Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
12 C 178/2024-57
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 44 550,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 250 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, vše v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 300,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 038,65 Kč od 1. 5. 2023 do 14. 2. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 788,65 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 29 667,16 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 250 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, vše v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 300,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 038,65 Kč od 1. 5. 2023 do 14. 2. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 788,65 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 29 667,16 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 2. 2024 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 44 550,93 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o o úvěru č. hodnota ze dne 8. 11. 2022, kterou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba. (IČO IČO, dále jen „právní předchůdce“), a na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostně na žalovanou uvedený účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 59,3 % ročně a společně s úvěrem jej splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 875 Kč (poslední splátka ve výši 1 645 Kč); rovněž bylo sjednáno pojištění ve výši 230 Kč měsíčně. Dne 7. 11. 2022 byla právním předchůdcem zaslána na účet žalované č. č. účtu částka 1 Kč se systémově vygenerovaným variabilním symbolem var. symbol, který slouží jako podpisový kód žalované. Dne 7. 11. 2022 byla z telefonního čísla žalovanétel. číslo odeslána na telefonní číslo právního předchůdce tel. číslo textová zpráva obsahující kód Anonymizováno, který se shoduje s variabilním symbolem u korunové platby a je rovněž shodně propsán v podpisovém řádku žalované na návrhu smlouvy č. hodnota a v podpisovém řádku na dodatku č. 1 k návrhu smlouvy. Tím došlo k podepsání smlouvy ve znění jejího dodatku č. 1 žalovanou. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek ke dni 20. 4. 2023 splatným v celém rozsahu. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 34 038,65 Kč, poplatku za pojištění ve výši 460 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 052,28 Kč, smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila 3 750 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaná dluh neuhradila. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru právní předchůdce vycházel ze smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu žalované za měsíce 7/2022, 8/2022, 9/2022, 10/2022, výpisu NRKI, SOLUS, hodnocení klienta; dále žalobkyně souhlasila se splacením pohledávky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši alespoň 2 000 Kč pod ztrátou výhody splátek.
2. Žalovaná uvedla, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť právní předchůdce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované s tím, že před poskytnutím úvěru v listopadu 2022 poslala žalobkyně žalované několik plateb na základě smluv o spotřebitelském úvěru, když ani v těchto případech úvěruschopnost žalované nezkoumala. Na předmětnou pohledávku žalovaná uhradila částku celkem ve výši 3 750 Kč, přičemž celkově v období od 16. 6. 2022 do 16. 1. 2023 uhradila žalovaná právnímu předchůdci 68 347 Kč a právní předchůdce na účet žalované uhradil od 29. 4. 2020 do 8. 11. 2022 celkem 80 000 Kč. Žalovaná požádala o možnost splacení pohledávky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne 8. 11. 2022 uzavřít smlouvu o úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 59,3 % v 48 měsíčních splátkách po 1 875 Kč (poslední splátka ve výši 1 645 Kč); rovněž bylo sjednáno pojištění ve výši 230 Kč měsíčně. Celková částka k zaplacení činila 78 960 Kč nezahrnující pojištění. Dle 6.1 a) této smlouvy vzniká v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dle 6.2 smlouvy vzniká v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky. Dle 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky o více jak 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění celého úvěru a v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok i veškeré smluvní pokuty, stávají součástí nové jistiny; tuto novou jistinu úvěru je dlužník povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění (6.4 smlouvy). Poskytovatel je dle 6.4 smlouvy oprávněn požadovat v případě prodlení dlužníka s úhradou nové jistiny úvěru zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny Dle 6.5 smlouvy pokud dlužník neuhradí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vznikne dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení dlužníka s její úhradou (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 8. 11. 2022). Dne 8. 11. 2022 právní předchůdce zaslal žalované na účet č. č. účtu částku ve výši 30 000 Kč (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). Dne 20. 4. 2023 právní předchůdce oznámil žalované zesplatnění úvěru ke dni 20. 4. 2023 a vyzval ji k úhradě zbývající částky ve výši 35 896 Kč (zjištěno z oznámení ze dne 20. 4. 2023). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno společným prohlášením o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023, oznámením ze dne 12. 12. 2023 včetně podacího lístku). Dne 30. 1. 2024 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 30. 1. 2024).
5. Z výpisu z účtu žalované za měsíce červenec 2022, říjen 2022, prosinec roku 2022 a leden roku 2023 soud zjistil, že žalovaná zaslala na účet č. č. účtu pod VS var. symbol dne 13. 12. 2022 částku ve výši 1 875 Kč a dne 16. 1. 2023 částku ve výši 1 875 Kč.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Právní předchůdce smlouvu uzavíral v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.
22. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko smlouvu o úvěru, detaily úhrad z výpisu z účtu žalované, výpis NRKI, SOLUS, hodnocení klienta. Dle údajů uvedených ve formuláři hodnocení klienta se uvádí pravidelný čistý měsíční příjem žalované ve výši 25 000 Kč a výdaje ve výši životního minima 3 860 Kč plus bydlení 3 800 Kč a ostatní 100 Kč; žalovaná bydlela ve vlastním, byla svobodná a neuvedla žádné vyživované osoby. Výše měsíčního příjmu žalované pak byla doložena potvrzením o platbě z účtu žalované za měsíce červenec 2022, srpen 2022, září 2022, říjen 2022 (18 741 Kč, 31 667 Kč, 24 445 Kč, 19 293 Kč).
23. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované. Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalované však soud takovéto zkoumání právním předchůdcem žalobkyně nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce vycházel z informací od žalované, nicméně právní předchůdce žalobkyně již vůbec nezkoumal, jaké jsou konkrétní výdaje žalované na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětný úvěr. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to k výdajům žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnil. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
24. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně (právní předchůdce) tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovanou). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
25. S ohledem na to, že dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalované splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně dostačujícím způsobem označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. ) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Při jednání dne 21. 6. 2024 soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně ničeho dalšího neoznačila.
26. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřoval výdaje žalované. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.
27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně.
28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 11. 2022 uzavřené mezi právní předchůdcem a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.
29. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná na základě § 86 odst. 1 věta druhá ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady jistiny spotřebitelského úvěru, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdce poskytl. Soud má za prokázané, že právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 3 750 Kč, žalovaná je tak z titulu speciální právní úpravy, dané ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna žalobkyni zaplatit 26 250 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 30. 1. 2024, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do 14. 2. 2024. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 15. 2. 2024 do zaplacení (výrok I.).
30. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
31. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věty za středníkem. Soud vyhověl žádosti žalované o možnost splnění peněžité povinnosti ve splátkách. Při stanovení splátek soud přihlédl k tíživé finanční situaci žalované a určil splátky způsobem, který bude motivovat žalovanou k úhradě dluhu a současně žalobkyni jako věřitele nepoškodí.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť účastníci byli ve sporu obdobně úspěšní, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.