S ohledem na to, že dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalované splácet úvěry nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně dostačujícím způsobem označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že právní předchůdce skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Při jednání dne 21. 6. 2024 soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně ničeho dalšího neoznačila.
27. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřoval příjmy a výdaje žalované. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.
28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).
29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 5. 2021 nebo ve smlouvě o konsolidačním úvěru ze dne 13. 4. 2021 uzavřené mezi právní předchůdcem a žalovanou, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.
30. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 5. 2021 neplatná na základě § 86 odst. 1 věta druhá ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady jistiny spotřebitelského úvěru, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl. Soud má za prokázané, že právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 13 038,26 Kč, žalovaná je tak z titulu speciální právní úpravy, dané ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna žalobkyni zaplatit 16 961,74 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2023, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do 26. 5. 2023. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 27. 5. 2023 do zaplacení.
31. I ve vztahu ke smlouvě ze dne 13. 4. 2021 soud dospěl k závěru, že je neplatná dle § 86 odst. 1 věta druhá ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, proto se může žalobkyně po žalované domáhat úhrady jistiny spotřebitelského úvěru, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl. Soud má za prokázané, že právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 320 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 116 435,01 Kč, žalovaná je tak z titulu speciální právní úpravy, dané ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna žalobkyni zaplatit 203 564,99 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2023, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do 26. 5. 2023. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 27. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.). V této souvislosti dále soud musel vyřešit tzv. novou dobu splatnosti shora uvedených částek, jež by měla být buď účastníky dohodnuta nebo soudem určena, a neodvisí čistě jen od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od zjištění možností dlužníka. Žádná taková dohoda o „nové“ době splatnosti mezi žalobkyní a žalovanou tvrzena a doložena nebyla, proto soud, vzal-li v potaz poměry žalované, jež lze zjistit z jejích tvrzení v souvislosti s podanými žádostmi o poskytnutí úvěru, s ohledem na období, které již reálně uplynulo od uzavření posuzovaného smluvního vztahu (více jak 3 roky) a které pak reálně uplynulo od oznámení právního předchůdce o prohlášení úvěru za splatný, je toho názoru, že touto přiměřenou dobou k zaplacení žalovanou žalobkyni dosud nevrácené jistiny je doba 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
32. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 891,73 Kč, přičemž tato částka představuje 26,13 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,06 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,94 %) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Žalobkyně byla úspěšná do částky 256 053 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 149 971,06 Kč. Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 340 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 258 490,68 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 21. 6. 2024), včetně paušální náhrady výdajů ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 38 560 Kč částkou 8 097,60 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu za náklady spojené se sepisem podání ze dne 21. 5. 2024, když tyto náklady neměl za účelně vynaložené, neboť byl tímto podáním toliko odstraňován deficit žalobních tvrzení.
34. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.